22 Cdo 2828/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2828/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2828/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2828.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 742 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2828/2023-1308 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně V. P., zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. Janou Klosovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 393/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2022, č. j. 17 C 393/2013-1223, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 17 C 393/2013-1223, ze zaniklého společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně v tomto výroku specifikované nemovité a movité věci a dále pohledávku vůči ČSOB, a. s. (výrok I). Ze zaniklého SJM přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného v tomto výroku specifikované movité věci, pohledávku vůči Komerční bance, a. s., finanční prostředky ve výši 1 113 807,35 Kč na podílových fondech spravovaných Investiční kapitálovou společností KB, a. s., pohledávku vůči Kooperativě pojišťovně, a. s., a částku 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral z účtu č. XY vedeného u Komerční banky, a. s., dne 13. 9. 2010 (výrok II). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vyrovnání podílů ze zaniklého SJM částku 23 717 840,94 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI). Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne 27. 11. 1981 a pravomocně rozvedeno dne 17. 9. 2010. K požadavku účastníků řízení na vypořádání hodnoty členských podílů v družstvech učinil následující skutková zjištění. Pokud jde o družstvo K. D. O., oba účastníci řízení se stali jeho členy před uzavřením manželství – žalobkyně ke dni 1. 7. 1977 a žalovaný ke dni 2. 1. 1978, přičemž oba splatili základní členský vklad v roce 1978. Následně po uzavření manželství oba činili další vklady – žalobkyně v roce 1992 ve výši 35 000 Kč a v roce 1994 ve výši 5 000 Kč a žalovaný v roce 1991 ve výši 124 500 Kč, v roce 1992 ve výši 45 000 Kč, v roce 1993 ve výši 30 000 Kč a v roce 1994 ve výši 100 000 Kč. Členské podíly účastníků byly znalecky oceněny tak, že hodnota členského podílu žalobkyně činí 4 807 000 Kč a žalovaného 36 064 000 Kč. Co se týče družstva K., družstvo invalidů, oba účastníci se stali jeho členy až po uzavření manželství – žalobkyně ke dni 17. 12. 2007 a žalovaný ke dni 25. 7. 2002, přičemž celková výše vkladů učiněných u žalobkyně činí 10 000 Kč, u žalovaného 100 000 Kč. Zde soud na základě znaleckého zkoumání zjistil hodnotu členského podílu žalobkyně ve výši 2 026 000 Kč a žalovaného ve výši 20 270 000 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně k námitkám žalovaného, že „podíly v těchto družstvech do společného jmění manželů nespadají a jejich hodnota je nulová, neboť jsou nepřevoditelné a nelze je ocenit,“ uvedl, že tyto „byly znaleckým posudkem vyvráceny, když dle znaleckého posudku omezení reálné obchodovatelnosti podílu nemá na ocenění podílů vliv.“ Měl za to, že „omezení reálné obchodovatelnosti družstevního podílu nutně neznamená, že tento družstevní podíl nemá žádnou hodnotu, a nemůže být součástí společného jmění manželů.“ Dále uzavřel, že „ani skutečnost, že u družstva K. D. O. byl členský vklad ve výši 500 Kč každým z účastníků vložen před uzavřením manželství, přitom nemá zásadní vliv na ocenění družstevních podílů účastníků.“ K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 69 Co 382/2022-1274, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I (výrok I) a ve zbývající části výroku I a ve výrocích II a III jej potvrdil (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–VI). Odvolací soud uvedl, že skutková zjištění, která soud prvního stupně přijal na základě provedeného dokazování, považuje za správná a přebírá je. Dále nicméně konstatoval, že „mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že podíly nenáležejí do zaniklého společného jmění manželů, neboť účastníci se stali členy družstva ještě před uzavřením manželství.“ Soud prvního stupně měl proto postupovat správně, pokud nevypořádal členské podíly, ale pouze jejich hodnotu. Podle názoru odvolacího soudu bylo třeba i na podíl v družstvu přiměřeně aplikovat závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1287/2014, týkající se vypořádání finančních prostředků tvořících společné jmění manželů a investovaných do podniku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Konstatoval, že v poměrech družstva, kdy za trvání manželství družstva dosahovala výnosů, které pokud nebyly vyplaceny, byly investovány zpět do tohoto majetku, je každý z manželů tuto hodnotu povinen nahradit do společného jmění v souladu s § 149 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Tuto hodnotu měl soud prvního stupně stanovit správně jako „obvyklou cenu podílů, a to po odečtení výlučných prostředků v podobě ceny družstva před vznikem společného jmění manželů.“ Dále k ocenění podílů účastníků v družstvech uzavřel, že jejich hodnota byla správně stanovena z hlediska stavu ke dni rozvodu manželství, přičemž „výše toho, co jsou manželé povinni nahradit do společného jmění, není odvislá od toho, jaká je aktuální hodnota podílu v družstvu, ale od toho, kolik bylo vynaloženo za trvání manželství.“ Uzavřel, že vzhledem k tomu, že „předmětem vypořádání není samotný členský podíl, ale toliko náhrada toho, co bylo vynaloženo na výlučný majetek za dobu trvání manželství“, se tato částka „nemění tím, jakým způsobem se vyvíjelo podnikání družstev po rozvodu manželství.“ Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3194/2009) týkající se masy SJM, tedy v otázce zahrnutí podílů v obou družstvech do masy SJM a vypořádání. Odvolací soud měl nesprávně právně zhodnotit skutečnost, že podíl v družstvu K. D. O. byl nabyt oběma účastníky před uzavřením manželství a v průběhu manželství bylo do tohoto podílu toliko investováno ze SJM. Domníval se, že každý z manželů by měl druhému z nich vyplatit polovinu každé částky, kterou z jejich společného jmění použil na splnění závazků k členským vkladům do družstva za trvání manželství. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že podíly v družstvu jsou výlučným majetkem každého z manželů, pak přichází v úvahu jen postup podle § 149 odst. 2 obč. zák. Dále se domáhal nesprávného ocenění podílů v družstvu K., družstvo invalidů, nabytých účastníky řízení za trvání manželství a rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, sp. zn. 22 Cdo 952/2007, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017). Namítal, že aplikace rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 vztahující se k vypořádání podniku jednoho z manželů je naprosto nepřiléhavá, neboť v projednávané věci jde o podíl v družstvu. Uvedl, že je třeba určit obvyklou (tržní) cenu podílů jako cenu, za kterou by v daném čase a místě bylo možno za převod podílu dosáhnout; od omezení v možnostech převodu však nelze odhlédnout. Shrnul, že členská práva a povinnosti minimálně v družstvu K. ke dni zániku manželství, resp. jejich hodnota jednak netvořila předmět zaniklého SJM, ale rovněž, že není možnost ocenit způsobem užitým soudem, resp. hodnotou určenou znaleckými posudky, neboť podle stanov družstva byla jejich převoditelnost významně omezená (podmíněnost souhlasem určeného orgánu nebo vznikem pracovněprávního vztahu k družstvu) a dosažení výnosu specifikovaného znalcem nebylo možné. Odkázal také mj. na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 952/2007. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napade