22 Cdo 2836/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2836/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 1. 2008 Spisová značka:22 Cdo 2836/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2836.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2836/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. P. h. a. s., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. A. F., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 8 C 1903/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2005, č. j. 26 Co 58/2005-133, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 5 075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. M. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 152, 153, 154 a 156/11 v k. ú a obci H. Vznikly oddělením z pozemku parc. č. 156/1, původně parc. č. 149/34, který F. N. prodala kupní smlouvou z 29. 5. 1969 Ú. p. z. t., právnímu předchůdci žalobce. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako duplicitní vlastnice těchto pozemků, které měla nabýt děděním, i když její žaloba, kterou se vůči žalobci domáhala určení, že je vlastnicí těchto pozemků, byla v roce 1999 zamítnuta. Katastrální úřad vychází z toho, že výrokem soudu nebylo určeno, kdo je jejich vlastníkem. Okresní soud Praha – západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 9. 3. 2000, č. j. 8 C 1903/99-14 určil, že „žalobce je jediným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 1688 u Katastrálního úřadu P. – z., pro okres P. – z., obec H., k. ú. H., jako pozemek č. parcely 152 – zastavěná plocha o výměře 45 m2, pozemek č. parcely č. 153 – zastavěná plocha o výměře 187 m2, pozemek č. parcely 154 – zastavěná plocha o výměře 198 m2 a pozemek č. parcely 156/11 – ostatní plocha, manipulační prostor o výměře 12 317 m2,“ a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzhledem k duplicitnímu zápisu vlastnictví shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k pozemkům. Právní předchůdce žalobce Ú. p. z. t. uzavřel 29. 5. 1969 s F. N. kupní smlouvu, kterou mu prodala pozemek parc. č. 149/34 o výměře 1,3077 ha, nyní pozemky parc. č. 152, 153, 154 a 156/11 v k. ú. H. Šlo o platný právní úkon, jak bylo již soudem mezi účastníky pravomocně vyřešeno. K tomuto závěru dospěl totiž Krajský soud v Praze, který rozsudkem z 26. 5. 1999, č. j. 26 Co 653/98-64, jenž nabyl právní moci 10. 8. 1999, změnil rozsudek soudu prvního stupně z 30. 7. 1998, č. j. 8 C 1157/97-36, tak, že zamítl žalobu na určení vlastnického práva žalobkyně k pozemkům – v tomto dalším řízení žalované – směřující i proti žalovanému – v tomto dalším řízení žalobci. K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 22. 11. 2000, č. j. 26 Co 337/2000-30, rozsudek soudu prvního stupně z 9. 3. 2000, č. j. 8 C 1903/99-14, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz originálem kupní smlouvy z 29. 5. 1969, a k otázce platnosti této smlouvy uvedl, že v dřívějším řízení byla řešena jen jako otázka předběžná a že byly namítány jiné důvody neplatnosti, než v tomto řízení. Soud prvního stupně dalším rozsudkem z 23. 9. 2004, č. j. 8 C 1903/99-107, žalobu zamítl. Doplněním dokazování mimo jiné zjistil, že Nejvyšší soud rozsudkem z 8. 10. 2001, č. j. 22 Cdo 1544/2000-95, zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze z 26. 5. 1999, č. j. 26 Co 653/98-64, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem z 15. 5. 2002, č. j. 26 Co 508/2001-115, znovu změnil rozsudek soudu prvního stupně z 30. 7. 1998, č. j. 8 C 1157/97-36, tak, že zamítl žalobu na určení, že jedinou vlastnicí pozemků je žalobkyně – v tomto řízení žalovaná. Podle odvolacího soudu se na obsahu kupní smlouvy její účastníci dne 29. 5. 1969 shodli, avšak protože ke smlouvě nedal souhlas okresní národní výbor, jak toho bylo podle § 490 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále „ObčZ“) třeba, pak podle § 47 odst. 3 ObčZ, ve znění novely zákona č. 131/1982 Sb., platí, že její účastníci od této smlouvy odstoupili. Ten stanovil, že nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci smlouvy, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili. K odstoupení od kupní smlouvy z 29. 5. 1969 došlo podle tohoto ustanovení i proto, že nebyla do tří let od jejího uzavření registrována. F. N. tak ke dni své smrti 4. 6. 1969 byla vlastnicí pozemku parc. č. 149/34 a žalobce platně pozemky z něj vytvořené nenabyl. Protože však v dědickém řízení po F. N. nebyl pozemek parc. č. 149/34 projednán, byla žaloba zamítnuta. Dále soud prvního stupně zjistil, že k dodatečnému projednání dědictví došlo usnesením soudu prvního stupně z 8. 3. 2004, č. j. D 458/2003-139, které nabylo právní moci 31. 3. 2004. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno, že děděním po F. N., zemřelé 4. 6. 1969, nabyl vlastnictví k původnímu pozemku parc. č. 149/34, z něhož byly vytvořeny pozemky parc. č. 152, 153, 154 a 156/11, V. Z. Podle usnesení bývalého Státního notářství ze 17. 3. 1981, č. j. D 1290/77, na základě dohody o vypořádání dědictví po V. Z., nabyla děděním pozemek parc. č. 149/34 žalovaná. Soud prvního stupně se ztotožnil se shora uvedeným závěrem Krajského soudu v Praze, vysloveným v rozsudku z 15. 5. 2002, č. j. 26 Co 508/2001-115, že v důsledku odstoupení od kupní smlouvy z 29. 5. 1969 k převodu vlastnictví k pozemku parc. č. 149/34 nedošlo. F. N. byla ke dni své smrti 4. 6. 1969 jeho vlastnicí, děděním po ní nabyl pozemek, resp. pozemky z něj vytvořené, V. Z. a po jeho smrti 22. 10. 1977 je zdědila žalovaná. Dovodil také, že žalobce nenabyl vlastnictví k předmětnému pozemku, resp. pozemkům z něj vytvořeným, ani vydržením podle § 135a ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb., protože šlo o nezpůsobilý předmět, a od 1. 1. 1992 neuplynula desetiletá vydržecí doba. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 9. 3. 2005, č. j. 26 Co 58/2005-133, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nesdílí závěr, že došlo k odstoupení od kupní smlouvy z 29. 5. 1969 jejími účastníky. Ke dni, kdy byla kupní smlouva uzavírána, bylo podle § 490 odst. 2 ObčZ, tehdy platného znění, k jejímu vzniku ještě třeba souhlasu okresního národního výboru, neboť jejím předmětem byl převod zemědělského pozemku, a podle § 30 vyhl. č. 104/1966 Sb. se úplatné převody věcí do státního majetku od občanů a jiných organizací než socialistických řídily předpisy občanského zákoníku. Odvolací soud však v rozsudku z 15. 5. 2002, č. j. 26 Co 508/2001-115, nesprávně vyložil § 507a odst. 1 ObčZ, ve znění zákona č. 131/1982 Sb., podle kterého pokud nebylo stanoveno jinak, řídily se ustanoveními zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. 4. 1964 do 1. 4. 1983. To znamenalo, že smlouvu bylo třeba posuzovat nejen podle § 47 odst. 3 ve znění zákona č. 131/1982 Sb., ale také podle § 490 odst. 2 a § 134 odst. 2 ObčZ ve znění této novely, které stanovily, že již není třeba souhlasu národního výboru k převodu zemědělského pozemku do socialistického společenského vlastnictví, a k účinnosti smlouvy, kterou se převádí věc nemovitá, není třeba registrace státním notářstvím, jde-li o převod do socialistického společenského vlastnictví. Vzhledem ke zpětné účinnosti novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. ke kupní smlouvě z 29. 5. 1969 nebylo třeba souhlasu okresního národního výboru ani její registrace státním notářstvím a použití § 47 odst. 3 ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb., nepřipadalo v úvahu. Kupní smlouva uzavřená 29. 5. 1969 právními předchůdci účastníků je smlouvou platnou, kterou došlo k převodu vlastnictví pozemku. Proto se odvolací soud již nezabýval námitkou vydržení, kterou žalobce v řízení vznesl, a ani námitkou žalované, kterou zpochybnila právní subjektivitu kupující strany, neboť ji uplatnila až v odvolacím řízení jako nepřípustnou novotu. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Odůvodňuje dovolání tím, že došlo k vadě řízení a nesprávnému právnímu posouzení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle obsahu (§ 41 odst. 2 občanského