22 Cdo 3010/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3010/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2013 Spisová značka:22 Cdo 3010/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3010.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 879c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3010/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně CPI Reality, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, IČO: 28183436, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 47, proti žalovaným: 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, 2) Hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, IČO: 00064581, oběma zastoupeným JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Městské části Praha – Dubeč, se sídlem v Praze 10, Starodubečská 401/36, IČO: 00240184, zastoupeného JUDr. Alexandrou Řehákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Královická 92, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 17/2008, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2012, č. j. 35 Co 468/2011-224, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. května, č. j. 6 C 17/2008-186, ve spojení s opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. října 2011, č. j. 6 C 17/2008-199, ve výroku I. určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 100/1 v katastrálním území D., obci P. (dále jen ,,pozemek parc. č. 100/1“ nebo též „předmětný pozemek“). Ve výroku II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. 100/2 v katastrálním území D., obci P. (dále jen ,,pozemek parc. č. 100/2“). Ve výroku III. soud prvního stupně zamítl žalobu na určení vůči žalovanému 2), že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 100/1 a parc. č. 100/2 v katastrálním území a obci P. Ve výrocích IV. – VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení poté, co bylo jeho původní rozhodnutí ve věci ze dne 19. srpna 2010, č. j. 6 C 17/2008-114, zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 1. března 2011, č. j. 35 Co 543/2010-168. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 25. října 1974 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s Obvodním národním výborem pro Prahu 10 hospodářskou smlouvu o převodu národního majetku do trvalého užívání. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně požádala dne 13. dubna 2001 Českou republiku – ministerstvo financí o přeměnu práva trvalého užívání k pozemku parc. č. 100/1 a parc. č. 100/2 na vlastnické právo. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná 1) je pasivně věcně legitimována a žalobkyně má vůči ní naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaná 1) je zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí. Ve vztahu k žalované 2) však podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně naléhavý právní zájem neprokázala. Soud prvního stupně vyšel z § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, podle kterého mohly být části národního majetku bezplatně odevzdány do trvalého užívání jiným než státním organizacím. Dále aplikoval § 879c odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. června 2001 a od 1. ledna 2005. Konstatoval, že byly splněny podmínky zákona a u pozemku parc. č. 100/1 došlo ke změně práva trvalého užívání na vlastnické právo, a to ke dni 1. července 2001. Tento závěr učinil s vědomím toho, že částí II. zákona č. 229/2001 Sb. byly zrušeny § 879c - 879e občanského zákoníku, avšak jejich platnost byla obnovena „nálezem Ústavního soudu č. 278/2004 Sb.“. Podle názoru soudu prvního stupně vznikl žalobkyni „nárok na transformaci“ dnem účinnosti § 879c občanského zákoníku, tj. 1. července 2000, když v jednoroční transformační lhůtě uplatnila svou žádost vůči státu. Podle soudu prvního stupně však nebyly splněny podmínky pro transformaci práva trvalého užívání na vlastnické právo u pozemku parc. č. 100/2, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že tento pozemek souvisel ke dni 1. července 2000 s provozem budovy umístěné na pozemku parc. č. 100/1. Ačkoliv bylo prokázáno, že na tomto pozemku je postaveno parkoviště, nemůže podle soudu prvního stupně obstát tvrzení žalobkyně, že pozemek provozně souvisel s budovou na pozemku parc. č. 100/1, neboť se jednalo o parkoviště propojené s komunikací III. třídy, které nesloužilo výlučně k obslužnosti budovy, nýbrž bylo veřejně přístupné. Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. února 2012, č. j. 35 Co 468/2011-224, ve výroku I. zastavil řízení ohledně určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 100/5 v katastrálním území D., obci P. Výrokem II. změnil napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 100/2 je žalobkyně. Zároveň zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Ve výrocích III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně se původně domáhala určení vlastnického práva i k pozemku parc. č. 100/5, avšak v této části vzala v průběhu řízení žalobu zpět, proto odvolací soud řízení ohledně tohoto pozemku zastavil. Podle názoru odvolacího soudu je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení jak ve vztahu k žalovanému 1), tak žalovanému 2). Odvolací soud poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že byl pozemek parc. č. 100/2 na základě hospodářské smlouvy odevzdán do trvalého užívání právní předchůdkyni žalobkyně. Pozemek parc. č. 100/2 byl označen jako zastavěná plocha a nádvoří a bylo prokázáno, že se jedná o parkovací stání, které je součástí místní komunikace spolu s přilehlými chodníky. Odvolací soud považoval za nesprávný názor soudu prvního stupně, podle nějž nebylo prokázáno, že pozemek parc. č. 100/2 sloužil výlučně k obhospodařování budovy na pozemku parc. č. 100/1. Upozornil na to, že § 879c odst. 1 občanského zákoníku nestanoví, v jakém rozsahu má být nemovitost trvalým uživatelem užívána, nemusí se tedy jednat o výlučné užívání. Odkázal přitom na rozhodnutí dovolacího soudu „sp. zn. 22 Cdo 266/2009“. Transformace tedy nastala splněním všech předpokladů zákona a vlastnické právo bylo transformováno v rozsahu, v jakém byly nemovitosti předány do trvalého užívání, byť z části trvalým uživatelem užívány nebyly. Odvolací soud uzavřel, že podmínky transformace žalobkyně prokázala jak ve vztahu k pozemku parc. č. 100/1, tak i ve vztahu k pozemku parc. č. 100/2. Pokud však soud prvního stupně určil vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. č. 100/1, nemohl zároveň určit, že ve vztahu k žalovanému 2) žalobkyně vlastníkem pozemku není. Z tohoto pohledu neobstojí podle názoru odvolacího soudu ani výrok rozsudku soudu prvního stupně o tom, že ve vztahu k žalovanému 2) žalobkyně není vlastnicí pozemku parc. č. 100/2. Proto odvolací soud zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný 2). Dovolání považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Dovolatel uvedl, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje za formalistické a restriktivní. Ačkoliv odvolací soud aplikoval správný právní předpis, vyložil jej způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy. Za formalistický výklad považuje dovolatel závěr odvolacího soudu, že § 879c odst. 1 občanského zákoníku nestanoví rozsah užívání souvisejícího pozemku, a proto je možné transformací nabýt vlastnické právo i k pozemkům, které trvalý uživatel výlučně neužíval. Smyslem ustanovení § 879c odst. 1 občanského zákoníku je podle názoru dovolatele zajistit nerušený výkon vlastnických práv ke stavbě. Protože se na pozemku parc. č. 100/2 nachází pozemní komunikace určená užívání veřejnosti, tedy i žalobci, nelze se domnívat, že by tímto bylo rušeno jeho vlastnické právo ke stavbě. Dovolatel upozornil, že parkovací stání na pozemku parc. č. 100/2 provozně nesouvisí s budovou na pozemku parc. č. 100/1, a není tak splněna základní podmínka transformace. Podle názoru dovolatele se nejedná o veřejně přístupný nástupní předprostor tak jako v rozh