22 Cdo 3027/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3027/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 3027/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.3027.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2026 § 1144 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3027/2025-452 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. T., zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované L. – D., a.s., IČO XY, se sídlem ve XY, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Anny Letenské 34/7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 358/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 6. 2025, č. j. 22 Co 81/2025-422, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 15 C 358/2018-394, zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I), výlučným vlastníkem části původní parcely parc. č. XY o výměře 8 510 m2 určil žalovanou (výrok II), výlučným vlastníkem nově vytvořené parcely parc. č. XY o výměře 4 255 m2 určil žalobkyni (výrok III), žalobkyni ani žalované nepřiznal právo na výplatu vypořádacího podílu (výrok IV), a rozhodl o nákladech řízení (výroky V až VII). 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, č. j. 22 Co 81/2025-422, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, avšak ve výrocích I a IV v tom správném znění, že výměra původní parcely 1441/54 činí 12 765 m2 ((výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Těmto rozsudkům předcházel rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 7. 2022, č. j. 15 C 358/2018-263, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví mimo jiné k pozemku parc. č. XY a vypořádáno stejným způsobem jako v následujících rozhodnutích. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 22 Co 241/2022-291, ohledně tohoto pozemku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu pak byl k dovolání žalované v části týkající se pozemku parc. č. XY a nákladových výroků rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 22 Cdo 2084/2023-330, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ten poté zrušil i první rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) dovolání; napadá rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I – III. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 5. Dovolatelka není spokojena se znaleckým posudkem zabývajícím se možným snížením ceny předmětného pozemku po rozdělení a vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi námitkami, které proti posudku vznesla; má za to, že znalecký posudek soudy hodnotily v rozporu s judikaturou (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1291/2020 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1842/12 a IV. ÚS 3441/11). V tom, jak se odvolací soud vypořádal s jejími námitkami, vidí rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1291/2020, a rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1842/12 a IV. ÚS 3441/11, rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný. Má za to, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly ani s námitkami, že není reálné, aby žalobkyně mohla nově vzniklý pozemek jakkoliv využívat, když na pozemek nemá přístup, a že v budoucnu mohou z absence přístupu vznikat spory. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1290/2024, podle kterého překážkou reálné dělitelnosti mohou být i konfliktní vztahy spoluvlastníků. 6. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že při reálném rozdělení zemědělských pozemků nevzal v úvahu, že rozdělením dojde k zamezení přístupu žalobkyně na vypořádávaný pozemek a tím i ke značnému snížení jeho hodnoty. Tento pozemek nemůže sloužit způsobem odpovídajícím jeho povaze, tedy hospodaření (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 a sp. zn. 22 Cdo 2437/201). 7. Za odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu považuje dovolatelka i postup odvolacího soudu, který se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se všemi námitkami, a zatížil tak své rozhodnutí nepřezkoumatelností (odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 32 Odo 1091/2006, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011 a sp. zn. 30 Cdo 1792/2009 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 312/15, I. ÚS 84/09 a II. ÚS 1842/1). 8. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. 10. Dovolání není přípustné. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 13. Zjištění, zda lze nemovitost ve spoluvlastnictví rozdělit, je výsledkem individuálního posouzení, jež zpravidla nemá obecnější význam a vychází z poměrů individuálního případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1032/2024, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přístupu k nově vzniklému pozemku parc. č. XY a k hospodaření na něm 14. Problematikou zajištění přístupu z nově vzniklého pozemku ke komunikaci, stejně jako možností jeho dalšího hospodářského využití, se dovolací soud v této věci již zabýval v rozsudku ze dne 13. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2084/2023; od vyhlášení tohoto rozsudku, ve kterém dovolací soud vysvětlil, proč tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu, nebyla zjištěna změna poměrů. Proto lze na uvedené závěry odkázat. Rozsudek odvolacího soudu byl v předchozím dovolacím řízení zrušen jen proto, že odvolací soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že rozdělením společného pozemku nedojde k podstatnému snížení hodnoty nových pozemků. Tuto vadu odvolací soud v dalším řízení napravil, když poukázal na doplnění znaleckého posudku, provedeného po zrušení jeho rozhodnutí v dovolacím řízení, a také na (dovolacím soudem nezpochybněný) závěr, že se přístup k pozemkům a jejich využití dělením nezmění. 15. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014,