22 Cdo 3105/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3105/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2019 Spisová značka:22 Cdo 3105/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3105.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 130 písm. h) předpisu č. 128/2000Sb. § 134 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. § 102 odst. 3 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3105/2017-181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce statutárního města Ostrava, městského obvodu Vítkovice, IČO 00845451, se sídlem úřadu městského obvodu v Ostravě – Vítkovicích, Mírové náměstí 1, zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě, Puchmajerova 489/7, proti žalovaným 1) R. E., narozenému XY, bytem v XY, 2) E. T., narozenému XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Radmilou Eškovou, advokátkou se sídlem v Kunčicích pod Ondřejníkem 360, o zaplacení 2 580 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalovaných o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 33/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2017, č. j. 71 Co 401/2016-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 2 104 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupkyně žalovaných JUDr. Radmily Eškové do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 7. 2016, č. j. 21 C 33/2015-83, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 2 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 8. 7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Ve výroku II. určil, že každý ze žalovaných je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY (dále též jen „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“). Žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 089 Kč (výrok III.). Žalobce tvrdil, že žalovaní se bezdůvodně obohatili, když bez právního důvodu užívali předmětné pozemky, které jsou v jeho vlastnictví. Žalovaní namítali, že pozemky jsou v jejich vlastnictví, a své vlastnické právo požadovali určit vzájemnou žalobou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní nabyli vlastnické právo k pozemkům vydržením, proto vyhověl jejich vzájemné žalobě na určení a zamítl žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. 2. 2017, č. j. 71 Co 401/2016-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (výrok I.). Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 432 Kč k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 22 958 Kč k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.). Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroků, jimiž bylo rozhodnuto o určení vlastnického práva, a akcesorických výroků o nákladech řízení, podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Předně namítá, že odvolací soud vyhověl žalobě na určení vlastnického práva, jež směřovala proti městskému obvodu XY, který je pouze „vnitřní součástí statutárního města XY“ bez vlastní právní subjektivity, a nemůže tak být v řízení pasivně legitimován. V této souvislosti odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1805/97, a ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2367/2003, v nichž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že městská část hlavního města Prahy není aktivně ani pasivně legitimovaná v řízení o určení vlastnického práva. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že ve vzájemné žalobě byl žalobce správně označen jako statutární město XY, namítá, že v řízení o určení vlastnického práva nebyl řádně zastoupen, neboť zástupce JUDr. Pavel Jařabáč byl zmocněn starostou městského obvodu XY pouze ve věcném rozsahu oprávnění podle čl. 9 odst. 3 vyhlášky statutárního města XY č. 14/2013, statutu města XY, tedy pro řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Takto zmocněný zástupce však nebyl oprávněn zastupovat statutární město XY v řízení o určení vlastnického práva. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvádí, že odvolací soud se při řešení otázek hmotného i procesního práva, na nichž je jeho rozhodnutí založeno, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Mají za to, že ze samotné plné moci udělené zástupci žalobce vyplývá, že zastupuje jak statutární město XY, tedy vlastníka nemovitostí, tak i městský obvod XY, kterému byly tyto nemovitosti svěřeny do správy. Plná moc udělená zástupci žalobce starostou městského obvodu XY je dostatečná i pro zastupování ve sporu o určení vlastnického práva. V tomto řízení tak vystupoval pasivně legitimovaný subjekt, jenž byl řádně zastoupen. Proto navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K otázce pasivní legitimace žalobce v řízení o určení vlastnického práva: Žalobce namítá, že vzájemná žaloba o určení vlastnického práva směřovala proti městskému obvodu XY, který však nemá právní osobnost a je toliko vnitřní součástí statutárního města XY, jinými slovy proti někomu, kdo nemá vlastní procesní způsobilost (nemůže před soudem samostatně jednat). Tak tomu však podle obsahu spisu nebylo: V projednávané věci je důležité zohlednit, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vystupovalo od počátku jako žalobce statutární město XY, za které jednal městský obvod XY, potažmo zástupce zmocněný starostou městského obvodu, a to na základě generální plné moci. Statutární město XY se jako žalobce označilo přímo v žalobním návrhu. V rámci tohoto řízení podali žalovaní vzájemnou žalobu, která směřovala proti statutárnímu městu XY jako žalobci v původním řízení, jehož jménem jednal městský obvod XY. Při jednání soudu prvního stupně konaném dne 30. 5. 2016 žalobce namítl, že v řízení o určení vlastnického práva není pasivně legitimován, protože žaloba nesměřuje proti vlastníku věci (statutárnímu městu XY), ale proti správci majetku (městskému obvodu XY). Na výzvu soudu směřující k odstranění neurčitosti původní žaloby sám uvedl, že žalobcem je statutární město XY, nikoliv městský obvod XY. A proti statutárnímu městu XY, zapsanému v katastru nemovitostí jako v