22 Cdo 3122/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3122/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2012 Spisová značka:22 Cdo 3122/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3122.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 37 předpisu č. 122/1975Sb. § 38 předpisu č. 122/1975Sb. § 39 předpisu č. 122/1975Sb. § 96 odst. 2 předpisu č. 122/1975Sb. § 92 předpisu č. 122/1975Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3122/2009 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Z. P., bytem v P., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 7, pplk. Sochora 4, proti žalované SPV spol. s r. o. Pelhřimov se sídlem v Pelhřimově, Plevnice 42, identifikační číslo osoby 46679740, zastoupené JUDr. Jaroslavem Trnkou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, o odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 34/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. října 2008, č. j. 5 C 34/2008-198, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 34/2008-203, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Pelhřimově (dále „soud prvního stupně“) „ve věci žalobce Z. P., bytem v P., proti žalovaným: 1) SPV s. r. o. Pelhřimov se sídlem Plevnice 42, IČ: 46679740 a 2) Společnému podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov s. r. o. se sídlem Plevnice 42, IČ 00112135“, rozsudkem ze dne 16. října 2008, č. j. 5 C 34/2008-198, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 34/2008-203, zamítl žalobu, „aby soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně odstranit na jejich náklady dvě neoprávněně postavené studny a veškeré další vodohospodářské stavby na pozemcích žalobce v k. ú. Ch.“ a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že na shora specifikovaných pozemcích (původně č. 233/1 a 233/2) ve vlastnictví žalobce se nacházejí dvě studny s příslušným potrubím a zařízením (dále „vodohospodářské zařízení“), k jejichž zřízení a provozování nedal ani on ani jeho právní předchůdce souhlas. Bývalý Okresní národní výbor v Pelhřimově vydal dne 29. září 1978 subjektu pod názvem „Sdružený zemědělský podnik P.“, který byl uváděn i jako „Sdružený zemědělský podnik pro živočišnou výrobu Pelhřimov“, povolení ke stavbě předmětného vodohospodářského zařízení a dne 22. října 1982 vydal rozhodnutí o jeho uvedení do užívání. Okresní úřad v P. poté rozhodnutím ze dne 12. srpna 1991 vydal subjektu s názvem „Společný zemědělský podnik P.“ povolení k nakládání s vodami. Žalovaná 1) byla 24. června 1992 zapsána do obchodního rejstříku pod obchodním názvem „SPV spol. s r. o. Pelhřimov, identifikační číslo osoby 46679740“. Žalovaná 2), tj. „Společný podnik pro živočišnou výrobu Pelhřimov, s. r. o., identifikační číslo osoby 00112135“, byla do obchodního rejstříku zapsána 5. listopadu 1990; byla zřízena podle vyhlášky č. 47/1968 Sb., o společných družstevních podnicích a o provozování přidružené výroby jednotnými zemědělskými družstvy, na ustavující valné hromadě dne 3. dubna 1970. Dne 30. července 1976 byla uzavřena smlouva o zřízení Společného zemědělského podniku pro živočišnou výrobu P. a o sloučení tohoto podniku se Sdružením zemědělských podniků se sídlem ve V. Z listinných důkazů, z nichž vše shora uvedené vyplývá, soud prvního stupně dovodil, že pokud byla vydána zmíněná správní rozhodnutí o povolení stavby a jejím uvedení do užívání, byla vydána subjektu, který po změně právní formy je v dané věci druhou žalovanou. Mezi ní jako pronajímatelkou a žalovanou 1) jako nájemkyní byla 1. ledna 2006 uzavřena smlouva o nájmu podniku – proto žalovaná 1) předmětné vodohospodářské dílo neužívá z titulu vlastnického práva, ale z titulu nájmu, a proto ji soud prvního stupně neshledal ve věci pasivně legitimovanou. Jak plyne ze spisu Státního notářství v Pelhřimově sp. zn. RI 1291/1990, získal žalobce pozemky, jež žádá vyklidit, v roce 1990 darem od otce. V době, kdy na nich probíhala výstavba vodohospodářského zařízení, byly v užívání Jednotného zemědělského družstva v K. (dále „tamní JZD“), které bylo členem Společného zemědělského podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov. Podle zápisu příslušného odboru bývalého Okresního národního výboru v Pelhřimově dalo uvedené JZD 20. září 1976, resp. 22. září 1976 souhlas s tím, aby na uvedených pozemcích bylo vodohospodářské zařízení vybudováno. Soud prvního stupně na základě uvedeného skutkového zjištění po právní stránce shledal, že žaloba není důvodná ve vztahu ani k jedné ze žalovaných. Konstatoval, že ve smyslu § 135c odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) je pasivní legitimace dána u vlastníka stavby; protože žalovaná 1) vlastníkem stavby není, nelze o její pasivní věcné legitimaci uvažovat. Vlastnicí vodohospodářského zařízení je žalovaná 2). Protože byly v době jeho výstavby pozemky, na nichž je zařízení vybudováno, sdruženy ke společnému obhospodařování tamním JZD, bylo toto JZD oprávněno ve smyslu § 37 odst. 1, 2 zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví (dále „zákon o zemědělském družstevnictví“), oprávněno na pozemcích zřizovat stavby potřebné pro činnost družstva. Ve smyslu § 38 odst. 1 zákona o zemědělském družstevnictví bylo i oprávněno přenechat takové pozemky k užívání Společnému zemědělskému podniku a udělit souhlas s předmětnou stavbou. Směrodatnou pak soud neshledal otázku, zda pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a zda byly zahrnuty do tzv. ochranného pásma. Uzavřel, že otázku oprávněnosti stavby nutno řešit podle právní úpravy platné v době, kdy probíhalo stavební řízení, a dalo-li JZD s výstavbou souhlas, šlo o stavbu oprávněnou. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací (ve věci žalobce a žalované „i jako právnímu nástupci Společného podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov, spol. s r. o., se sídlem Pelhřimov, Plevnice 42, IČ: 00112135“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal skutkové zjištění soudu prvního stupně úplným a pro rozhodnutí dostačujícím; ztotožnil se i s jeho právními závěry. Svoji právní analýzu založil na elementárním skutkovém závěru, že předmětné vodohospodářské zařízení bylo jako stavba zřízeno na základě řádného stavebního povolení sice na pozemcích ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a bez vyjádření jeho stanoviska, leč na pozemcích sdružených podle zákona o zemědělském družstevnictví k družstevnímu užívání. Tento institut umožňoval tamnímu JZD s takovými pozemky naložit tak, jak z tohoto zákona vyplývalo, včetně postupu podle jeho § 37, jenž nebyl nikterak odvislý od vůle vlastníka pozemků. Právem družstevního uživatele bylo kromě dalšího i zřizování staveb na takových pozemcích potřebných pro činnost družstva. Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že součástí oprávnění bylo i právo udělit souhlas se stavbou na takovém pozemku jinému zemědělskému subjektu. Tak tomu bylo v daném případě, kdy tamní JZD stavbu neprovádělo, bylo však členem Společného zemědělského podniku P., který ji realizoval. Právní úprava plynoucí z § 37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví nestanovila žádnou obligatorní formu udělení souhlasu s takovou stavbou a z tohoto hlediska nebylo možno akceptovat žalobcovu argumentaci odkazující na § 84 hospodářského zákoníku. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že názor soudů obou stupňů, pokud dospěl k závěru, že součástí oprávnění JZD podle § 37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví, bylo i právo udělit souhlas se stavbou na pozemku sdruženému ke společnému družstevnímu hospodaření i jinému zemědělskému podniku, je nesprávný, neboť je v rozporu s právní úpravou platnou v předmětné době. Tamní JZD nebylo podle dovolatelova názoru oprávněno udělit souhlas Společnému zemědělskému podniku v P. k provedení jeho staveb na pozemcích sdružených ke společnému družstevnímu hospodaření ve smyslu § 37 odst. 1 zákona o zeměděl