22 Cdo 3161/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3161/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2023 Spisová značka:22 Cdo 3161/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3161.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3161/2023-153 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 4, IČO 48030660, se sídlem v Praze, Zdaru 1086/3, zastoupeného JUDr. Evou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Trojická 437/20, proti žalovanému Bytovému družstvu Libuše, IČO 25108026, se sídlem v Praze, U Libušiných lázní 1033/7, zastoupenému Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 494/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 486/2022-123, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 486/2022-129, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám zástupce žalovaného Mgr. Bohumila Petrů, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 18 C 494/2021-56, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem budovy bez čísla popisného, bez čísla evidenčního – garáže, postavené na pozemku parc. č. 2144/2, a budovy bez čísla popisného, bez čísla evidenčního – garáže, postavené na pozemku parc. č. 2144/1, obě v katastrálním území Nusle, obec Praha (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že garáže, vybudované v roce 1938, se podle zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, staly součástí pozemku a jako takové byly následně převáděny společně s pozemkem. Současným vlastníkem garáží je tak žalovaný. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 486/2022-123, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 486/2022-129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, když opravil písařskou chybu správným označením pozemku parc. č. 2144/3 za nesprávně uvedené parc. č. 2144/1 (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a zamítl návrh žalovaného na opravu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 486/2022-123 (výrok II opravného usnesení). 4. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, avšak z jiných důvodů, než které uvedl soud prvního stupně. Nesouhlasil s jeho názorem, že stavby garáží se nadále převáděly jako součást pozemku, jelikož účinností zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, došlo k oddělení vlastnictví stavby a pozemku. Tento režim pokračoval i za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a změna nastala až 1. 1. 2014. Převody vlastnictví k pozemku a ke stavbě na něm postavené se „musely dít jako ke dvěma samostatným věcem“. Uvedl, že „z notářského zápisu nelze přechod vlastnictví ke garážím, tedy stavbám bez čísla popisného i evidenčního, dovodit, a to ani z formulace ‚číslo popisné 1033A, 1033B, 1033 C‘, když lze mít za to, že šlo pouze o pomocné označení pro potřeby zanikajícího a nástupnických družstev (seznam nemá charakter oficiální listiny, protože jsou v něm provedeny ručně škrty a přepisy), nikoli o označení vyhovující náležitostem pro převod nemovitostí, které by pro zápis do katastru nemovitostí těžko obstálo“. 5. Odvolací soud odkázal na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), tedy že v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční budově nepřiděluje, způsobem jejího využití, a v případě budov s číslem popisným či evidenčním též příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena. 6. K takové specifikaci staveb garáží, dle požadavků zákona, v notářském zápise nedošlo, proto odvolací soud neměl za prokázané, že na základě citovaného notářského zápisu se vlastníkem garáží stal žalobce. Dále předestřel, proč nemohlo dojít ani k určení vlastnictví žalobce podílem o velikosti 16,65 %, ani k vydržení vlastnického práva žalobcem. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel spatřuje pochybení odvolacího soudu „v jeho výkladu nabytí vlastnického práva a ve výkladu vydržení vlastnického práva“. Namítá, že „se odvolací soud dopustil chyby, když opustil zásadu, že charakter právního jednání se posuzuje podle jeho obsahu a právně zhodnotil, že vlastnické právo ke garážím na žalobce nepřešlo pro chybné označení garáží, resp. nesouladu označení garáží se zákonem“. Odvolacímu soudu vytýká, že provedl „formalistický výklad právního jednání, čímž porušil povinnost vykládat právní jednání ve shodě s úmyslem jednajícího“. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 61/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2486/2020. 8. Dále formuluje množství právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu řešeny, resp. které odvolací soud posoudil jinak, než tomu je v judikatuře: a. Lze pominout notářský zápis jako nabývací titul a z něj vyplývající závěry jen proto, že jeho příloha, v níž je seznam majetku, obsahuje škrty? b. Lze zpochybnit vůli jednajícího osvědčenou notářským zápisem, kterou rozhodl o přechodu svého majetku jako celku, a neuznat žádnou z variant, kterou jednající rozhodl o vlastnickém právu a jeho přechodu na nástupnické subjekty a tímto zpochybněním založit právní stav, kdy majetek zůstává ve vlastnictví zaniklého subjektu (LBD Praha)? c. Lze odmítnout v soudním řízení určit vlastnictví podílu k nemovité věci, když se žalobce domáhá vlastnictví nemovité věci jako celku? d. Lze usuzovat na vlastnické právo bez doložení nabývacího titulu a při nedoložení dobré víry ve vlastnické právo s odůvodněním, že by bylo nelogické, aby to bylo jinak? e. Lze na základě převodu pozemku, na kterém stojí stavba, která není v převodní listině definována, založit vlastnické právo i ke stavbě jen na základě úsudku, že by bylo nelogické, aby to bylo jinak? f. Lze založit vlastnictví k nemovité věci na základě logické úvahy bez doložení právního titulu nabytí vlastnictví? g. Lze pominout právní titul pro účely vydržení jen z toho důvodu, že u specifikace nemovitosti, kterou je garáž, je uvedeno číslo pozemku a stavba a absentuje údaj, že to je stavba bez č.p. bez č. ev. – garáž, když samotné označení stavby garáže nevyvolává mezi účastníky pochybnost o tom, o jakou stavbu se jedná (22 Cdo 1398/2000)? h. Není zjevně nepřiměřeným hodnocením absence dobré víry družstva skutečnost, že člen družstva je ve sporu s družstvem vzniklým podle § 29 zákona o vlastnictví bytů, a není právě tato skutečnost naopak doložením absence dobré víry družstva vzniklého podle § 29 zákona o vlastnictví bytů (22 Cdo 2595/2008)? i. Je poctivé (spravedlivé) tvrdit, že je stavba součástí pozemku, když o vlastnické právo ke stavbě na pozemku je vedený spor? j. Založil odvolací soud své závěry na posouzení základních souvislostí a logické provázanosti se skutkovými okolnostmi, aby bylo jeho rozhodnutí právně správné? k. Postupovat odvolací soud správně při řešení změny petitu? l. Zakládá jednání, kdy subjekt v postavení pronajímatele (v daném případě žalovaný) předloží druhému subjektu (v daném případě žalobci) nájemní smlouvu na pozemek, dobrou víru, že garáž na tomto pozemku je vlastnictvím žalobce? 9. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání nebo „se vypořádal s návrhem na připuštění změny petitu a rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a nahradil ho rozhodnutím o tom, že žalobě vyhoví a současně rozhodne o nákladech řízení před soudy všech stupňů“. 10. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Gará