22 Cdo 3199/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3199/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3199/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3199.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vypořádání SJM Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 764 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 742 odst. 1 písm. c) o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3199/2022-526 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci pozůstalosti po J. Ř., zemřelém XY, za účasti 1) M. Ř., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, 2) J. Ř., 3) M. M., oběma zastoupeným Mgr. Michaelem Heresem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 17 a 4) D. T. Ř., zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1741/2018, o dovolání účastníka 1) M. Ř., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2022, č. j. 29 Co 85/2022-465, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se dovolací soud zabývá primárně otázkou převodu bytové jednotky (původně družstevního bytu) do společného jmění manželů, následně pak otázkou nároku na vypořádání vnosu v pozůstalostním řízení a projevem vůle zůstavitele. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 11. 2021, č. j. 34 D 1741/2018-434, stanovil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel J. Ř. (dále též jen „zůstavitel“) ve společném jmění manželů s pozůstalou manželkou M. Ř., činí ke dni smrti zůstavitele 6 794 408,07 Kč. Do této částky soud prvního stupně zahrnul mimo jiné i hodnotu bytové jednotky č. XY, vymezené dle zákona o vlastnictví bytů v budově XY, č. p. XY, postavené na pozemku parc. č. XY, k níž náleží podíl o velikosti 546/10630 na společných částech domu a pozemku, podíl o velikosti 273/5315 na pozemku parc. č. XY, vše zapsáno u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, a hodnotu bytové jednotky č. XY, vymezené dle zákona o vlastnictví bytů v budově XY, č. p. XY, XY, postavené na pozemku parc. č. XY a XY, k níž náleží podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti 342/33185, podíl o velikosti 342/33185 na pozemcích parc. č. XY a XY, vše zapsáno u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY. 3. Ve vztahu k bytové jednotce č. XY, ohledně které pozůstalá manželka tvrdila, že se nachází i přes zápis v katastru nemovitostí v jejím výlučném vlastnictví, soud prvního stupně uvedl, že manželství zůstavitele a pozůstalé manželky bylo uzavřeno dne 1. 9. 2007, družstevní podíl pozůstalá manželka nabyla před uzavřením manželství. Smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky, spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a spoluvlastnického podílu k pozemku uzavřenou dne 20. 4. 2010 mezi Družstvem spoluvlastníků domu XY, jako převádějícím a zůstavitelem a pozůstalou manželkou M. Ř. jako nabyvateli, došlo k převodu družstevního podílu, se kterým bylo spojeno právo nájmu bytu č. XY, do společného jmění manželů. Ve smlouvě projevili zůstavitel a pozůstalá manželka vůli nabýt předmětnou bytovou jednotku do společného jmění manželů. 4. K odvolání M. Ř. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. 29 Co 85/2022-465, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala M. Ř. dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí s tím, aby byla bytová jednotka č. XY zahrnuta do společného jmění dovolatelky a zůstavitele. Zůstavitel smlouvu o převodu uvedené bytové jednotky sice skutečně podepsal (jako kupující), jeho skutečná vůle však podle dovolatelky směřovala k tomu, aby byla bytová jednotka č. XY převedena do výlučného vlastnictví dovolatelky. Dovolatelka si je vědoma závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, nicméně je toho názoru, že tyto závěry nelze na její případ vztáhnout, jelikož v souladu s § 764 odst. 1 ve spojení s vyloučením aplikace § 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se pozůstalý manžel nemůže dožadovat toho, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný. V těchto případech by pak uvedené rozhodnutí nemělo být aplikovatelné. Výše uvedené považuje za otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. Dále nesouhlasí ani se zahrnutím bytové jednotky č. XY do společného jmění manželů dovolatelky a zůstavitele, jelikož již za života zůstavitel udělil ústní pokyn, aby bytová jednotka č. XY „připadla“ do výlučného vlastnictví jejich syna D. T. Ř. Za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považuje otázku závaznosti „ústního pokynu při vypořádání společného jmění manželů v případě smrti jednoho z manželů“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. K bytové jednotce č. XY („byt XY“): 9. Rozhodnutí odvolacího soudu v řešené věci (ve vztahu k bytové jednotce č. XY) je primárně založeno – v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu – na závěru, že tato bytová jednotka byla součástí společného jmění manželů dovolatelky a zůstavitele. 10. Dovolatelka v této části dovolání zpochybňuje zejména nabytí bytové jednotky č. XY do společného jmění manželů za základě smlouvy ze dne 20. 4. 2010. 11. V rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, na který dovolatelka ostatně odkazuje (uveřejněném pod č. 62/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., dostupném, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud ozřejmil, že „uzavřou-li (jinak bezvadnou) smlouvu o převodu bytové jednotky oba manželé a projeví-li tak vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, namísto toho, aby ji do svého vlastnictví nabyl toliko ten z manželů, který je členem družstva, jenž je výlučným majitelem tímto převodem transformované majetkové hodnoty (členských práv a povinností), nabudou bytovou jednotku oba manželé do svého společného jmění manželů. Takto uzavřenou smlouvu nelze považovat za neplatnou pro porušení ustanovení § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, neboť není v rozporu s jeho účelem“. 12. V dané věci nalézací soudy zdůraznily, že ačkoliv dovolatelka tvrdila, že předmětná bytová jednotka patřila do jejího výlučného vlastnictví, soudy byly toho názoru, že je nutné vycházet z dohody o převodu bytu do vlastnictví, z níž se podává, že družstvo jako předchozí vlastník byt převedlo do vlastnictví obou manželů. M. Ř. a zůstavitel projevili vůli nabýt předmětnou jednotku i příslušné spoluvlastnické podíly do společného jmění manželů, a proto se staly součástí tohoto majetkového společenství. 13. Není pochyb o tom, že smluvními stranami smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva byli oba bývalí manželé, tedy jak M. Ř., tak i zůstavitel. Z textu smlouvy potom vyplývá, že vlastníky