22 Cdo 3217/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3217/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2012 Spisová značka:22 Cdo 3217/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3217.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 22 odst. 1 a 5 předpisu č. 79/1957Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 7. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.9.2012IV.ÚS 3441/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto22.7.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3217/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně ROBA štěrkovny Nové Sedlo spol. s r. o., identifikační číslo osoby 63147114, se sídlem v Roztylech 3, zastoupené Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalované ČEPRO, a. s., identifikační číslo osoby 60193531, se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, zastoupené JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 438/2004, o dovolání žalobkyně a a odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. dubna 2011, č. j. 9 Co 75/2010-245, takto: I. Řízení o odvolání žalované proti výroku II. o nákladech řízení se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně se zamítá. III. Žalobkyně je povinna žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Davida Karabce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Lounech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. září 2009, č. j. 14 C 438/2004-167, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby „žalované bylo uloženo odstranit podzemní produktovod vedený pod pozemky o celkové výměře 266.336 m2 v katastrálním území B., zapsanými na listu vlastnictví pro obec N. S. u Katastrálního úřadu v Lounech na náklady žalované s tím, že v případě nevyhovění soud rozhodne tak, že se zřizuje věcné břemeno k tíži uvedených pozemků ve prospěch žalované - ČEPRO, a. s., a každého dalšího vlastníka stavby potrubního vedení pro vedení ropy a pohonných látek, které bylo kolaudováno rozhodnutím o kolaudaci vydaným dne 25. 1. 1988 Severočeským národním výborem v Ústí nad Labem pod č. j. OUP/332/4-933/87-Hk/Mr, které nabylo právní moci dne 29. 1. 1988, a to věcné břemeno k umístění uvedeného potrubního vedení a práva přístupu k němu za účelem jeho správy a obsluhy s tím, že věcné břemeno se zřizuje za náhradu ve výši 16.512.741,- Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, případně, aby soud rozhodl eventuálním petitem tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.512.741,- Kč, která představuje náhradu za omezení vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům.“ Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, ve které žalobkyně uplatňovala nároky vlastníka pozemků s právem těžby podle § 135c občanského zákoníku („obč. zák.“), jehož právo je omezováno neoprávněnou stavbou produktovodu náležejícího žalované s ohledem na zákaz těžby štěrkopísku ve vzdálenosti kratší než 70 m od osy dálkovodu. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se stala na základě kupních smluv ze dne 15. 5. 1996 a 8. 12. 1996 vlastnicí pozemků v katastrálním území B., a to mimo jiné PK parc. č. 200, 202, 203, 204, 218, 228, 274/1 a 278/2. Rozhodnutími Obvodního báňského úřadu Most z roku 1997 a 2002 byla na části uvedených pozemků žalobkyni povolena těžba z ložiska štěrkopísku prováděná hornickým způsobem. V obou případech byla žalobkyně v rozhodnutích upozorněna, že těžba se nesmí přiblížit na vzdálenost kratší než 70 m od osy produktovodu. Soud dále vzal za prokázané, že produktovod vedoucí z Chemických závodů v Litvínově do závodu v T. u P. v celkové délce kolem 100 km postavil právní předchůdce žalované Chemopetrol, koncernový podnik, na základě stavebního povolení vydaného v roce 1983. Stavba byla dokončena a zkolaudována v roce 1988 (čl. 62 a 82), tj. osm let před tím, než žalobkyně koupila předmětné pozemky. Žalobkyně si byla již při uzavření kupní smlouvy s obcí Nové Sedlo vědoma skutečnosti, že pod prodávanými pozemky se nachází produktovod a že bude omezena ve svém vlastnickém právu a současně i ve své podnikatelské činnosti; tato skutečnost vyplývá z textu smlouvy. Byla upozorněna na částečné omezení ve své podnikatelské činnosti vedením dálkovodu po předmětných pozemcích rovněž v rozhodnutích Obvodního báňského úřadu Most, kterými jí byla povolena těžební činnost (čl. 17). Z listu vlastnictví č. 47 soud zjistil, že v roce 2000 bylo zřízeno (vzniklo ze zákona) na předmětných pozemcích ve prospěch žalované jako vlastnice produktovodu věcné břemeno opravňující ke vstupu, vjezdu při stavbě, provozování, opravách a změnách nebo odstraňování podzemního produktovodu podle zákona č. 222/1994 Sb. (čl. 6). Soud dále vycházel i ze závěrů učiněných v rozhodnutích vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 481/2000 a vzal za prokázané, že produktovod je samostatnou oprávněnou stavbou, která není součástí pozemků žalobkyně. Je veden pod pozemky řady dalších vlastníků, omezení mající povahu věcného břemene zatěžovalo předmětné pozemky ještě dříve, než se žalobkyně stala jejich vlastnicí a o tomto omezení při koupi věděla. Ve smyslu zákona č. 189/1990 Sb. (správně č. 189/1999 Sb.) je produktovod veřejně prospěšnou stavbou. V dané věci z výše uvedených důvodů a s ohledem na charakter stavby nepřichází v úvahu postup podle § 135c odst. 2 obč. zák. Vzhledem k existujícímu věcnému břemeni soud již nemůže znovu o zřízení věcného břemene rozhodovat a postup podle § 135c odst. 3 obč. zák. je vyloučen. Žalobě o zaplacení částky 16.512.741,- Kč jako náhrady za zřízení věcného břemene, případně náhrady za omezení vlastnického práva, soud nevyhověl. Žalobu o zaplacení náhrady za omezení vlastnického práva považoval za zcela účelovou s cílem využít situace, kdy pod pozemky žalobkyně je umístěný produktovod, i také proto, že požadovaná náhrada je výrazně vyšší než kupní cena, za kterou žalobkyně pozemky získala. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. dubna 2011, č. j. 9 Co 75/2010-245, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posuzoval věc podle zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon – dále též jen „ElZ“), který byl účinný v době uvedení produktovodu do provozu v roce 1988. Tento zákon v § 22 opravňoval energetické podniky, případně jiné organizace státního socialistického sektoru, stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolení stavby elektrická vedení a další zařízení nutná pro rozvod a přenos elektřiny, když tato oprávnění vznikala povolením ke stavbě a zanikala zrušením vedení. Povinnost trpět výkon v zákoně uvedených oprávnění vázla na dotčených nemovitostech jako věcné břemeno. Takto vzniklá věcná břemena se podle § 26 odst. 1 nezapisovala do pozemkových knih a neplatily o nich předpisy o promlčení a vydržení. Zákon v § 38 umožnil vztáhnout jeho působnost i na jinou energii než elektrickou nebo na jiná energetická díla než pro výrobu nebo rozvod elektřiny. Na základě uvedeného zákonného zmocnění vláda vydala vládní nařízení č. 29/1959 Sb., zabývající se úpravou oprávnění k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu, které v § 2 odst. 1 stanovilo, že se na výstavbu a provoz podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu s provozním příslušenstvím přiměřeně vztahují ustanovení §§ 22 až 26 (o oprávnění k cizím nemovitostem) zákona č. 79/1957 Sb. Odvolací soud s poukazem na závěry rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/04 o obecně platné zásadě zákazu retroaktivity a na přechodná ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, kterým byl nahrazen zákon č. 79/1957 Sb., stejně tak na § 98 odst. 4 dnes účinného zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, uzavřel, že oprávnění k pozemkům žalobkyně i omezení jejich užívání, vzniklá za účinnosti zákona č. 79/1957 Sb. a na základě jeho zmocnění v § 38 za účinnosti vládního nařízení č. 29/1959 Sb., zůstávají nedotčena. Díky uvedenému zmocnění se podle § 2 odst. 1 vládního nařízení č. 29/1959