22 Cdo 3315/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3315/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3315/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3315.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stavba Vyklizení nemovitosti Součást věci Dobré mravy Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 8 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3315/2022-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, proti žalovaným 1) ALEUTA a.s., IČO 27223469, se sídlem v Olomouci, gen. Píky 323/14a, zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, 2) Best Wood Company, a. s., IČO 27751813, se sídlem v Zelené Hoře 132, zastoupené JUDr. Soňou Hudečkovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, o odstranění stavby a vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 9/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 9. 6. 2022, č. j. 72 Co 1/2022-290, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobce se v tomto řízení domáhá odstranění stavby č. p. XY a vyklizení dálniční odpočívky (dále též jen „odpočívka“), které se nacházejí na pozemcích parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY. Uvádí, že stavba č. p. XY (čerpací stanice pohonných hmot, dále též jen „stavba čerpací stanice“) byla na této dálniční odpočívce umístěna na základě dočasného právního titulu (nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a právními předchůdci žalovaných). Jelikož nájem zanikl uplynutím sjednané doby, požaduje odstranění stavby čerpací stanice a vyklizení odpočívky. 2. Okresní soud v Jihlavě (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 9. 2021, č. j. 4 C 9/2021-112, uložil žalované 1) povinnost odstranit stavbu č. p. XY, která se nachází na pozemku parc. č. st. XY a na pozemku parc. č. st. XY, to vše v k. ú. XY, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované 1) rovněž uložil povinnost vyklidit dálniční odpočívku D1 XY v km 121,8 km vpravo umístěnou na následujících pozemcích: pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. st. XY (výrok II) a povinnost vyklidit dálniční odpočívku D1 XY v km 121,8 km vpravo umístěnou na pozemcích parc. č XY a parc. č. st. XY, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 3. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále také jako „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 3. 2022, č. j. 72 Co 1/2022-242, rozhodl, že na místo dosavadní žalované 1) vstoupí do části řízení žalovaná 2), a to do té části, ve které žalobce požaduje odstranění stavby č. p. XY, umístěné na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY, a vyklizení dálniční odpočívky D1 XY v km 121,8 km vpravo umístěné na pozemcích parc. č. XY a pozemku parc. č. st. XY. Zohlednil, že žalovaná nabyla v průběhu řízení vlastnické právo ke stavbě č. p. XY, které se nachází na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY. Poznamenal, že v části řízení, ve které žalobce požaduje vyklizení odpočívky umístěné na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, bude v řízení i nadále vystupovat žalovaná 1). 4. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě k odvolání žalované 1) rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 72 Co 1/2022-290, rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku I, ve které nalézací soud uložil žalované 1), nyní žalované 2), povinnost odstranit stavbu č. p. XY, a to její část nacházející se na pozemku parc. č. st. XY, tak, že žalobu v této části zamítl [výrok I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu], a ve výroku III tak, že žalobu v části, v níže se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované 2) vyklidit dálniční odpočívku D1 XY v km 121,8 km vpravo umístěnou na pozemcích parc. č. XY a parc. č. st. XY, zamítl [výrok I písm. b) rozsudku odvolacího soudu]. Dále rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, ve které soud uložil žalované 1), nyní žalované 2) povinnost odstranit část stavby č. p. XY, která se nachází na pozemku parc. č. st. XY, a ve výrocích II a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 5. Na tomto místě považuje dovolací soud za důležité poznamenat, že v části řízení, ve které se žalobce domáhal odstranění části stavby č. p. XY, která se nachází na pozemku parc. č. st. XY, a vyklizení odpočívky, která se má podle tvrzení žalobce nacházet na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. XY, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Z tohoto důvodu nejsou skutková zjištění a právní posouzení odvolacího soudu vztahující se k tomuto závěru dále blíže rozvedeny, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. 6. Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná 2) je vlastnicí stavby č. p. XY (čerpací stanice), která se nachází na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY. Vlastníkem pozemku parc. č. st. XY je Česká republika, příslušným hospodařit s tímto majetkem státu je žalobce. Pozemek parc. č. st. XY je ve vlastnictví A. P. (třetí osoby, která není účastníkem tohoto řízení), v jejímž vlastnictví je rovněž pozemek parc. č. XY. Část pozemku parc. č. XY je užívána v souvislosti s provozem stavby č. p. XY (původně byl pozemek parc. č. st. XY součástí pozemku parc. č. XY). 7. Nepovažoval za opodstatněný požadavek žalobce na odstranění části stavby č. p. XY, která se nachází na pozemku parc. č. st. XY, a na vyklizení odpočívky, která se má podle tvrzení žalobce nacházet na pozemku parc. č. st. XY a pozemku parc. č. XY. 8. Odvolací soud vyšel z těchto zjištění: 9. Stavba čerpací stanice ve vlastnictví žalované 2), o odstranění jejíž části jde, se nachází v bezprostřední návaznosti na dálnici D1 a parkoviště u této dálnice, které je na pozemku parc. č. XY. Stavba čerpací stanice se nachází na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví manželů P. a dále na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. XY v tomtéž katastrálním území ve vlastnictví státu, přičemž právo hospodařit s pozemky vykonává žalobce. Stavba budovy kiosku čerpací stanice pak je postavena z převážné části na pozemku parc. č. st. XY. Stavební povolení pro stavbu čerpací stanice bylo vydáno dne 16. 8. 1996. Jedná o věc nemovitou, která byla právní předchůdkyní žalované 2) postavena na pozemcích, které jí nenáležely, a která se tak s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nestala součástí pozemku; stavba byla na pozemcích zřízena (z občanskoprávního hlediska) oprávněně (na základě smlouvy). 10. Odvolací soud se pak zabýval otázkou, zda resp. za jakých podmínek je odpočívka součástí dálnice. Uvedl, že soudní praxe je sjednocena v závěru, že dálnici je třeba považovat za samostatnou věc z hlediska občanského práva, odlišnou od pozemku, na kterém se nachází – viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, uveřejněný pod č. 76/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. Zůstává však otázkou, zda obdobný závěr lze učinit i ve vztahu k odpočívce. 11. Odvolací soud odkázal na judikaturu, která rozlišuje pojem „stavba“ ve smyslu práva občanského a práva správního. „Do určité míry“ přisvědčil argumentaci žalovaných a uzavřel, že toliko ze samotných skutečností, že zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (jako norma především veřejného práva) definuje odpočívku jako součást dálnice (silnice či místní komunikace) a též jako stavebně a provozně vymezenou plochu dálnice (silnice či místní komunikace) sloužící jejím uživatelům, případně i k občerstvení a doplnění pohonných hmot, a dále, že dálnice je samostatnou věcí i z hlediska práva občanského, ještě neplyne, že odpočívku (dle zákona o pozemních komunikacích) lze považovat za součást samostatné věci (dálnice) i ve smyslu § 505 o. z. I z hlediska práva občanského lze odlišovat na straně jedné odpočívku (jako součást i dálnice) a na straně druhé pozemek, na němž je odpočívka zřízena (viz zejména závěry v usnesení Nejvyššího soudu z 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1131/2012). Stejně tak „neměl bez dalšího za lichý závěr, že při umístění stavby na odpočívce dochází ke vzniku vztahů mezi vlastníkem stavby a