22 Cdo 3456/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3456/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 7. 2016 Spisová značka:22 Cdo 3456/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.3456.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 9. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.10.2016IV.ÚS 3320/16JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto11.7.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3456/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791/25, proti žalovanému Mgr. E. P., zastoupenému JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní třída 349/71, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 2134/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2013, č. j. 38 Co 11/2012-374, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2013, č. j. 38 Co 11/2012-380, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2011, č. j. 5 C 2134/2004-303, ve výroku I. zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníka budovy č. e. a pozemku parc. č. 6166, zapsaných na LV č. 5948 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín, pro k. ú. S. M., obec S., spočívající v právu cesty – chůze a jízdy přes přilehlé pozemky parc. č. 6168/1, parc. č. 6169, parc. č. 6170/2, zapsané na LV č. 405 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín, pro k. ú. S. M., obec S., a to v rozsahu vyznačeném šedou barvou ve variantě 2) geometrického plánu, podle znaleckého posudku č. 1249-512/2008 ze dne 26. 5. 2008, vyhotoveného společností „Nemovitost s. r. o.“ – ZNALECKÝ ÚSTAV, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalobci povinnost žalovanému zaplatit náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 30 360 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, č. j. 38 Co 11/2012-374, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 10. 2013, č. j. 38 Co 11/2012-380, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníka budovy č. e. na pozemku parc. č. 6165, zapsaných na LV č. 5948 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín, pro k. ú. S. M., obec S., spočívající v právu cesty – chůze a jízdy osobním automobilem přes pozemky parc. č. 6168/1, parc. č. 6169, parc. č. 6170/2, zapsaných na LV č. 405 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Hodonín, pro k. ú. S. M., obec S., a to v rozsahu vyznačeném šrafováním v geometrickém plánu č. 269-70/2013, vyhotoveném zeměměřičskou kanceláří Lankašová Marie, s. r. o., schváleného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Hodonín dne 23. 5. 2013 pod č. 486/2013, jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.), ve výrocích II. a IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud zřídil věcné břemeno v rozsahu, který žalobce nežádal. I když soud není v řízení o zřízení věcného břemene nezbytné cesty vázán návrhem žalobce, je musí respektovat, „ve prospěch koho žalobce navrhuje věcné břemeno zřídit“. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené zejména v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 225/2006. Soud nepřípustně zasáhl do pravomoci orgánů ochrany přírody, když bez jejich souhlasu zřídil věcné břemeno jízdy osobním automobilem na pozemcích v CHKO Bílé Karpaty. Výrok rozsudku odvolacího soudu je nevykonatelný. Přes pozemky žalovaného nelze jezdit motorovými vozidly vzhledem k extrémní svažitosti pozemku. Na místě požadované cesty je navíc postaven drátěný plot a jsou zde vysazeny trvalé porosty, které brání průchodu i průjezdu. Odvolací soud nesprávně posoudil následující otázky: a) zda je při rozhodování podle § 150o [správně § 151o odst. 3] občanského zákoníku soud vázán žalobním návrhem žalobce, který ačkoliv je vlastníkem stavby, žádá, aby bylo věcné břemeno zřízeno pro vlastníka pozemku, na kterém žádná stavba nestojí; b) zda soud může zřídit právo jízdy osobním automobilem přes pozemky v chráněné krajinné oblasti mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená bez souhlasu orgánů ochrany přírody; c) zda se soud musí zabývat při zřizování práva jízdy automobilem i otázkou, zda pozemky, na nichž má být právo vykonáváno, jsou způsobilé pro takové užívání a zda může zřídit věcné břemeno na pozemku, který je oplocen, a jsou na něm vysázeny trvalé porosty; d) zda je možno zřídit právo cesty – jízdy motorovým vozidlem ve vzdálenosti 1 m od zdi rekreační chaty a omezit tím užívání stavby pro rekreaci; e) zda je pro užívání rekreační chaty nezbytně nutné zřizovat právo cesty – jízdy motorovým vozidlem, když v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalobce chodí do chaty pěšky a neuvedl důvody, pro které by musel motorové vozidlo používat; f) zda se soud může spokojit se stanoviskem orgánu ochrany zemědělského původního fondu, ve kterém se tento orgán nevyjádří k tomu, zda je možno po pozemku přejíždět osobním automobilem nebo zda musí trvat na tom, aby tento orgán řádně věc posoudil a z jeho stanoviska vyplynulo, že takové užívání není v rozporu se zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu; g) zda je možnost zřídit věcné břemeno tak, že neústí na žádnou veřejně přístupnou cestu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož o nároku žalobce na zřízení nezbytné cesty bylo pravomocně rozhodnuto před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, k