22 Cdo 3494/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3494/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2010 Spisová značka:22 Cdo 3494/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3494.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 100 odst. 5 předpisu č. 50/1976Sb. § 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3494/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. Ř., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem v Brně, Antonínská 2, proti žalovanému M. R., zastoupenému JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem se sídlem v Brně, Panská 2/4, o vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 161/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 4 C 161/2006-28, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č. j. 4 C 161/2006-28, zamítl žalobu, aby žalovaný byl zavázán ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci originál druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“ prováděné na domě ve vlastnictví žalobce v B. na ulici A. 97, alternativně že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci průpis druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 28. 6. 1999 uzavřena smlouva o dílo č. 4/99, na základě které žalovaný prováděl pro žalobce práce na dokončení stavby rodinného domu v Brně, A. 97. Žalovaný vedl o stavbě stavební deník, který pořídil na své náklady. Žalobce se domáhal vydání originálu nebo průpisu druhého dílu tohoto stavebního deníku, ve kterém byl žalovaným učiněn zápis o předání stavby, který má ze zákona uchovávat a má pro něj význam jako důkaz ve sporech vedených se žalovaným. Soud posoudil věc podle § 43 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona a dovodil, že povinnost vést stavební deník je uložena stavebníkovi, tedy žalobci a stavebníkovi – ne zhotoviteli – je uložena povinnost uchovávat originál stavebního deníku, který přebírá od zhotovitele. Soud dále dovodil, že uvedené ustanovení neukládá zhotoviteli ve vztahu k stavebníkovi žádné povinnosti. Po provedení důkazu spisem téhož soudu sp. zn. 4 C 1055/2000, kde probíhalo řízení mezi týmiž účastníky, soud zjistil, že žalovaný vedl ve dvojím vyhotovení stavební deník, žalobce měl možnost do něj nahlížet a potvrdil, že převzal jeho první díl. Stavební deník žalovaný jako důkaz předložil ve věci sp. zn. 4 C 1055/2000 a byl připojen jako příloha k tomuto spisu. Žalobce měl tedy možnost pořídit si jeho opis, případně požádat o vyhotovení fotokopie, pokud druhý díl stavebního deníku skutečně neměl. Žalovaný uvedl, že žalobci kopii druhého dílu stavebního deníku dne 22. 5. 2000 zaslal. Žalobce sice potvrdil převzetí zásilky od žalovaného v uvedené době, ale tvrdil, že měla jiný obsah. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že byl vlastníkem uvedeného stavebního deníku a neprokázal jakékoliv zákonné nebo smluvní oprávnění požadovat po žalovaném vydání jeho druhého dílu; proto žalobu zamítl. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 17 Co 21/2007-49, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, „že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci originál druhého dílu stavebního deníku vedeného žalovaným při realizaci stavby „dostavba RD A.“ prováděné na domu ve vlastnictví žalobce v B., na ulici A. 97“. V ostatním tento výrok soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle § 100 odst. 3 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. (dále též jen „stav. zákon“) a podle § 43 odst. 4 vyhlášky č. 132/1998 Sb. a dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, nevyvodil však z něj správné právní závěry. Z uvedených ustanovení vyplývá povinnost stavebníka (žalobce) uchovávat po zákonem stanovenou dobu 10 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí originál stavebního deníku, který přebírá od zhotovitele (žalovaného). Z těchto ustanovení je nutno při stanovení výše uvedených povinností dovodit na druhé straně povinnost zhotovitele stavební deník vydat stavebníkovi, protože jinak by stavebník nemohl dostát svým zákonným povinnostem. Bylo tedy povinností žalobce po dokončení stavby žalobci stavební deník vydat. V tomto světle neobstojí úvahy soudu prvního stupně, že žalobce si mohl pořídit opis stavebního deníku, který byl připojen jako příloha ke spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 4 C 1055/2000, nebo že mohl do něj nahlížet. Za bezpředmětnou považoval i argumentaci soudu prvního stupně, že deník byl ve vlastnictví žalovaného, který ho koupil, neboť v dané věci nešlo o ochranu vlastnického práva podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku („obč. zák.“), ale o povinnost stanovenou stavebním zákonem. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) s tím, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný namítá, že žádnou povinnost k vydání druhého dílu stavebního deníku nemá, a to z více důvodů. Jednak má zato, že soud nezkoumal platnost smlouvy o dílo z 28. 6. 1999, která je natolik neurčitá, že ji lze posoudit podle § 37 odst. 1 obč. zák. jako neplatnou a tudíž on není zhotovitelem díla. Toto své tvrzení uvedl dne 4. 11. 2002 ve svém vyjádření k návrhu na zahájení řízení ve věci původně vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 1126/2002, kterou soud v roce 2002 sloučil s věcí sp. zn. 4 C 299/2001, ze které posléze v roce 2006 vyloučil k samostatnému řízení nyní projednávanou věc sp. zn. 4 C 161/2006. Dále namítá, že v případě, že by smlouva byla platná, měl se soud zabývat tím, zda nezanikla výpovědí objednatele (žalobce) ze dne 22. 5. 2000 a tím by zanikla i případná povinnost žalovaného k vydání stavebního deníku. Povinnost k vydání druhého dílu stavebního deníku nemá již proto, že jej na žádost žalobce zaslal žalobci doporučenou zásilkou 24. 11. 2003, jak uvedl před soudem. Dále argumentuje tím, že nikdy smluvně nepřevzal závazek žalovanému stavební deník předat a smlouva č. 4/99 takový závazek neobsahuje. Vlastnické právo k jím zakoupenému formuláři deníku mu nemůže být odňato postupem odvolacího soudu, ale pouze na základě zákona a rovněž povinnosti mu mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. V tomto směru odkazuje na Listinu základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že žalobce nikdy netvrdil ani neprokázal, že by byl vlastníkem uvedeného stavebního deníku a z uvedených zákonných ustanovení nic takového nevyplývá, domnívá se, že na danou věc by bylo možné spíše aplikovat § 659 a násl. obč. zák., nejedná se tedy o řízení o vydání věci, ale o splnění tvrzené zákonné povinnosti. Dále poukazuje na to, že předpokladem úspěšnosti žaloby na vydání věci je, že ten, na němž se vydání vymáhá, věc skutečně má. Žalovaný však již ve svém podání z 23. 5. 2006 uvedl, že věc nemá a přesto mu byla uložena povinnost ji vydat. Žalovaný namítá, že řízení vykazuje i procesní pochybení, kdy v důsledku spojení dvou věcí a pozdějšího vyloučení jedné věci spis neobsahuje všechna podání a protokoly, které se vydání stavebního deníku týkají a tím lze vysvětlit i to, že se odvolací soud některými skutečnostmi a tvrzeními nezabýval (např. zda byl žalobce skutečně stavebníkem, zda mu žalovaný druhý díl stavebního deníku nepředal atd.). Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Polemizuje s jednotlivými důvody uvedenými v dovolání, zejména považuje za bezpředmětné tvrzení žalovaného, že mu zákon neukládá předání stavebního deníku, když tato povinnost vyplývá z § 43 vyhlášky č. 132/1998 Sb. Pro danou v