22 Cdo 3511/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3511/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2016 Spisová značka:22 Cdo 3511/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.3511.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 39 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3511/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) Společenství domu Olštýnská 607, Praha, IČO 27415091, se sídlem v Praze 8, Olštýnská 607/1, a b) Mgr. D. L., zastoupených JUDr. Karlem Šrolem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Rybářská 4a, proti žalované COMMEMAX spol. s r. o., IČO 61505323, se sídlem v Praze 4, Štúrova 1701/55, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, o určení neexistence věcného břemene a vyklizení střechy domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 34/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 62 Co 433/2013-452, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 62 Co 433/2013-452, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. března 2013, č. j. 25 C 34/2011-363, ve výroku pod bodem I., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 25 C 34/2011-363, ve výroku pod bodem I. se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, č. j. 25 C 34/2011-363, výrokem pod bodem I. určil, že „věcné břemeno spočívající v oprávnění žalovaného užívat celý prostor střechy domu O. v P., k. ú. T. včetně společných částí domu či jejich částí umístěných pod střechou, v místnostech, na chodbách, schodištích domu a na fasádě, které jsou vhodné ve stavu tak, jak byly ke dni 2. 1. 2002 nebo po stavebních úpravách, k samostatnému užívání ze strany žalovaného spočívajícího v instalaci a provozování telekomunikačních zařízení, reklamních zařízení či jiných zařízení nebo k jinému užívání, dále spočívající v oprávnění žalovaného dát prostory do pronájmu jako pronajímatel dalším osobám jako nájemcům, či zakládat ohledně prostor jiné smluvní vztahy jako vlastník a dále spočívající v oprávnění žalovaného provádět stavební úpravy prostor a v braní užitků z užívání prostor, jež mělo být založeno Smlouvou o zřízení věcného břemene z 2. 1. 2002 uzavřenou mezi SOL, družstvem, IČO 26462192 jako povinným a žalovaným jako oprávněným, neexistuje“. Výrokem pod bodem II. soud uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizené žalobcům předat prostory střech domu O. č. p. v P., k. ú. T., včetně společných prostor tohoto domu či jejich částí umístěných pod střechami, v místnostech, na chodbách, schodištích domu a na fasádě, a odstranit z těchto prostor všechna telekomunikační zařízení včetně antén, rozvodů a jejich příslušenství, reklamní zařízení či jiná zařízení, která zde instalovala či nechala instalovat, a to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku (tato část již není předmětem dovolacího řízení). Výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a) – Společenství domu O. - je právnickou osobou založenou 4. 10. 2004, vystupující jménem vlastníků jednotek ve věcech týkajících se společných částí domu O. č. p. v P., na pozemku parc. č. 1306/11 v k. ú. T. Žalobce b) je vlastníkem bytové jednotky č. 607/201 v předmětném domě (včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu). Původním vlastníkem domu č. p. 607 bylo SOL, družstvo, které dne 15. 12. 2003 učinilo prohlášení vlastníka podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Byty i nebytové prostory spolu s příslušnými podíly na společných částech domu byly převedené na jednotlivé vlastníky. Zakládajícími členy družstva SOL byli žalovaná - COMMEMAX spol. s r. o. a společnost Madal spol. s r. o. Dále vzal soud za prokázané, že 2. 1. 2002 uzavřelo družstvo SOL se společností COMMEMAX spol. s r. o. smlouvu o zřízení věcného břemene (č. l. 14), od které žalovaná odvozuje své oprávnění. Této smlouvě předcházela smlouva z 2. 7. 2001, uzavřená mezi družstvem SOL a společností BUSSMARK – OLIVER spol. s r. o., společností COMMEMAX spol. s r. o. a společností MADAL, spol. s r. o. (č. l. 316), jejímž předmětem byla úprava vztahů mezi smluvními stranami při realizaci získání a rekonstrukci předmětného domu, dále úprava vzájemné spolupráce při rozprodeji jednotlivých jednotek v domě zájemcům o členství v družstvu. V článku III. odst. 3 smlouvy se žalovaná zavázala, že uzavře smlouvu o dalším členském vkladu v peněžité formě a že zaplatí náklady na přestavbu domu ve výši 5 000 000,- Kč s tím, že způsob kompenzace takto vynaložených prostředků bude upraven ve smlouvě o dalším členském vkladu. Dne 13. 8. 2001 uzavřelo SOL, družstvo, se společností COMMEMAX spol. s r. o. podle § 223 odst. 4 a 5 obchodního zákoníku smlouvu o dalším členském vkladu (č. l. 157), na základě které se mělo stát SOL, družstvo, vlastníkem předmětného domu s pozemky a společnost COMMEMAX se zavázala vložit do základního kapitálu nabyvatele další peněžitý vklad ve výši 5 000 000,- Kč určený na financování rekonstrukce výše uvedeného domu. Tuto částku byl vkladatel povinen splatit do jednoho roku od uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene užívání střechy předmětného domu a dalších potřebných společných prostor domu k instalaci a provozování telekomunikačních zařízení. Žalovaná uzavřela na základě smlouvy o zřízení věcného břemene s jednotlivými provozovateli elektrotechnických zařízení nájemní smlouvy opravňující je užívat střechu a další části předmětného domu k umístění a provozování elektrotechnických zařízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci jsou aktivně legitimováni, a to žalobce a) jako právnická osoba způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou společných částí domu podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (účinného do 31. 12. 2013), a zastupovat zájmy vlastníků jednotek, žalobce b) jako vlastník jednotky v budově zatížené věcným břemenem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4607/2008 dospěl k závěru, že ke společným částem domu nelze platně uzavřít nájemní smlouvu podle § 663 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“). Na posouzení věci nemá vliv skutečnost, že smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavírána na obou stranách stejnou osobou, MUDr. L. Ž., jednajícím za obě strany, ani skutečnost, že jmenovaný byl spolu s Ing. D. M. odsouzen v trestním řízení, ovšem ne za jednání, které by se týkalo projednávané věci. Soud dále posuzoval smlouvu o zřízení věcného břemene z hlediska sjednané úplaty. Ve smlouvě se uvádí, že věcné břemeno bylo zřízeno úplatně. Platně bylo dohodnuto pouze plnění peněžité ve formě vložení dalšího členského vkladu do základního kapitálu družstva ve výši 5 000 000,- Kč. Žalovaná tvrdila, že tento další vklad zaplatila uhrazením faktury společnosti BUSSMARK – OLIVER spol. s r. o. ze dne 29. 6. 2002 a platbu v hotovosti dokládala touto fakturou a výdajovým pokladním dokladem ze 4. 10. 2002. Podle soudu je členský vklad platbou ve prospěch právnické osoby - družstva. Dokladem o zaplacení je doklad prokazující přijetí této částky SOL, družstvem. Takový doklad však žalovaná nepředložila. Mimo to uvedený výdajový doklad není ani natolik perfektní, aby prokazoval zaplacení uvedené částky společnosti BUSSMARK – OLIVER spol. s r. o. Žalovaná tak neprokázala, že zaplatila další členský vklad do základního kapitálu družstva; naplnila se tak rozvazovací podmínka upravená v č. l. VI. smlouvy o zřízení věcného břemene, a to, že pokud oprávněný nezaplatí nejpozději do jednoho roku od podpisu smlouvy další členský vklad do základního kapitálu družstva, platnost smlouvy končí. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o zřízení věcného břemene ke dni 2. 1. 2003 pozbyla „platnosti“ a věcné břemeno zaniklo. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. ledna 2014, č. j. 62 Co 433/2013-452, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve věci samé potvrdil a změnil ve výroku pod bodem III. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci jsou věcně legitimováni. Poukázal na skutečnost, že smlouvu o zřízení věcného bř