22 Cdo 3593/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3593/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3593/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3593.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.10.2025I.ÚS 3083/25 Jan Wintr Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3593/2024-261 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. Ď. a b) J. Ď., zastoupených JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 427/19, proti žalovaným 1) J. K. a 2) I. K., zastoupeným JUDr. Irenou Sopkovou, advokátkou se sídlem v Praze – Podolí, Na Klaudiánce 781/19, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 18 C 279/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 23 Co 41/2024-196, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6 2024, č. j. 23 Co 41/2024-196, se zamítá. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 182 Kč k rukám zástupce žalobců JUDr. Martina Krumicha do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou mimořádného vydržení vlastnického práva. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2023, č. j. 18 C 279/2022-138, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že „jsou vlastníky a mají ve společném jmění manželů část pozemku parc. č. XY, manipulační plocha, v obci XY, k. ú. XY, vedený dosud na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, a to v části označené v geometrickém oddělovacím plánu vyhotoveném Ing. Miroslavem Kubínem 3. 7. 2019, č. 769-1006/2019, jako budoucí pozemek parc. č. XY“ (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 23 Co 41/2024-196, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že určil, že „žalobci jsou spoluvlastníky v režimu společného jmění manželů části pozemku parc. č. XY v obci a k. ú. XY, vedeného dosud na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, a to v části označené v geometrickém oddělovacím plánu vyhotoveném Ing. Miroslavem Kubínem 3. 7. 2019, č. 769-1006/2019, jako pozemek parc. č. XY, k. ú. XY“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 5. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že vlastnické právo k pozemkům nabyli žalobci na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Odvolací soud podle jejich názoru nesprávně posoudil otázku mimořádného vydržení a s ní související otázku držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Vytýkají odvolacímu soudu, že se neztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobci užívali sporný pozemek od počátku na základě výprosy. Také tvrdí, že je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný, neboť se odvolací soud nezabýval všemi námitkami dovolatelů a nezohlednil všechny v řízení tvrzené skutečnosti. Pokud by tak učinil, musel by jednoznačně dospět k závěru o nepoctivém úmyslu žalobců. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalobce zaváže společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení. 6. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že v řízení žalobcům nebyl prokázán nepoctivý úmysl, pročež není důvod pochybovat o splnění podmínek mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaných odmítl jako nepřípustné a přiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Přípustnost dovolání 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky mimořádného vydržení a s ní související otázky držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. 11. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 12. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), podrobně vyložil podstatu a podmínky pro mimořádné vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Argumentace obsažená v uvedeném rozhodnutí vyústila ve formulaci závěrů, podle kterých podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 8. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 nebo usnesení ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 290/2023 (tato stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 14. V usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022, Nejvyšší soud na tato východiska navázal, když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. V usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že splňuje-li držba sousedního pozemku (jeho části) požadavky kladené na poctivou držbu (§ 992 odst. 1 o. z.), resp. oprávněnou držbu podle § 130 odst. 1 obč. zák., jde v zásadě i o držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.). Nesplňuje-li držba uvedené požadavky, je třeba zvážit, zda držitel jednal poctivě v obecném smyslu tohoto slova, a podle toho rozhodnout, zda jde o držbu v nepoctivém úmyslu či nikoliv. 15. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Vlastník v průběhu vydržecí doby může zabránit mimořádnému vydržení ze strany držitele v zásadě jen ž