22 Cdo 3852/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3852/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2024 Spisová značka:22 Cdo 3852/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3852.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 předpisu č. 114/1992 Sb. ve znění od 28.04.2004 do 31.05.2017 § 603 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění od 01.01.1993 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3852/2023-231 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka a ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva životního prostředí, IČO 00164801, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované I.H.FARM s.r.o., IČO 24761061, se sídlem v Praze, Opletalova 1323/15, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem se sídlem v Praze, Přístavní 321/14, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 21 C 533/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2023, č. j. 11 Co 243/2022-205, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. 21 C 533/2014-162, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu specifikovanou ve výroku I rozsudku a rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok III). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 6. 2023, č. j. 11 Co 243/2022-205, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na vyřešení otázky hmotného práva, kterou by měl dovolací soud posoudit jinak než v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1672/2022, a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Žalovaná má za to, že dovolací soud v usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1672/2022, nesprávně právně posoudil otázky: 1) zda lze na základě podzákonného právního předpisu, jehož úplné znění není k dispozici, komukoli odejmout vlastnické právo k majetku, 2) zda je předkupní právo státu podle § 61 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) nuceným omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny, 3) zda je v případě nahrazení projevu vůle spočívajícího v uzavření kupní smlouvy na základě porušení zákonného předkupního práva za každých okolností spravedlivé, aby kupní cena byla stanovena ve stejné výši, jakou za předmět převodu zaplatil povinný z předkupního práva, když danou věc nabýval do svého vlastnictví. 5. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto. K dovolání uvádí, že existenci a polohu národní přírodní rezervace Jezerka v řízení jednoznačně prokázala. Na otázku 2) již odpověděl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 18/17, žalobkyně navíc vyvinula maximální snahu k dosažení co nejmenšího zásahu do vlastnického práva žalované. Za odpovídající a spravedlivou považuje i kupní cenu. III. Přípustnost dovolání 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K otázce „zda lze na základě podzákonného právního předpisu, jehož úplné znění není k dispozici, komukoliv odejmout jeho vlastnické právo k majetku“ 10. Dovolatelka má za to, že v řízení nebylo postaveno najisto, zda předmětné pozemky v katastrálním území Kundratice u Chomutova a Podhůří u Vysoké Pece leží skutečně na území národní přírodní rezervace Jezerka, a vyjadřuje se k obsahu znaleckého posudku a dokladů od Agentury ochrany přírody a krajiny a Městského úřadu v Mostě a jejich hodnocení ze strany odvolacího soudu. Nesouhlasí s posouzením formulované právní otázky jako hypotetické (jak to učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1672/2022), neboť pokud je třeba k výkladu podzákonného předpisu provádět složité znalecké posouzení, nejde o dostatečně určitý právní předpis, a na jeho základě proto nemůže státu svědčit předkupní právo. 11. Národní přírodní rezervace Jezerka (dříve státní přírodní rezervace Jezerka) byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 20. 1. 1969, č. j. 13.359/68 – II/2 (dále jen „výnos“), na základě zmocnění v § 8 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění účinném do 31. 5. 1992. Výnos byl řádně oznámen ve Sbírce zákonů ČSR. Územní vymezení rozsahu rezervace bylo v textu výnosu provedeno odkazem na čísla parcel v příslušných katastrálních územích a na značení v lesním hospodářském plánu v obvodu lesního závodu Janov, polesí Jezeří, k 1. 1. 1959 s tím, že rezervace je zakreslena v mapách uložených u příslušných orgánů ve výnosu uvedených. 12. Odvolací soud vyšel shodně jako soud prvního stupně ze zjištění, že sporné pozemky jsou součástí národní přírodní rezervace Jezerka, tato skutečnost tedy byla postavena najisto. Skutkovým zjištěním nalézacích soudů je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). K namítané neurčitosti výnosu je třeba dodat, že znaleckým úkolem ustanoveného znalce nebyl výklad podzákonného předpisu, ale promítnutí původní parcely označené ve výnosu do současné parcelace v katastru nemovitostí. Potřebu znaleckého posouzení tedy nevyvolala neurčitost samotného výnosu, ale zejména změny v označení území, kterého se týkal, v průběhu času. 13. Dovolací soud nemá žádný důvod posoudit shodnou právní otázku jinak, než učinil v usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1672/2022, (dostupným na www.nsoud.cz) ve kterém se zabýval porušením předkupního práva uzavřením kupní smlouvy o převodu (i) pozemků, které byly součástí stejné přírodní rezervace, a kterou uzavřely stejného data stejné smluvní strany. 14. Ústavní stížnost dovolatelky proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 2760/23 (dostupným na nalus.usoud.cz), a ke zjištění, že ve výnosu je uvedeno chybné datum lesního hospodářského plánu (a znalec tak správně vycházel z plánu jiného data), uvedl, že nedostatek nebránil vzniku národní přírodní rezervace, jejímu vyznačení v terénu a zachování zvláštního režimu ochrany po celou dobu, což nasvědčuje, že v době vzniku pochybnosti o určitosti vymezení nevznikaly, a že technický problém datace daného hospodářského plánu není z pohledu času natolik zásadní, aby vedl k tomu, že zde nevznikla tato rezervace. K ústavnosti předkupního práva podle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny 15. Přípustnost dovolání nezakládá ani právní otázka, zda je předkupní právo státu podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny nuceným omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Ani od ro