22 Cdo 386/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 386/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2013 Spisová značka:22 Cdo 386/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.386.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 879c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 386/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce: Bytový trend, výrobní družstvo nábytkářské, se sídlem v Praze 10, Služeb 3056/4, IČO 18631673, zastoupeného JUDr. Janem Konířem, advokátem v Praze 3 – Vinohradech, Čáslavská 7, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 12, IČO 69797111, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 539/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011, č. j. 30 Co 259/2011-195, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011, č. j. 30 Co 259/2011-195, se v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek ohledně zamítnutí žaloby ve vztahu k pozemkům parc. č. 4082/2, a to dílu o výměře 6 093 m² vzniklého rozdělením tohoto pozemku provedeným geometrickým plánem Ing. G. K. č. 2130-29/2003, schváleným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha dne 20. 1. 2004, pod číslem 6035/2003, a ve vztahu k pozemku parc. č. 4082/10, vše v katastrálním území S., a ve výroku II., a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. prosince 2010, č. j. 12 C 539/2007-151, v části výroku III., kterou byla zamítnuta žaloba ve vztahu k pozemkům parc. č. 4082/2, a to dílu o výměře 6 093 m² vzniklého rozdělením tohoto pozemku provedeným geometrickým plánem Ing. G. K. č. 2130-29/2003, schváleným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha dne 20. 1. 2004, pod číslem 6035/2003, a ve vztahu k pozemku parc. č. 4082/10, vše v katastrálním území S., a ve výroku IV. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. č. 4082/2, parc. č. 4082/4, parc. č. 4082/5, parc. č. 4082/6, parc. č. 4082/9, parc. č. 4082/10, parc. č. 4082/11, parc. č. 4082/12, to vše v katastrálním území S., obci P. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. prosince 2010, č. j. 12 C 539/2007-151, ve výroku I. určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 4082/4, parc. č. 4082/9, parc. č. 4082/11 a parc. č. 4082/12, to vše v katastrálním území S., obci P. Ve výroku II. řízení v části, ve které se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. 4082/16, zastavil. Ve výroku III. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 4082/2, a to části vzniklé rozdělením tohoto pozemku specifikované geometrickým plánem, dále pozemku parc. č. 4082/5 a pozemku parc. č. 4082/10, to vše v katastrálním území S., obci P. (dále jen ,,předmětné pozemky“). Ve výroku IV. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že na základě hospodářských smluv přenechal Obvodní národní výbor v Praze 10 – finanční odbor Bytové tvorbě, nábytkářskému družstvu, do trvalého bezplatného užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb. nemovitosti, včetně předmětných pozemků. V katastru nemovitostí však je jako vlastník předmětných pozemků zapsána žalovaná. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce vznikl ustavující členskou schůzí ze dne 7. května 1991 podle § 49 zákona č. 176/1990 Sb. vyčleněním z družstva Bytová tvorba, nábytkářské družstvo v Praze. V protokolu o majetkovém vypořádání, týkajícím se vyčlenění družstva, bylo uvedeno, že majetek výrobního družstva Bytová tvorba, nábytkářské družstvo v Praze, tvoří pozemky v katastrálním území S., mimo jiné i pozemky předmětné. Bylo dohodnuto, že tyto pozemky budou komplexně majetkoprávně vypořádány a uvedeny do souladu s faktickým stavem, jakož i s restitučními nároky vyplývajícími z § 876 občanského zákoníku. Budou vypořádány a rozděleny mezi smluvní strany v poměru 50 % výměry pozemků. Dne 14. ledna 1995 uzavřelo výrobní družstvo INTEGRA, nábytkářské družstvo Praha (Původně Bytová tvorba, nábytkářské družstvo v Praze) smlouvu o úpravě vlastnických a užívacích vztahů k nemovitostem. Soud prvního stupně vyšel z toho, že podle § 70 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991, bylo možné, aby byly části národního majetku odevzdány bezplatně do trvalého užívání jiným než státním organizacím, a to zejména organizacím družstevním. Z § 879c občanského zákoníku (dále jen ,,obč. zák.“) pak dovodil, že žalobce jako vlastník budovy, jejíž provoz souvisí s předmětnými pozemky, se stal vlastníkem předmětných pozemků. Nálezem Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. byla zrušena část druhá zákona č. 229/2001 Sb. a soud prvního stupně v souladu s uvedeným nálezem konstatoval, že pokud právní účinky svázané se vznikem nároku podle § 879c obč. zák. zůstaly zachovány a byla dodržena zákonem stanovená lhůta, doběhla tato lhůta bez ohledu na přijetí zákona č. 229/2001 Sb. Soud prvního stupně uzavřel, že na žalobce přešlo právo trvalého užívání předmětných pozemků a následně vlastnické právo k nim. Protože žalobce včas požádal Českou republiku – ministerstvo financí o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické podle § 879c občanského zákoníku, došlo k transformaci na právo vlastnické. V případě pozemku parc. č. 4082/5 soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť konstatoval, že budova na něm postavená zanikla v roce 1995 a v době uplatnění nároku neexistovala. Soud zamítl žalobu i ohledně dílu pozemku parc. č. 4082/2, rozděleného geometrickým plánem, a pozemku parc. č. 4082/10, neboť bylo prokázáno, že tyto pozemky navazují i na pozemky jiných vlastníků a souvisí s jejich provozem. K odvolání žalobce proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. června 2011, č. j. 30 Co 259/2011-195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. K právnímu posouzení věci uvedl, že transformace práva trvalého užívání předpokládá úzkou vazbu mezi pozemky a stavbou, přičemž bez tohoto spojení by stavba nemohla plnit svou funkci. Zřejmým záměrem zákonodárce podle odvolacího soudu bylo sjednotit vlastnictví pozemku a stavby včetně pozemků, které jsou nezbytně nutné pro provoz stavby. K transformaci práva trvalého užívání pozemků tak může dojít jen tehdy, pokud pozemek souvisí výlučně s provozem stavby. Jestliže pozemky souvisí zároveň i provozem budov ve vlastnictví jiného subjektu (družstva INTEGRA, nábytkářské družstvo Praha), pak tento předpoklad dán není a k transformaci dojít nemohlo. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání je podle jeho názoru dána na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání pak má být důvodné podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že odvolací soud pochybil, pokud nad rámec ustanovení § 879c obč. zák. stanovil další podmínky pro uplatnění nároku na nabytí vlastnického práva. Těmito podmínkami má být návaznost nezastavěných pozemků výlučně na pozemky zastavěné stavbou žalobce a provozní souvislost výlučně jen se stavbou ve vlastnictví žalobce. Má za to, že právo trvalého užívání pozemku se může změnit na vlastnictví té osoby, v jejíž prospěch bylo zřízeno, přičemž není rozhodující, že daný pozemek slouží ještě k obsluze stavby jiného vlastníka, v jehož prospěch právo trvalého užívání zřízeno nebylo. Otázku provozní souvislosti budovy s nezastavěnými pozemky je podle dovolatele třeba posoudit v každém konkrétním případě, a to zejména podle činností, kterou jsou ve stavbě provozovány, podle nutnosti obsluhovat tuto stavbu, stroje a zařízení v ní umístěné apod., jakož i skutečnosti, zda je takový pozemek k uvedeným účelům také užíván. Provozní souvislostí tedy v žádném případě není pouhý přístup k budově či možnost takového přístupu. Při posuzování této otázky měl odvolací soud přihlédnout i k prohlášením a dohodě účastníků. Výklad § 879c obč. zák. je podle dovolatele z tohoto pohledu zužující. Ačkoliv však odvolací soud cit