22 Cdo 4304/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4304/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2014 Spisová značka:22 Cdo 4304/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4304.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 135c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 12. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.1.2015II.ÚS 216/15JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto6.3.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4304/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. Z., zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III/168, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o odstranění stavby, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované AIR STATION s. r. o. se sídlem v Praze – Zbraslavi, Žitavského 496, IČO: 28410513, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 169/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2011, č. j. 25 Co 501/2010-206, ve znění opravného usnesení ze dne 6. října 2011, č. j. 25 Co 501/2010-229, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 786,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta se sídlem v Příbrami III/168. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 8. září 2010, č. j. 6 C 169/2008-160, přikázal pozemky parc. č. 452/2, 452/171, 452/172, 452/190, 452/192, 452/193, 452/2010, 452/214, 452/215, 452/239 a 452/240 (dále též jen „předmětné pozemky“), zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na LV č. 109 pro obec a k. ú. S., do vlastnictví České republiky (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 019 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). České republice nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám Mgr. Jiřího Kokeše na náhradě nákladů řízení 12 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Mezi účastníky řízení byl spor o tom, zda stavba letiště je stavbou oprávněnou či nikoliv. Soud I. stupně dospěl ke zjištění, že nebylo prokázáno, že výměr Okresního národního výboru v Příbrami ze dne 15. května 1952 (dále jen „vyvlastňovací výměr“) nabyl právní moci a že dispoziční a užívací právo k dotčeným pozemkům bylo tehdejším vlastníkům omezeno. Žalovaná rovněž neprokázala, že by v době stavebního řízení ohledně letiště byly pozemky ve vlastnictví JZD Dlouhá Lhota. Stavebníkovi tak nevzniklo právo zřídit si trvalou stavbu na cizím pozemku ani ze zákona, ani úředním výrokem, nebo smlouvou, tudíž se jedná o stavbu neoprávněnou. Na uvedeném nic nemění ani ta okolnost, že si od roku 1991 do roku 2007 účastníci uspořádali vztahy nájemními smlouvami, neboť jimi nebyl dán souhlas žalobkyně se zřízením či umístěním stavby letiště. Soud I. stupně však neshledal jako účelné odstranění části stavby z pozemků žalobkyně, a proto rozhodl o tom, že pozemky pod stavbou připadnou za náhradu do vlastnictví stavebníka (žalované). Na základě odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. května 2011, č. j. 25 Co 501/2010-206, ve znění opravného usnesení ze dne 6. října 2011, č. j. 25 Co 501/2010-229, rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost odstranit stavbu nacházející se na pozemcích žalobkyně parc. č. 452/2, 452/171, 452/172, 452/190, 452/192, 452/193, 452/2010, 452/214, 452/215, 452/239 a 452/240, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na LV č. 109 pro obec a k. ú. S., a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 9 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kokeše (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 640,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kokeše (výrok III.). Odvolací soud především posuzoval otázku povahy letiště a uzavřel, že letiště (vzletová a přistávací dráha, obslužné komunikace, stání letadel a další stavby) je jako celek věcí v právním smyslu a je způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Odvolací soud se následně zabýval otázkou, zdali stavba letiště byla stavbou oprávněnou či nikoliv, přičemž dospěl k závěru, že se stavebník sice stavěl na cizím pozemku, ale na základě práva, které jej k tomu opravňovalo, a to na základě vyvlastnění užívacího a dispozičního práva k předmětným pozemkům a později při rozšíření letiště na základě souhlasu tehdejšího uživatele JZD Mír Dlouhá Louka. Stavbu tak není možno považovat za neoprávněnou stavbu podle § 135c obč. zák. Odvolací soud dále hodnotil, zdali lze předmětné pozemky vyklidit na základě § 126 odst. 1 obč. zák., které je vůči § 135c lex generalis. Podle odvolacího soudu žalované svědčilo k předmětným pozemkům dočasné dispoziční a užívací právo, které však zaniklo nabytím účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“), a mezi účastníky vznikl podle § 22 odst. 2 zákona o půdě nájemní vztah, který se později změnil na nájemní vztah založený smluvně. Jelikož nájemní vztah definitivně skončil ke dni 31. 12. 2008, užívá žalovaná předmětné pozemky od 1. 1. 2009 bez právního důvodu. Podle odvolacího soudu bylo právo k předmětným pozemkům po celou dobu koncipováno jako dočasné, a proto po zániku tohoto práva se může vlastník domáhat odstranění stavby. Odvolací soud se závěrem zaobíral otázkou, zdali odstranění stavby není v rozporu s dobrými mravy, nicméně tomu tak není, neboť žalovaná dlouhodobě slibovala vlastníkům pozemků vypořádání vztahů, měla letiště pronajaté za symbolickou částku, navíc v poslední době letiště pronajímala ke komerčním účelům, aniž by přitom přistoupila na komerční výši nájemného. S ohledem na uvedené proto odvolací soud žalobě vyhověl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil především otázku ukončení nájemního vztahu a nesprávně na předmětnou věc aplikoval § 126 obč. zák. Podle žalované neskončilo omezení užívacího a dispozičního práva k předmětným pozemkům účinností zákona o půdě, neboť se na toto omezení nevztahuje § 22 odst. 1 zákona o půdě. Předmětné pozemky byly a jsou až dosud zastavěny stavbou letiště, které je stále provozováno, pozemky tudíž stále slouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Podle vyvlastňovacího výměru přitom došlo k vyvlastnění na dobu neurčitou a vyvlastnění může být zrušeno pouze na návrh osoby, v jejíž prospěch bylo vyvlastnění provedeno, a to jakmile odpadne příčina, pro kterou bylo vyvlastnění provedeno. Jelikož vyvlastňovací výměr nebyl dosud zrušen a letiště na pozemcích je stále v provozu, účel vyvlastnění dosud trvá a stavba letiště je na předmětných pozemcích umístěna oprávněně. Žalovaná dále namítá, že podáním žaloby nedošlo k zániku nájemního vztahu, neboť tyto účinky spojuje judikatura toliko s vindikační žalobou a nikoliv se žalobou negatorní, a proto se žalovaná domnívá, že nájemní vztah mezi účastníky řízení doposud nezanikl. I kdyby nájemní vztah zanikl, žalovaná namítá, že nelze rozhodnout o odstranění stavby, neboť by to bylo v rozporu s § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“), které umožňuje, aby soud na základě návrhu provozovatele letiště, jež existuje ke dni 31. prosince 2009, rozhodl o zřízení věcného břemene pro provozování letiště k letištnímu pozemku, na němž se nachází letiště, nebo jeho část, které existují ke dni 31. prosince 2009, za účelem provozování letiště. Na rozdíl od odvolacího soudu zastává názor, že jsou dány důvody pro postup podle § 3 občanského zákoníku, když odvolací soud se zaobíral toliko obecnou rovinou, nezohlednil však řadu podstatných okolností. Namítá, že nelze rozhodnout o odstranění stavby z toho důvodu, že by to bylo v rozporu s vyvlastňovacím výměrem, podle něhož je možné vyvlastnění ukončit j