22 Cdo 4707/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4707/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 2. 2013 Spisová značka:22 Cdo 4707/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.4707.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Dotčené předpisy:§ 135c odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4707/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobců: a) J. Č., bytem v S., b) V. Č., bytem v P. c) B. L., bytem v S. a d) T. L., bytem v S., všech zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované AIR STATION s. r. o., se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 1013/14, identifikační číslo osoby 284 10 513, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 169/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2009, č. j. 22 Co 280/2009-110, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2009, č. j. 22 Co 280/2009-110, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. dubna 2009, č. j. 7 C 169/2008-78, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Jde o spor o odstranění stavby z pozemků ve vlastnictví žalobců. Ti uvedli, že se na jejich pozemcích nachází stavby žalované, a to letiště. Jde o stavby neoprávněné, neboť byly postaveny bez souhlasu právního předchůdce žalobců. Výměr vydaný v roce 1952 o vyvlastnění dispozičního a užívacího práva pozemků ve prospěch žalované nebyl jejich právnímu předchůdci doručen a nebyla mu ani zaplacena náhrada za vyvlastnění. I v 70. letech minulého století byla na pozemcích postavena nová přistávací dráha bez souhlasu vlastníka. Navrhli, aby žalovaná stavby přistávací dráhy na pozemcích odstranila, nebo aby jí byly pozemky přikázány za náhradu do vlastnictví. Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č. j. 7 C 169/2008-78, zamítl žalobu „na odstranění stavby žalované dle ustanovení § 135c občanského zákoníku na pozemcích žalobců, a to na pozemcích o výměře 2.650 m2 – ostatní plocha, dopravní plocha, parc. o výměře 2.020 m2 – ostatní plocha, dopravní plocha, parc. o výměře 486 m2, ostatní plocha, parc. o výměře 2.418 m2 ostatní plocha, dopravní plocha, a o výměře 4 m2, vše v k. ú. S., obec S., zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na LV.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že právním předchůdcům žalobců bylo výměrem Okresního národního výboru v Příbrami ze dne 15. května 1952 na dobu neurčitou odňato vyvlastněním dispoziční a užívací právo k pozemkům a formou nuceného pachtu bylo převedeno na žalovanou, aniž se při tom měnilo právo vlastnické. Jednorázová náhrada byla stanovena částkou 2.474,- Kč a pachtovné částkou 550,- Kč ročně. Ve výměru je uvedeno, že v průběhu vyvlastňovacího řízení se vyvlastněná strana (právní předchůdci žalobců) vzdala práva na podání opravných prostředků, projevila souhlas s vyvlastněním, výší náhrady i podmínkami vyvlastnění. Dočasné omezení vlastnického práva bylo zaznamenáno v příslušné vložce pozemkové knihy. Stavba letiště i jeho následné rozšíření budované v letech 1983 až 1986 byly řádně zkolaudovány. V roce 1994 uzavřel právní předchůdce žalobců a žalovaná nájemní smlouvu, kterou pronajal pozemky žalované k jejich využití jako letištní plochy. Poslední nájemní smlouvu uzavřeli 30. 12. 2005 na dobu do 31. 12. 2007. Soud prvního stupně nepřisvědčil tvrzení žalobců, že se jedná o stavbu neoprávněnou. Dospěl k závěru, že vyvlastnění užívacího práva k pozemkům i samotné stavební řízení probíhalo v souladu s tehdy platnou právní úpravou, a proto je letiště stavbou oprávněnou. Výměr byl vydán podle § 20 odst. 2, 4 a 6 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, okresním národním výborem ve prospěch státu omezením vlastnického práva k nemovitostem. Podle § 20 odst. 6 tohoto zákona mohl se účastník, který nebyl spokojen s rozhodnutím o náhradě domáhat rozhodnutí soudu. Také uzavřením nájemní smlouvy právní předchůdce projevil s touto stavbou souhlas. I v případě, že by šlo o stavbu neoprávněnou, její odstranění by bylo neúčelné vzhledem k její velikosti a skutečnosti, že celková stavba letiště zabírá pouze malou část pozemků žalobců a má vysoký hospodářský význam. Krajský soud v v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. října 2009, č. j. 22 Co 280/2009-110, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně, že stavba letiště je stavbou oprávněnou s tím, že ke zrušení vyvlastňovacího výměru dosud nedošlo. Nesouhlasil s tvrzením žalobců, že v roce 1986 vznikla místo původního letiště stavba nová, která byla rozšířena i na další část jejich pozemků. Stavba letiště byla zřízena na cizích pozemcích oprávněně, a proto nelze postupovat podle § 135c obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále o. s. ř. ), a uvedli, že uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam spatřují v řešení otázky, zda stavba letiště na jejich pozemcích je stavbou oprávněnou. Považují proces vyvlastnění dispozičního a užívacího práva pozemků za nezákonný, neboť k němu došlo v době nesvobody, vyvlastňovací výměr nebyl jejich právnímu předchůdci nikdy doručen a nebyla mu poskytnuta žádná náhrada. Nemůže jít k tíži žalobců, že nemohou tyto skutečnosti prokázat, neboť negativní tvrzení nelze ani prokazovat. Žalovaná však nemá k dispozici vyvlastňovací spis, doklady o doručení výměru a zaplacení náhrady. Předložila pouze vyvlastňovací výměr, na kterém však není vyznačena doložka právní moci, a nebylo tak prokázáno jeho doručení. Žalobci nyní nemají žádnou možnost domoci se ochrany svého vlastnického práva. Vyvlastnění upravoval § 18 zákona č. 87/1958 Sb., stavební řád. I když v padesátých letech minulého století lze jen stěží uvažovat o svobodném rozhodování právních předchůdců žalobců, nebylo doloženo, že s vyvlastněním souhlasili. Nepostačuje, že souhlas je uveden v textu předmětného výměru. Žalobci dále poukazují na to, že byl již překonán právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 6. února 2003, sp. zn. 22 Cdo 1461/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2000, že o neoprávněnou stavbu nemohlo jít, byla-li tato stavba zřízena socialistickou organizací před 1. 1. 1992. V rozsudku ze dne 13. září 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004, Nejvyšší soud uvedl, že bylo-li zřízení stavby tzv. socialistickou organizací na cizím pozemku od počátku neoprávněné, je třeba provést její vypořádání podle § 135c obč. zák., i když šlo o stavbu zřízenou před 1. 1. 1992. Jako předběžnou otázku měl odvolací soud posuzovat také zákonnost vyvlastňovacího výměru. Nezohlednil také, že na základě stavebního povolení proběhla na pozemcích v letech 1983-1986 stavba nové přistávací dráhy nazvaná jako prodloužení a rozšíření vzletové a přistávací dráhy, kdy byla místo původní stavby postavena stavba nová. Probíhala již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdy vlastníkovi svědčila ochrana vlastnického práva, a nedošlo k žádnému novému vyvlastňovacímu řízení. Přitom bylo povinností žalované vypořádat se s vlastníky pozemků, jinak jde o neoprávněnou stavbu (odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 23. května 2005, sp. zn. I. ÚS 187/2003). Žalobci rovněž připomínají, že soudy vycházely ze stavebních povolení ohledně původní stavby a jejím rozšíření. Stavební povolení však samo o sobě nic nevypovídá o tom, zda jde o stavbu oprávněnou či nikoliv, jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003. Měl být proto proveden jimi navrhovaný důkaz znalcem z oboru stavebnictví. K argumentu, že uzavřením nájemních smluv právní předchůdce žalobců vyjádřil souhlas se stavbou letiště na svých pozemcích, odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 1627/99, z něhož vyplývá, že pouhý souhlas se stavbou nezakládá právo stavby. Nelze také přičítat k tíži žalobců, že po roce 1989 přijali formou nájemného alespoň minimální náhradu za užívání pozemků žalovanou. Žalobci uzavírají,