22 Cdo 5062/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5062/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2011 Spisová značka:22 Cdo 5062/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.5062.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5062/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce města Úštěk, se sídlem úřadu v Úštěku, Mírové náměstí 83, zastoupeného JUDr. Pavlem Krupkou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Palachova 14, proti žalovaným: 1) Správa a údržba silnic Ústeckého kraje, příspěvková organizace, se sídlem v Dubí, Ruská 260, zastoupenému JUDr. Karlem Veverou, advokátem se sídlem v Teplicích, Libušina 2358/10, 2) Povodí Ohře, státní podnik, se sídlem v Chomutově, Bezručova 4219, zastoupenému JUDr. Zuzanou Junkovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Borovská 1931, 3) Ústecký kraj, se sídlem úřadu v Ústí nad Labem, Velká Hradební 48/3118, 4) Česká republika – Ministerstvo zemědělství České republiky, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o určení vlastnického práva a práva správy k opěrné zdi, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 125/2002, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2009, č. j. 11 Co 617/2006-261, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2009, č. j. 11 Co 617/2006-261, se v napadených výrocích II., III., IV. a V. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. června 2006, č. j. 10 C 125/2002-236, určil, že Česká republika je vlastníkem nábřežní opěrné zdi v Údolní ulici v Ú.,nacházející se mezi silnicí č. 3/2609 na pozemku parc. č. 158 a Úštěckým potokem na pozemku parc. č. 1195, obojí v katastrálním území Ú. a že tato nemovitost je ve správě druhého žalovaného Povodí Ohře, státního podniku se sídlem v Chomutově, Bezručova 4219 (výrok I. rozsudku). Žalobu na určení, že Ústecký kraj je vlastníkem předmětné nábřežní opěrné zdi a že tato je ve správě prvního žalovaného Správy a údržby silnic Ústeckého kraje, příspěvkové organizace se sídlem v Dubí, Ruská 260 zamítl (výrok II. rozsudku), žalobci uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení prvnímu žalovanému 12 890,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku), druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 21 150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku), druhému žalovanému dále uložil povinnost zaplatit státu – České republice do pokladny Okresního soudu v Litoměřicích náklady řízení ve výši 6 341,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V. rozsudku) a žádnému z ostatních účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI. rozsudku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhal určení, že třetí žalovaný je vlastníkem nábřežní opěrné zdi a že tato nemovitost je ve správě prvního žalovaného, anebo určení, že čtvrtý žalovaný je vlastníkem opěrné zdi a že tato nemovitost je ve správě druhého žalovaného. Shledal, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť v katastru nemovitostí není vlastník uvedené opěrné zdi uveden a bez rozhodnutí o určení vlastnictví jej nelze do katastru nemovitostí zapsat. Žalobce sice nežádá, aby on byl určen vlastníkem, když se domáhá určení vlastnického práva některého ze žalovaných, nicméně opěrná zeď se nachází v katastru města Ú., je v havarijním stavu a není, kdo by ji opravil a zamezil tak komunikačním problémům ve městě. Podle názoru soudu prvního stupně byla opěrná zeď postavena před rokem 1930 za účinnosti obecného zákoníku občanského, který nepřipouštěl oddělené vlastnictví stavby a pozemku, a jelikož s pozemkem parc. č. 158 – silniční komunikací – sloučena není, ale je z větší části sloučena do prostoru pozemku parc. č. 1195/1, Úštěckého potoka, nachází se tedy na pozemku patřícímu vodníku toku. Pozemek parc. č. 1195/1 vlastnicky náleží státu a ve správě ho má druhý žalovaný. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce a druhého žalovaného, který mimo jiné namítal nedostatek pravomoci soudu k projednání nároku žalobce vůči druhému žalovanému, usnesením ze dne 26. února 2009, č. j. 11 Co 617/2006-261, odvolání žalobce odmítl (výrok I. usnesení), rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I., pokud jím bylo určeno, že „nábřežní opěrná zeď v Údolní ulici v Ú., nacházející se mezi silnicí č. 3 / 2609 na parcele č. 158 a Úštěckým potokem na parcele č. 1195, obojí v k.ú. Ú., je ve správě druhého žalovaného Povodí Ohře, státního podniku se sídlem Chomutov, Bezručova 4219“ zrušil, řízení v této části zastavil a v tomto rozsahu věc postoupil Ministerstvu zemědělství České republiky (výrok II. usnesení), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným (výroky III. a IV. usnesení) a „státu“ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V. usnesení). Odvolací soud pro vady odmítl odvolání žalobce a ve vztahu k odvolání druhého žalovaného se zabýval v rámci zkoumání podmínek řízení posouzením, zda k projednání nároku žalobce je dána pravomoc soudu (§ 7 odst. 1, § 103, 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) a dospěl k závěru, že k projednání nároku pravomoc soudu dána není. Poukázal především na § 1 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. d), odst. 3, odst. 4, § 2, § 10 zákona č. 305/2000 Sb., o povodích, z nich učinil závěr, že k 1. 1. 2001 zanikla obchodní společnost Povodí Ohře, akciová společnost, a vznikl státní podnik Povodí Ohře, jehož postavení, právní poměry, činnost, sloučení, splynutí a rozdělení se ode dne účinnosti zákona č. 305/2000 Sb. řídí ustanoveními zákona o státním podniku, pokud zákon č. 305/2000 Sb. nestanoví jinak, přičemž funkci zakladatele Povodí jménem státu vykonává Ministerstvo zemědělství. Majetek k hospodaření Povodí Ohře, státního podniku byl určen ke dni vzniku tohoto státního podniku a pouze Ministerstvo zemědělství je oprávněno měnit vymezení takto určeného majetku za situace, kdy to vyžadují hospodářské nebo bezpečnostní zájmy státu. Odvolací soud poukázal dále na § 1, § 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 17 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a § 1, § 54 odst. 1 větu čtvrtou a pátou zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S přihlédnutím k uvedeným zákonným ustanovením uzavřel, že je nepochybné, že zákon č. 219/2000 Sb. upravuje způsoby a podmínky hospodaření s majetkem státu, ovšem jeho působnost se vztahuje na organizační složky státu, nikoliv na státní podniky, založené podle zákona o státním podniku, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona. Druhý žalovaný není organizační složkou státu, proto nelze aplikovat § 9 odst. 2, 3 zákona č. 219/2000 Sb., podle něhož v případě pochybností o příslušnosti organizační složky s určitým majetkem hospodařit je odstraní Ministerstvo financí; jednání a rozhodování v těchto věcech nespadá do pravomoci soudů. S odkazem na uvedené závěry odvolací soud uzavřel, že je zřejmé, že rozhodnutí o změně vymezení majetku určeného k hospodaření Povodí Ohře, státního podniku, nespadá do pravomoci soudu, neboť o této změně může rozhodnout jen Ministerstvo zemědělství, které jménem státu vykonává funkci zakladatele tohoto státního podniku. V rozsahu uvedeném ve výroku svého rozhodnutí proto ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Ministerstvu zemědělství České republiky. Proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud ve výroku II. svého usnesení zrušil napadenou část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a v tomto rozsahu řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci podal druhý žalovaný (dále jen „dovolatel“) dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítal, že odvolací soud nebyl oprávněn určit Ministerstvu zemědělství povinnost využít své pravomoci podle § 17 odst. 1 zákona o státním podniku, když není zřejmé, zda zrovna tato organizační složka státu „je tou pravou“ pro nakládání s nemovitostí. Odvolací soud je ve svém doporučení změnit vymezení určitého majetku, se kterým dovolatel hospodaří, „tzv. o krok napřed“, neboť nejprve je nutné vyřešit kompetenční spor organizačních složek ve vztahu ke sporné nemovitosti, resp. k jejímu vlastnictví