22 Cdo 51/2011 – Nejvyšší soud

22 Cdo 51/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. V. V., bytem ve V., Š. 754, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci III – Jeřáb, Tř. 1. máje 535/50, proti žalované H. B., bytem v L., K. S. 580/11, zastoupené JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Klášterní 15, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 16 C 107/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 7. června 2010, č. j. 36 Co 491/2009-268, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. července 2010, č. j. 36 Co 491/2009-275, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 40 656,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Jarmily Holovčákové. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. června 2009, č. j. 16 C 107/99-225, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen ,,BSM“) tak, že ve výroku I. A. přikázal do výlučného vlastnictví žalobce dům č. p. 67, nacházející se na pozemku parc. č. st. 36 spolu s tímto pozemkem, v obci a katastrálním území B. n. P. (dále jen ,,dům č. p. 67“), a movité věci uvedené ve výroku I. B. tohoto rozsudku. Do výlučného vlastnictví žalované pak ve výroku II. A. přikázal dům č. p. 524, nacházející se na pozemku parc. č. st. 671 spolu s tímto pozemkem, v obci a katastrálním území B. n. P. (dále jen ,,dům č. p. 524“), a movité věci uvedené ve výroku II. B. tohoto rozsudku. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci rozsudku polovinu částky 184 500,- Kč, kterou vybrala z účtu u České spořitelny, a.s. a dále částku ve výši 945.000,- Kč, kterou žalobce získal jako půjčku od věřitele V. Š. na koupi domu č. p. 524. V témže výroku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku ve výši 735 102,-Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. soud prvního stupně zamítl žalobu na vypořádání BSM co do movitých věcí uvedených v tomto výroku a ve výrocích V. - VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že BSM účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu jejich manželství dne 17. srpna 1996. Movité věci přikázal účastníkům podle toho, kdo je držel po zániku BSM. U movitých věcí uvedených ve výroku IV. rozsudku pak konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že žalovaná jím tvrzené věci z bytu odvezla, a žalovaná neunesla důkazní břemeno o tom, že věci zůstaly u žalobce. Účastníci shodně prohlásili, že do BSM patří půjčka od J. C. Půjčku od obchodní společnosti KOOD, spol. s r. o. soud prvního stupně do BSM nezařadil, protože je v této společnosti sám žalobce ekonomicky vázán a působí v ní. Uhradit dluh V. Š. ve výši 945 000,- Kč uložil žalované, neboť jí byl přikázán dům č. p. 524, o který měla mít žalovaná zájem. Žalovaná potvrdila, že ze společného účtu vybrala částku ve výši 184 500,-Kč, která spadala do BSM, proto jí soud uložil polovinu této částky zaplatit žalobci. Dům č. p. 67 přikázal žalobci z toho důvodu, že v něm podniká. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. června 2010, č. j. 36 Co 491/2009-268, ve spojení s opravným usnesením ze dne 12. července 2010, č. j. 36 Co 491/2009-275, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. A. změnil tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal dům č. p. 524 (výrok I. rozsudku) a ve výroku I. B. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II. rozsudku). Výrok II. A rozsudku soudu prvního stupně změnil odvolací soud tak, že do výlučného vlastnictví žalované přikázal dům č. p. 67 (výrok III. rozsudku). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. B. v bodě č. 5 odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítl, ve zbytku výrok II. B. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok IV. rozsudku). Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně pak změnil tak, že žalobu žalobce na vypořádání ,,pohledávky“ (správně ,,závazku“) ve výši 945 000,- Kč zamítl (výrok V. rozsudku). Ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok VI. rozsudku) a dále uložil každému z účastníků zaplatit J. C. částku ve výši 72 500,-Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok VII.). Odvolací soud rovněž vyčíslil i vypořádací podíl ve výši 268 928,-Kč, který byla žalovaná zavázána žalobci zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok VIII. rozsudku). Rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud ve výroku V. potvrdil (výrok IX. rozsudku). Ve výrocích X. - XI. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a doplněného v odvolacím řízení. Konstatoval, že podle právní úpravy BSM nebyly jeho předmětem závazky vzniklé za trvání manželství, nicméně mohly být vypořádány společně s aktivy spadajícími do BSM, pokud souvisely se společným hospodařením manželů. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který přikázal dluh vůči věřiteli V. Š. ve výši 945 000,- Kč k úhradě žalované. Na základě doplněného dokazování zjistil, že účelem poskytnutí půjčky žalobci ze strany věřitele V. Š. bylo nabytí domu č. p. 524 do vlastnictví věřitele. Proto také žalobce s V. Š. uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, na základě které se žalobce zavázal dům č. p. 524 prodat věřiteli. Mezi oběma účastníky smlouvy o smlouvě budoucí byl sepsán i dlužní úpis, který dokládal půjčku žalobci. Odvolací soud návrh žalobce na vypořádání této půjčky zamítl s tím, že nemá nic společného s majetkem účastníků a byl jí vázán pouze žalovaný, neboť se nejednalo o běžnou záležitost vzhledem k majetkovým poměrům účastníků. Z tohoto důvodu také změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do vlastnictví žalobce přikázal právě dům č. 524 a do vlastnictví žalované dům č. p. 67. Rozhodl dále o dluhu účastníků vůči panu J. C. z titulu půjčky, neboť ačkoliv ji účastníci shodně uznali, soud prvního stupně o ní opomněl rozhodnout. Vzal za prokázané i to, že půjčka na dům č. p. 524 byla poskytnuta V. Š., nikoliv – oproti tvrzení žalované – jejími příbuznými. Ohledně půjčky ve výši 10 000,- Kč poskytnuté společností, ve které byl žalobce společníkem, se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a současně namítl, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění nemajících oporu v provedeném dokazování podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je ,,nepřehlednost rozsudečných výroků, kdy z podaného odůvodnění není zřejmé, z jakých skutečností soud při formulaci konkrétního výroku vycházel“. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelné a nejasné. Dovolatel dále brojí proti zamítnutí návrhu na vypořádání dluhu vůči věřiteli V. Š. ve výši 945 000,- Kč. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že uvedená částka poskytnutá V. Š. byla vynaložena k úhradě kupní ceny domu č. p. 524, který byl účastníky zakoupen v rámci privatizace. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že převzetí závazku ze smlouvy o půjčce dovolatelem bylo mimo rámec obvyklého hospodaření manželů, a půjčka tak do BSM nespadá. Považuje za nesprávný výklad odvolacího soudu, že součást BSM tvoří nemovitost a nikoliv již závazek z půjčky, za níž byla pořízena. Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. 32 Odo 149/2003, a konstatuje, že pokud byly půjčkou dotčeny společné věci (dům č. p. 524), jedná se společný závazek nebo o vnos jednoho z manželů do BSM, který musí být po zániku BSM druhému manželu nahrazen. Dovolatel brojí i proti rozhodnutí odvolacího soudu o přikázání obou nemovitostí účastníkům, neboť nesouhlasí, aby mu byl přikázán dům č. p. 524, když v domě č. p. 67 se nachází archiv jeho obchodní společnosti a žalovaná uvedla, že k tomuto domu nemá žádný vztah. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Nesouhlasí s názorem dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu není jasné, přezkoumatelné a řádně odůvodněné. Popřela, že by cokoli věděla o půjčce od V. Š.. S přikázáním domu č. p. 67 do jejího vlastnictví souhlasila a uvedla, že argumentace žalobce o tom, proč by tento dům měl být přikázán do jeho vlastnictví, je účelová, neboť se v dom