§ 496 občanský zákoník – Povinnost dlužníka dodat věci
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 496 stanoví, že pokud se strany výslovně nedohodly na konkrétní jakosti plnění, dlužník musí dodat věci v průměrné, střední jakosti. Pokud ve smlouvě není specifikována jakost zboží (např. "prvotřídní jablka" nebo "jablka třídy B"), dlužník (prodávající) je povinen dodat zboží, které odpovídá běžnému standardu, tedy ani nejvyšší, ani nejnižší jakosti. (§ 496 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: dlužník
- Judikatura: na § 496 odkazuje 22 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité množství věcí určených v průměrné střední jakosti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud ve smlouvě není specifikována jakost zboží (např. "prvotřídní jablka" nebo "jablka třídy B"), dlužník (prodávající) je povinen dodat zboží, které odpovídá běžnému standardu, tedy ani nejvyšší, ani nejnižší jakosti.
- Tento paragraf se uplatní v situacích, kdy je jakost věci objektivně měřitelná nebo obecně uznávaná (např. u komodit, surovin, běžného zboží).
- Věřitel (kupující) nemůže požadovat nadstandardní jakost, pokud si ji výslovně nesjednal, ani dlužník nemůže dodat podprůměrnou jakost.
Na co si dát pozor
- Pro obě strany je výhodné jakost plnění výslovně sjednat ve smlouvě, aby se předešlo sporům o to, co je "průměrná střední jakost".
- Pokud není jakost sjednána, může být obtížné v případě sporu prokázat, co přesně je "průměrná střední jakost" pro daný typ věci.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 496
Jak soudy aplikují § 496
Jestliže v ustanovení § 496 odst. 1 obč. zák. (zřejmě správně § 696 odst. 1 obč. zák.) ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., k možnosti jednostranného zvýšení nájemného mohlo dojít na základě zvláštního právního předpisu, nikoliv předpisu nižší právní síly, neboť k vydání takového předpisu by muselo dojít jen zmocněním na základě zákona.
Tyto pohledávky a dluhy nepatří totiž podle ustanovení § 143 obč. zák. a ve smyslu ustanovení § 127 obč. zák. do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, takže se na ně nevztahují ustanovení § 149 a § 150 obč. zák. Nejsou-li tyto vztahy zvlášť upraveny, pak nutno vyjít ve smyslu ustanovení § 496 obč. zák. z ustanovení, která upravují vztahy jim obsahem a účelem nejbližší, použít přiměřeně ustanovení § 149 a § 150 obč. zák. a provést i vypořádání společných pohledávek a dluhů manželů, pokud vznikly za trvání jejich bezpodílového spoluvlastnictví a v …
Dále jde také o závěr, že ustanovení § 181 občanského zákoníku (nyní § 708 obč. zák.) platilo s použitím § 496 občanského zákoníku (nyní § 853 obč. zák.) i pro případy, kdy jeden z rozvedených manželů, kteří bydleli po rozvodu ve společném bytě, se z tohoto bytu odstěhuje.
Související
§ 5e Úvěry a půjčky zajištěné zajišťovacím převode (Zákon o investičních společnostech a inv)§ 86a Obecná ustanovení pro nárok na vrácení daně (Zákon, kterým se mění některé zákony v o)§ 237 Účinnost (Vyhláška o pravidlech obezřetného podnik)§ 11 Argumentace navrhovatele (Nález Ústavního soudu ze dne 30. červenc)