22 Cdo 5342/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5342/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2009 Spisová značka:22 Cdo 5342/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.5342.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5342/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) F. H., a b) M. H., zastoupeným advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátkou, o vyklizení pozemku, o odstranění stavby, o strpění a zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 9 C 103/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. května 2007, č. j. 18 Co 487/2006-349, takto: I. Dovolání proti výroku pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. května 2007, č. j. 18 Co 487/2006-349, pokud jím byl potvrzen výrok pod bodem IV. rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. července 2006, č. j. 9 C 103/96-317, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se ve výroku pod bodem I., pokud jím byl potvrzen výrok pod bodem III. rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. července 2006, č. j. 9 C 103/96-317, v části, jíž bylo žalobě vyhověno, ve výroku pod bodem II., kterým byl uvedený rozsudek změněn, a ve výrocích pod body III. a IV. o nákladech řízení, ruší a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali, aby žalovaný vyklidil části jejich pozemků, které neoprávněně připlotil ke svým pozemkům, a aby plot z jejich pozemků odstranil. Dále požadovali, aby strpěl výkon jejich práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucího na jeho pozemku, vzniklého jako služebnost směnnou smlouvou z roku 1937. Žalovaný namítal, že ke sporným částem pozemků  žalobců vlastnické právo vydržel a že v dobré víře, že jí tyto části pozemků patří, byla již jeho právní předchůdkyně od roku 1939 a 1941. Vzájemnou žalobou se domáhal zrušení věcného břemene. Okresní soud v Chrudimi (dále „soud prvního stupně“) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 10. července 2006, č. j. 9 C 103/96-317, výroky pod bodem I. a II. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaný vyklidil specifikované části pozemků parcelních  čísel 182/1 a 182/2  a  pozemku ve zjednodušené evidenci parcela původ pozemkový katastr číslo 180/1 v k. ú. V. a aby odstranil plot z těchto pozemků. Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost „strpět žalobcům přejezd hospodářským povozem, trakařem, chůzi a vodění dobytka z veřejné cesty parcelní číslo 210 přes pozemek parcelní číslo 182/3 na pozemek ve zjednodušené evidenci parcela původ pozemkový katastr číslo 180/1 pro hospodářskou potřebu pozemku ve zjednodušené evidenci parcela původ pozemkový katastr číslo 180/1, vše v k. ú. V., jak z veřejné cesty číslo kat. 210, tak také naopak z pozemku ve zjednodušené evidenci parcela původ pozemkový katastr číslo 180/1, vše v k. ú. V. na cestu číslo kat. 210 přes pozemek číslo kat. 182/2“, v části, kterou se žalobci domáhali „více, a to povinnosti žalovaného strpět jízdu zemědělskými stroji a povozy a ručním vozíkem“, žalobu zamítl, a výrokem pod bodem IV. zamítl protinávrh žalovaného, kterým se domáhal „zrušení služebnosti cesty vozové, tj. jízdy hospodářským povozem, trakařem, pěšky i vodění dobytka přes pozemek parcelní číslo 182/3 ve prospěch každého vlastníka pozemku ve zjednodušené evidenci původ parcely pozemkový katastr číslo 180/1 a pozemku parcelní číslo 182/2 pro hospodářskou potřebu pozemku ve zjednodušené evidenci parcela původ pozemkový katastr číslo 180/1, to vše v k. ú. a obci V.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že trhovou smlouvou z 15. 11. 1937 převedla právní předchůdkyně žalobců M. N. ze svých pozemků v k. ú. V. na  právní předchůdkyni žalovaných E. M. pozemky parc. č. 180/4 a 182/3. Pozemek parc. č. 180/4 zůstal obklopen pozemky M. N., mimo jiné pozemkem č. 180/1 evidovaným zjednodušeným způsobem s využitím bývalého pozemkového katastru (dále č. 180/1 PK) a pozemky parc. č. 182/1 a 182/2. Právě mezi posledně dvěma uvedenými pozemky se nachází  převedený pozemek parc. č. 182/3, který zajišťuje přístup z pozemku parc. č. 180/4 na obecní komunikaci č. 210. Uvedenou smlouvou byla rovněž zřízena služebnost ve prospěch pozemků náležejících tehdy M. N., a to „služebnost ve prospěch každého vlastníka parc. č. 180/1 a 182/2 pro potřebu role č. kat. 180/1 jak z veřejné cesty č. kat. 210, tak i z panujícího pozemku č. kat. 180/1 na cestu č. kat. 210 přes nově zřízenou parcelu č. kat 182/3 výhradně přejezdem, chůzí a voděním dobytka přes parcelu č. kat. 182/2 kolem severovýchodního rohu parcely č. kat. 180/4“. Na základě kupní smlouvy uzavřené 24. 7. 1973 s M. N. se žalobci stali mimo jiné vlastníky pozemků parc. č. 182/1, 182/2 a pozemku č. 180/1 PK. E. M. postavila na parc. č. 180/4 dům a pilu, a tak z něj byly odděleny stavební pozemky  parc. č. 52 a 53; stavební pozemek parc. č. 52 hraničí s pozemkem  parc. č. 182/3 a pozemky parc. č. 182/1 a 182/2.  Kupní smlouvou z 19. 4. 1979 E. M. prodala žalovanému mimo jiné stavební pozemky č. 52, 53, dále pozemky parc. č. 182/3 a 180/4. K jeho pozemkům č. 52 a 53 a 180/4 bočně přiléhá pozemek žalobců č. 180/1 PK. V roce 1991 žalobci zjistili, že části jejich pozemků parc. č. 182/1 a 182/2 jsou připloceny ke stavebnímu pozemku žalovaného parc. č. 52 a část pozemku č. 180/1 PK k pozemkům parc. č. 52, 53 a 180/4, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem Ing. A. K. z 15. 4. 1997. Podle znaleckého posudku Ing. B. P. z 8. 11. 2001 má plot zděnou podezdívku v hloubce 50-60 cm, přičemž technická a finanční náročnost na jeho odstranění je nízká; náklady představují částku 19 872,- Kč. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že v současných hranicích se plot nachází nejméně od roku 1941. J. R. uvedl, že se v roce 1954 dozvěděl, že k oplocení částí pozemků došlo na základě dohody, jejímž předmětem bylo i finanční vyrovnání. Plot ve stávajících hranicích žalovaný pouze rekonstruoval, od roku 1979 byl přesvědčen, že oplocení odpovídá hranici jím tehdy koupených pozemků. Až dopisem z 15. 9. 1991 ho žalobci upozornili, že oplocení zasahuje do jejich pozemku parc. č. 182/2. Žalobci tvrdili, že žalovaný předmětné části jejich pozemků užívá, má tam nasázené porosty, seká trávu a pobíhají tam jeho drobná domácí zvířata. Žalovaný trval na tom, že na připlocených pozemcích se nenacházejí žádné jeho movité věci, které by bylo možné vyklidit. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že pokud svědek J. R. odkazoval na dohodu právních předchůdců účastníků o převodu sporných částí pozemků spojenou s finančním vyrovnáním, uzavřenou před rokem 1954, podmínkou převodu vlastnického práva k nemovitosti podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 byla písemná forma právního úkonu a vklad do veřejných knih. K tomu však nedošlo a právní předchůdkyni žalovaného E. M. tímto způsobem vlastnické právo ke sporným částem pozemků nevzniklo. Žalovaný však v roce 1979 jím koupené pozemky převzal s přesvědčením, že jejich oplocení  odpovídá vlastnické hranici, a byl v dobré víře, že mu patří i sporné části pozemků žalobců. Jeho dobrou víru podporovala i jejich menší výměra a to, že mu sami žalobci v jejich užívání až do roku 1991 nebránili. Proto vlastnictví k nim vydržel podle § 132a a § 135a zákona č. 40/1964 Sb.,  občanského zákoníku (dále „ObčZ“), ve znění novely č. 131/1982 Sb. Ohledně služebnosti soud prvního stupně uvedl, že na aktuálním výpisu z listu vlastnictví není sice uvedena, ale vznikla v rozsahu dohodnutém ve smlouvě trhové z 15. 11. 1937,  a v roce 1938  byla vložena do pozemkové knihy. Nadále trvá jako právo odpovídající věcnému břemenu, které nezaniklo žádným ze způsobů uvedených v § 151p ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb.  Neshledal ani důvody pro jeho zrušení podle tohoto ustanovení. Žalobu zamítl v rozsahu, ve kterém se podle jeho názoru žalobci domáhali většího oprávnění, než vyplývalo ze smlouvy o jejím  zřízení.   Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 30. května 2007, č. j. 18 Co 487/2006-349, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body III., jen v té části, kterou bylo žalobě vyhověno, a IV. a výr