22 Cdo 5384/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5384/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2016 Spisová značka:22 Cdo 5384/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.5384.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Dotčené předpisy:§ 150 obč. zák. ve znění do 31.07.1998 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5384/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. K. K., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Příkop 834/8, proti žalované Mgr. H. K., zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Elišky Machové 1247/41, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 139/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2014, č. j. 15 Co 401/2012-370, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2014, č. j. 15 Co 401/2012-370, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2012, č. j. 38 C 139/2000-226, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) částku 652 620 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výroky II. až V.). Manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 11. 6. 1997, přičemž mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání BSM. Manželé se shodli, že za trvání manželství nabyli členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu Družba, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu. Na základě rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 11. 2002, č. j. 41 C 176/2001-38, byla nájemkyní družstevního bytu a členkou stavebního bytového družstva určena žalovaná. Žalobce po zániku manželství družstevní byt užíval, v roce 2003 se odstěhoval s tím, že mu žalovaná zařídila náhradní bydlení. Žalovaná do doby opuštění bytu žalobcem hradila nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Zásluhy na pořízení bytu mají oba účastníci obdobné, žalovaná se zasloužila o pořízení bytu tím, že podala k bytovému družstvu dotazník včetně žádosti k přidělení družstevního bytu. Žalovaná byt nyní taktéž neužívá, neboť družstevní byt podle § 715 občanského zákoníku vyměnila se svým synem. Cena členského podílu byla zjištěna znaleckým posudkem na 1 305 240 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zásady, že podíly účastníků jsou stejné, tudíž stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu žalobce částku 652 620 Kč v šestiměsíční lhůtě. Soud nepřihlédl k zásluhám na získání předmětného družstevního bytu, neboť zásluhy na jeho získání byly již okolnostmi významnými pro rozhodování soudu při zrušení práva společného nájmu k bytu podle § 705 odst. 2 občanského zákoníku. Obdobně soud posuzoval i příčiny rozvratu manželství, které mohou být také důvodem k určení nájemce bytu při rozhodování o zrušení práva společného nájmu k bytu manžely. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. 15 Co 401/2012-370, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu z BSM částku 318 093 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku (výrok I.), nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v souvislosti s náklady řízení vzniklými ustanovením zástupce žalobci z řad advokátů (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování o nové znalecké posudky o ceně členského podílu, doklady o platbách nájemného žalovanou a dlužného nájemného a o jejích osobních a majetkových poměrech. Z rozsudku o rozvodu manželství odvolací soud zjistil, že příčiny rozvratu manželství byly spatřovány výlučně v chování nynějšího žalobce, který nedokázal rodinu finančně zabezpečit a navázal několikaletou mimomanželskou známost. Na základě provedení nových znaleckých posudků byla odvolacím soudem zjištěna obvyklá cena členského podílu ve výši 1 060 310 Kč. Odvolací soud se následně zabýval otázkou rovnosti vypořádacích podílů, přičemž shledal, že jsou v projednávané věci dány mimořádné okolnosti, pro které je namístě rozhodnout o disparitě vypořádacích podílů. Zdůraznil, že lze zohlednit nejen okolnosti do rozvodu manželství, ale také okolnosti, které nastanou až do rozhodnutí soudu o vypořádání BSM. Příčiny rozvratu manželství byly shledány výlučně na straně žalobce. Z výpovědi žalované v řízení o rozvod manželství vyplývá, že žalobce často měnil zaměstnání, nepřispíval dostatečně na domácnost ani na výživu nezletilých dětí. V průběhu manželství navázal několikaletou známost s nejbližší přítelkyní žalované, přestal pracovat, neplatil nájemné, vše leželo na žalované. Žalobce byl hrubý, vulgárně jí nadával. V letech 1991 a 1992 odjel do zahraničí, v té době o něm rodina neměla zprávy, ničím na rodinu nepřispíval. Ze zahraničí se žalobce vrátil v zuboženém stavu, žalovaná ho proto přijala zpět. Žalobce však pokračoval v mimomanželském vztahu a vážně onemocněl, přesto ho žalovaná opět přijala zpět. Chování žalobce se však nezměnilo, dočasně se z bytu odstěhoval na ubytovnu. Následně se však do bytu vrátil, narušil zcela zaběhnutou, klidnou atmosféru domácnosti, dokonce žalovanou fyzicky napadl. Žalobce souhlasil s tím, co bylo uvedeno v žalobním návrhu, jakož i s tím, co před soudem uvedla žalovaná. Z „účastnických výpovědí“ měl tak soud za prokázané, že již v průběhu manželství ležela veškerá tíha péče o domácnost i nezletilé děti na žalované a žalobce se na budování domácnosti víceméně nepodílel, soužití účastníků opakovaně narušoval nevěrou a nevhodným chováním. Odvolací soud dále zjistil, že pro nevhodné chování žalobce a obavy z něho byla žalovaná nucena se společně se synem odstěhovat na ubytovnu a předmětný byt užíval výlučně žalobce, aniž by platil nájem či jakékoliv další platby, které namísto něj platila žalovaná, aniž by v bytě bydlela. Rovněž zásluhy o získání bytu spočívají v převážné míře na žalované, která získala předmětný družstevní byt výměnou za svůj jednopokojový byt a byt svého bratra. Žalované přitom nebyla uložena povinnost zajistit žalobci náhradní byt, toliko žalobce byl povinen se z družstevního bytu vystěhovat a vyklizený předat žalované do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu. Odvolací soud měl za prokázané, že žalobce v důsledku svého negativního chování vůči žalované užíval výlučně sám třípokojový byt, aniž by za něj cokoliv platil, byl zcela pasivní v tom, aby si hledal bytovou náhradu, a žalovaná mu tak musela zajistit bytovou náhradu, aby mohla uplatnit své právo výlučné nájemkyně družstevního bytu. Složila za žalobce zálohu ve výši 45 000 Kč, aby s žalobcem byla nájemní smlouva uzavřena. Žalovaná je starobní důchodkyně, je zcela nemajetná, odkázaná pouze na starobní důchod. Jelikož po celou dobu trvání manželství ležela péče o rodinu a domácnost v převážné míře na žalované, protože žalobce se na chodu domácnosti podílel jen zcela minimálně, opakovaně vztahy narušoval nevěrou, opuštěním domácnosti a hrubým chováním k žalované, o získání družstevního bytu se v převážné míře zasloužila žalovaná, která také platila nájemné v době, kdy po rozvodu manželství v důsledku chování žalobce v bytě nebydlela, a která vynaložila prostředky na dlužné nájemné za třetí osobu, čímž se zasloužila o to, že žalobce získal náhradní byt, dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě snížit podíl žalobce na společném majetku o 40 %. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu tím, že dospěl k odlišným skutkovým závěrům od soudu prvního stupně, aniž by účastníky řízení poučil podle § 118a občanského soudního řádu o tom, že musí vylíčit rozhodné skutečnosti a k jejich podpoře nabídnout relevantní důkazy, jinak by neunesli svá břemena tvrzení a důkazní. Jestliže odvolací soud účastníky řízení nepoučil, je jeho rozhodnutí nepředvídatelné, neboť žalobce nemohl v odvolacím řízení řádně uplatnit svá práva. Žalobce má dále za to, že došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními odvolacího soudu a provedenými důkazy. Konkrétně nesouhlasí, že po ce