22 Cdo 555/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 555/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2024 Spisová značka:22 Cdo 555/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.555.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. § 1034 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 555/2023-226 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. O., zastoupeného JUDr. Milanem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí 47, proti žalované L. J. O., o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 32/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2022, č. j. 19 Co 146/2022-197, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2022, č. j. 19 Co 146/2022 -197, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 5. 2022, č. j. 10 C 32/2021-147, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 10 C 32/2021-147, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení „věcného břemene chůze a jízdy po pozemcích parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, které bylo zřízené rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2019 (správně ze dne 14. 9. 2009 – poznámka dovolacího soudu), č. j. 8 C 253/2008-130, ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, za účelem přístupu a příjezdu ke stavbě dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Žalobce tvrdil, že pominuly příčiny, pro něž bylo soudem věcné břemeno zřízeno. Jednak namítal, že věcné břemeno nelze ani po 12 letech zapsat do katastru nemovitostí, neboť stavba, v jejíž prospěch bylo břemeno zřízeno, není dosud evidována v katastru nemovitostí a žalovaná nemá prostředky na legalizaci (kolaudaci) stavby. Dále uváděl, že žalovaná má objektivní možnost zajistit si přístup k nemovitosti jinak a že si způsobila nedostatek přístupu k nemovitosti z hrubé nedbalosti. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. XY a rozestavěného domu na něm se nacházejícím, který dosud není zapsán v katastru nemovitostí a v současné době je bez čísla popisného. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009, č. j. 8 C 253/2008-130, bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku parc. č. XY a tížící označené pozemky žalobce. Za zřízení věcného břemene uhradila žalovaná žalobci soudem stanovenou částku 10 000 Kč. Katastrální úřad následně zamítl návrh na povolení vkladu takto zřízeného věcného břemene. 4. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 1299 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. Uzavřel, že vzájemné postavení nemovitostí je od doby zřízení věcného břemene v roce 2009 stejné, a skutečnost, že stavba dosud nebyla zkolaudovaná ani zapsaná do katastru nemovitostí, nepředstavuje ani trvalou změnu, pro kterou by služebné pozemky nemohly sloužit panujícímu pozemku (§ 1299 odst. 1 o. z.), ani nevyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením služebných pozemků a výhodou panujícího pozemku ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z., aby bylo možno uvažovat o omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Rovněž zdůraznil, že tvrzením žalobce o tom, že žalovaná má možnost zřídit si jinou přístupovou cestu, se podrobně zabýval již Okresní soud v Náchodě v rozsudku ze dne 14. 9. 2009, č. j. 8 C 253/2008-130, potažmo Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 26. 1. 2010, č. j. 20 Co 415/2009-155, a že od jejich závěrů nemá žádný důvod se odchýlit. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 19 Co 146/2022-197, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Nepřijal argumentaci žalobce, že si žalovaná způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti a poukázal na to, že sám žalobce řadu let bránil žalované, aby se chopila držby svého vlastnictví, a rozestavěný dům opustil až na základě soudního rozhodnutí. Zdůraznil, že nedostatek prostředků k dokončení stavby žalované je pro posouzení věci irelevantní, neboť věcné břemeno nebylo zřízeno jako osobní. 7. Žalobce v odvolacím řízení namítal, že návrh na zrušení věcného břemene měl být posouzen podle § 1034 o. z. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně však postupoval podle § 1299 odst. 2 o. z. Dovodil, že režim výkonu, změny rozsahu i zániku věcných břemen zřízených za „předchozí právní úpravy“ je třeba posuzovat podle ustanovení § 1257 až 1302 o. z. upravujících služebnosti, přičemž důvody pro zánik, resp. zrušení služebnosti jsou taxativně vymezeny v § 1299 o. z. Ustanovení § 1034 o. z. je aplikovatelné pouze na právo nezbytné cesty zřízené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a na souzenou věc nedopadá. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a odůvodňuje je tím, že rozhodnutí odvolací soud závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, a to otázky, zda v případě věcných břemen chůze a jízdy zřízených soudním rozhodnutím na základě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) se lze domáhat zrušení takového věcného břemene podle § 1034 o. z. 9. Žalobce namítá, že soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně posoudily žalobu podle § 1299 o. z., přesto že svůj nárok výslovně opíral o § 1034 o. z. Podle žalobce je právo nezbytné cesty, jakožto institut navazující na věcné břemeno práva cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák., komplexně upraveno v ustanoveních § 1029 až 1036 o. z. Podle § 1029 odst. 2 o. z. přitom platí, že nezbytnou cestu lze zřídit i jako služebnost. Z toho je zřejmé, že i na nezbytnou cestu zřízenou ve formě služebnosti dopadá ustanovení § 1034 o. z. Odkazuje přitom na § 3028 odst. 2 o. z. s tím, že věcné břemeno zřízené rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009, č. j. 8 C 253/2008-130, je věcným právem a právní poměry z něj se posuzují podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Je přesvědčen o tom, že pokud by jeho žaloba byla posuzována podle § 1034 o. z., bylo by možné jí vyhovět. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 10. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka právního posouzení žaloby na zrušení věcného břemene cesty zřízeného soudem podle § 151o odst. 3 obč. zák., o které soud rozhoduje již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 12. V projednávané věci se žalobce domáhal zrušení věcného břemene zřízeného soudem podle § 151o odst. 3 obč. zák.; nalézací soudy nárok na zrušení věcného břemene posoudily podle § 1299 odst. 2 o. z. 13. Žalobce předkládá dovolacímu soudu řešení právní otázky, zda při zrušení věcného břemene chůze a jízdy zřízeného podle § 151o odst. 3 obč. zák. lze postupovat podle § 1034 o. z. 14. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 15. Od 1. 1. 2014 se řízení o