22 Cdo 5602/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5602/2017; 22 Cdo 5603/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2019 Spisová značka:22 Cdo 5602/2017; 22 Cdo 5603/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.5602.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věc Vlastnictví Přípustnost dovolání Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 o. s. ř. § 107 odst. 3 o. s. ř. § 120 odst. 1 obč. zák. § 120 obč. zák. § 160 odst. 1 o. s. ř. § 261a odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 973/20 II.ÚS 1125/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5602/2017 22 Cdo 5603/2017-921 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Český aeroholding, a.s., IČO 24821993, se sídlem v Praze 6, Jana Kašpara 1069/1, zaniklé výmazem z veřejného rejstříku 1. 10. 2018, proti žalovaným 1) MAHAUT s.r.o., IČO 27874249, se sídlem v Praze 4, Údolní 212/1, 2) A. Š., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o vyklizení pozemků a vzájemném návrhu žalovaného 2) o zaplacení 441 840,80 Kč, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 9 C 135/2006, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-782, a o dovolání žalobkyně a žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807, takto: I. V řízení bude namísto žalobkyně Český aeroholding, a.s., IČO 24821993, se sídlem v Praze 6, Jana Kašpara 1069/1, pokračováno s obchodní společností Letiště Praha, a.s., IČO 28244532, se sídlem v Praze 6, K letišti 1019/6, zastoupenou JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, II. Dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-782, se odmítá. III. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807, se odmítá. IV. Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807, se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 19. 3. 2013, č. j. 9 C 135/2006-640, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 6. 2013, č. j. 9 C 135/2006-657, a opravného usnesení ze dne 11. 7. 2013, č. j. 9 C 135/2006-704, zamítl žalobu v části o vyklizení pozemků parc. č. XY, všech v k. ú. XY, proti první žalované MAHAUT s. r. o. (výrok I.). Ve výroku II. uložil žalovanému 2) A. Š. povinnost vyklidit pozemky parc. č. XY, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Dále zamítl vzájemný návrh žalovaného 2) o zaplacení 441 840,80 Kč (výrok III.) a rozhodl, že o všech dalších nárocích žalobkyně, o všech dalších nárocích druhého žalovaného a o nákladech řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno (výrok IV.). Žalobkyně (její právní předchůdkyně Český Aeroholding, a. s.) se domáhala vyklizení pozemků parc. č. XY, všech v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně (dále rovněž jako „předmětné pozemky“), na kterých je neoprávněně uložena hlína a další materiál (dále rovněž jako „deponie“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že deponie je samostatnou (hromadnou) věcí, která je způsobilá být předmětem právních vztahů (nejedná se tedy o součást předmětných pozemků, jejich příslušenství, ani o samostatnou stavbu). Vzal za prokázané, že původ deponie je na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (který byl v té době součástí pozemku XY v k. ú. XY), přičemž na základě „Smlouvy o dočasné deponii“ uzavřené mezi J. F. jako vlastnicí pozemku parc. č. XY a společností S T A Z co., s. r. o., ze dne 9. 9. 1998 vzniklo společnosti S T A Z co., s. r. o., oprávnění k uložení deponie na pozemku parc. č. XY. Deponie se postupem času navážením dalšího materiálu zvětšovala a zasáhla i na předmětné pozemky. V současnosti je vlastníkem deponie žalovaný 2), a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2001 mezi společností S T A Z co., s. r. o., jako prodávající a A. Š. jako kupujícím. Po dni 28. 3. 2001 již ke změně vlastníka deponie nedošlo. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl vůči žalované 1), neboť tato není ve sporu pasivně legitimována. Protože k umístnění deponie na předmětných pozemcích nemá žalovaný 2) žádný hmotněprávní titul a žalobkyně s tímto umístěním nesouhlasí, uložil soud prvního stupně podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), žalovanému 2) povinnost předmětné pozemky vyklidit. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobkyně i žalovaný 2). K dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-782: Žalovaný 2) v průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 3. 5. 2017 navrhl přerušení řízení s tím, že 27. 4. 2017 podal u Městského soudu v Brně žalobu proti městu XY na určení vlastnického práva k deponii. Uvedl, že rozhodnutí v projednávané věci závisí na otázce, kterou není odvolací soud oprávněn v tomto řízení řešit, a to na určení vlastnictví města XY k deponii. Navrhl, aby bylo odvolací řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2017 přerušeno. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-782, návrh žalovaného 2) na přerušení odvolacího řízení zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že návrh na přerušení řízení není důvodný. Poukazuje především na řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2017, v rámci kterého je řešena otázka vlastnictví města XY k deponii. Tato otázka je zároveň otázkou předběžnou v probíhajícím řízení, a proto jsou v poměrech projednávané věci dány důvody pro přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Za neřešenou v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu považuje právní otázku, zda je soud povinen přerušit řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., „jestliže si soud v tomto řízení hodlá posoudit jako předběžnou tu otázku, která má význam pro jeho rozhodnutí, přičemž však tato otázka má být vyřešena v jiném, již probíhajícím řízení na základě žaloby na určení, přímo se domáhající vydání rozhodnutí o této otázce.“ Má také za to, že v poměrech posuzované věci jsou dány důvody pro přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Co 410/2013 přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 113/2017. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalovaného 2) není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. Rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na přerušení řízení [podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] takovým rozhodnutím není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3945/2015). Ani § 238a o. s. ř. nezakládá přípustnost dovolání, neboť napadené rozhodnutí odvo