22 Cdo 662/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 662/2025-212 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, IČO: 65993390, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze, Husinecká 808/5, proti žalované K.V.P. Gastro, a.s., se sídlem v Praze, Kaprova 42/14, IČO: 26425726, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Baště sv. Ludmily 252/3, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 C 448/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 21 Co 106/2024-187, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, č. j. 21 Co 106/2024-187, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2023, č. j. 22 C 448/2022-139, rozhodl, že žalovaná je povinna odstranit stavbu čp. XY (dále jen „stavba“), stojící na pozemku parc. č. XY, k. ú. XY (dále jen „pozemek“), a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Nakonec rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 21 Co 106/2024-187, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání vymezila s odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i z důvodu, že otázka řešená v tomto řízení nebyla dosud vyřešena v rozhodování dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Soud podle jejího názoru nesprávně právně posoudil následující otázky. 4. Jako první uvedla otázku, „a) zda je legitimní, aby odvolací soud, jakož i jemu předcházející prvoinstanční soud posuzovaly tuto právní věc podle ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to za situace, kdy žalobcem tvrzený vznik nároku žalobce na odstranění stavby nastal až po 1. lednu 2014, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.“ 5. Druhá otázka žalované zněla: “b) je legitimní, aby odvolací soud, jakož i jemu předcházející prvoinstanční soud se nevypořádaly s námitkami dovolatele ohledně neúčelnosti a nehospodárnosti odstranění stavby v majetku dovolatele postupem podle ustanovení § 8 zákona č. 89/2012 Sb., když k žalobcem tvrzenému vzniku nároku na odstranění stavby došlo až po datu 1. ledna 2014?“ 6. Další dvě otázky dovolatelky směřovaly k nedostatečnému zohlednění zájmů zástavních věřitelů žalované v předcházejícím řízení. Uvedla, „c) zda je legitimní, aby odvolací soud a jemu předcházející prvoinstanční soud se nevypořádaly s námitkami dovolatele o neúčelnosti a nehospodárnosti odstranění stavby, a to vše i za situace, kdy na nemovité věci – stavbě, jež má být odstraněna, jsou platně zřízena zajišťovací práva věřitelů dovolatele (Česká republika – Finanční úřad pro Prahu 1, ČSSZ, zdravotní pojišťovny), když odvolací soud a ani jemu předcházející prvoinstanční soud žádným způsobem neporovnaly hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby, kterážto stavba slouží pro potřeby liniové stavby dálnice D1 a k tomuto účelu je i stavebně povolena a je pro tyto účely i nyní stavebně využitelná. Tyto právně významné skutečnosti soudy komplexně nezhodnotily a toliko se spokojily s konstatováním, že by zkoumání těchto okolností bylo v rozporu s procesní ekonomií?“ A dále, „d) zda je legitimní, aby odvolací soud a i prvoinstanční soud žádným způsobem nereflektovaly zájmy zástavních věřitelů (Česká republika – Finanční úřad pro Prahu 1, ČSSZ, zdravotní pojišťovny), jež mají platně zřízena svá zajišťovací práva na nemovité věci – stavbě, jež má být podle rozhodnutí soudu odstraněna a tímto zasáhly do jejich práva na uspokojení jejich vymahatelných pohledávek z prodeje předmětné stavby, aniž by soudy komplexně zhodnotily tyto právně významné okolnosti věci a spokojily se toliko s konstatováním, že by zkoumání těchto okolností bylo v rozporu s procesní ekonomií?“ 7. Šestou v pořadí uvedla otázku, „e) zda je legitimní posouzení oprávněnosti žaloby soudem a s tím spojené vydání rozhodnutí o odstranění stavby s ohledem na to, že věc se po skončení nájmu vrací pronajímateli (žalobci) ve stavu, v jakém byla v době uzavření nájemní smlouvy, tj. v době, kdy ji dovolatel (právní předchůdce) podle Nájemní smlouvy datované dne 21. 12. 2000 převzal od žalobce do nájmu? K tomuto dni však nemovitá věc – pozemek parc. č. st. XY, v obci XY, kat. území XY, byla zatížena stavbou č. p. XY – jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. st. XY, o čemž žalobce prokazatelně věděl, neboť tato skutečnost vyplývala z veřejného registru (katastru nemovitostí), a tedy si žalobce musel být vědom toho, že věc – pozemek parc. č. st. XY bude po skončení nájmu vrácen společně se stavbou č. p. XY (XY).“ 8. Nakonec ještě předložila otázku překvapivosti napadeného rozhodnutí, a sice „f) zda je zákonně a ústavně přípustné, aby odvolací soud změnil svůj právní názor na projednávanou věc diametrálně odlišným způsobem oproti prezentovaným právním stanoviskům odvolacího soudu na ústním jednání konaném u odvolacího soudu dne 18. 9. 2024 tak, aby odvolací soud na dalším jednání konaném dne 16. 10. 2024 přistoupil bez dalšího k vynesení nepředvídatelného Rozsudku, aniž by předem účastníky řízení informoval o změně svého právního názoru na projednávanou věc tak, aby dovolatel na tuto změnu mohl adekvátně reagovat před vydáním rozhodnutí odvolacím soudem?“ 9. Z celkového obsahu dovolání vyplynulo, že dovolatelka považuje nárok žalobce za nemravný a nezohledňující situaci v celé její komplexnosti. Nalézacím soudům především vytýkala, že nevzaly dostatečně v potaz nehospodárnost odstranění budovy, která by nadále mohla plnohodnotně sloužit žalobci či jinému provozovateli ke svému dosavadnímu účelu, tedy jako občerstvení na dálniční odpočívce. 10. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 11. Dovolání není přípustné. 12. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 14. Dovolací soud předně uvádí, že dovolání žalované je s ohledem na vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. jakožto jedné z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. na samé hranici projednatelnosti. 15. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Úst