22 Cdo 677/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 677/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2017 Spisová značka:22 Cdo 677/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.677.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 677/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) S.K.Y., a. s., se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Příkop 834/8, IČO: 60752475, b) Modrá Loděnice – JACHT KLUB, s. r. o., se sídlem v Praze 6 – Nebušicích, Požárnická 484, IČO: 25708937, c) M. F., d) Ing. L. P., e) Ing. J. S., f) V. S., všichni zastoupeni JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 32/22, proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně – Starém Brně, Křížová 96/18, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 122/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. 25 Co 245/2014-148, a doplňujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 25 Co 245/2014-155, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 564,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Ing. Ivana Rotta, advokáta se sídlem v Brně, Křížová 96/18. O d ů v o d n ě n í : Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2014, č. j. 18 C 122/2013-112, zamítl žalobu na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty a v právu chůze a v právu užívání k tíži pozemků parc. č. 296/321, 296/372, 296/371, 283/43, 296/133 a 296/118 v obci S., k. ú. P. u S., všechny zapsány na listu vlastnictví č. 1675 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ ve prospěch žalobce S.K.Y., a. s., jako vlastníka 7 staveb rekreačních chat nezapsaných v katastru nemovitostí na pozemcích 296/118, 286/8, 283/43, 296/113 a 118 a budovy na pozemku parc. č. 868/1, zapsané na LV č. 1419 a žalobců jako spoluvlastníků pozemků parc. č. 283/8, 868/1, 868/2, 283/15, 283/14, vše v k. ú. P. u S., obec S., v rozsahu podle plánu katastrální mapy předložené žalobcem (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 9. 2014, č. j. 25 Co 245/2014-148, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 9. 2014, č. j. 25 Co 245/2014-155, usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 9. 2014, č. j. 25 Co 245/2014-148, doplnil odvolací soud tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud bylo rozhodnuto o návrhu na zřízení věcného břemene – práva užívání k tíži pozemků č. parc. 296/321, 296/372, 296/371, 283/43, 296/133 a 296/118 v obci S., k. ú. P. u S., všechny zapsány na LV č. 1675 vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ ve prospěch žalobce S.K.Y. a. s. jako vlastníka 7 staveb rekreačních chat nezapsaných v katastru nemovitostí na pozemcích 296/118, 286/8, 283/43, 296/113 a 118 a budovy na pozemku parc. č. 868/1, zapsané na LV č. 1419 a žalobců jako spoluvlastníků pozemků parc. č. 283/8, 868/1, 868/2, 283/15, 283/14 vše v k. ú. P. u S., obec S., v rozsahu podle plánu katastrální mapy předložené žalobcem (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II.). Proti usnesení odvolacího soudu a doplňujícímu rozsudku podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť „otázka podmínek zřízení užívacího práva ve smyslu § 1240 občanského zákoníku o právu stavby nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena“. Podle žalobců zákonná ustanovení neobsahují omezení zřízení užívacího práva soudem pouze v souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví a žalobci považují uvedený právní názor odvolacího soudu za nesprávný a trvají na tom, že v daném případě jsou splněny podmínky pro zřízení užívacího práva ve smyslu § 1240 občanského zákoníku o právu stavby. S ohledem na skutečnost, že žalobci napadají výrok ve věci samé a s ohledem na akcesorický charakter o náhradě nákladů řízení, směřují žalobci podané dovolání i do těchto výroků. Navrhují, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání upozorňuje, že žalobci řádně nevymezili přípustnost dovolání, když pouhé konstatování, že zákonná ustanovení neobsahují omezení zřízení užívacího práva soudem pouze v souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví, nepostačuje k řádnému vymezení dovolacího důvodu. Vzhledem k tomu by mělo být dovolání jako nepřípustné odmítnuto. Právní závěry odvolacího soudu jsou zcela správné, když zmocnění ke zřízení práva stavby musí vyplývat přímo ze zákonné úpravy, přičemž občanský zákoník přiznává oprávnění zřídit právo stavby jen při vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci a nikoliv jak mylně dovozují žalobci, aplikací § 1240 odst. 2 občanského zákoníku. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud,