22 Cdo 787/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 787/2020 citace  Název judikátu:ochrana vlastnického práva obce Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2020 Spisová značka:22 Cdo 787/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.787.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stavba neoprávněná Zneužívání výkonu práv a povinností Obec Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 12 o. z. § 8 o. z. § 1 předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 787/2020-190 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Šimonovice se sídlem obecního úřadu v Šimonovicích, Minkovická 70, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti žalované I. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivo Muškou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského 1178/6, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 24/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 9. 2019, č. j. 30 Co 91/2019-160, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Vymazala. Odůvodnění: Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2018, č. j. 29 C 24/2016-141, zamítl žalobu o odstranění oplocení nacházejícího se na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obec XY, tj. na nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY, v dolní části pozemku a uvedení pozemku do původního stavu (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 64 774 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II). Soud prvního stupně učinil závěr, že plot na pozemku žalobkyně postavila právní předchůdkyně žalované, patrně v roce 2001, na základě ohlášení u stavebního úřadu a žalobkyni muselo být zřejmé z uvedené metráže, že nejde jen o dílčí opravu plotu. Stavba plotu nezabírá téměř žádnou část pozemku žalobkyně, pouze brání v přístupu na takový pozemek (který je v katastrální mapě zaznamenán jako komunikace – cesta, vedoucí mezi pozemky žalované, v terénu však patrný není). Pozemek žalobkyně je součástí zahrady žalované, která tak tvoří funkční nepřerušený celek, aniž by byla patrna jeho hranice. Žádosti žalované z roku 2014 o odkup pozemku žalobkyně nevyhověla. Soud prvního stupně žalobě nevyhověl na základě závěru o šikanózním výkonu práva žalobkyní, neboť žalovaná vzniklý stav nezavinila, snažila se ho řešit žádostí o odkup, zákres tvaru pozemku v katastru nemovitostí nemá svůj odraz v reálu a naposledy byl pozemek jako komunikace využíván téměř před 70 lety. Nejde o jedinou přístupovou cestu umožňující navázat na síť okolních turistických tras (na tzv. hřebenovku). Pozemek navazující na pozemek žalobkyně navíc není ve vlastnictví žalobkyně. Odstranění plotu by pro žalovanou znamenalo nemalé komplikace, neboť předmětný pozemek je součástí její zahrady, musela by vybudovat nemalou investicí dvě oplocení lemující její pozemky obklopující pozemek žalobkyně, odstranit vzrostlé stromy a panel na pozemku žalobkyně se nacházející. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 30 Co 91/2019-160, rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované oplocení (jak bylo jeho označení upřesněno v průběhu řízení) odstranit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok I) a zamítl žalobu o uvedení části pozemku p. č. XY v katastrálním území XY dotčené stavbou oplocení do původního stavu před jeho výstavbou (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Podle odvolacího soudu soud prvního stupně vyšel z řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, avšak nesprávně rozhodl. Pozemek žalobkyně je od doby vybudování nepřerušeného oplocení obou pozemků žalované, nacházejícího se i na pozemku žalobkyně (jenž odděluje pozemky žalované), žalobkyni i veřejnosti nepřístupný. Ve zjištěných skutečnostech neshledal odvolací soud žádnou zvláštnost umožňující závěr o šikanózním výkonu práva žalobkyně. V pochybnostech je třeba chránit toho, kdo má subjektivní právo a dovolává se jej. Žalobkyně má právo na ochranu vlastnického práva, žalovaná nedisponuje žádným subjektivním právem, do něhož by vyhověním žalobě mohlo být zasaženo, umožňujícím jeho poměřování z pohledu principu přiměřenosti (proporcionality). Ten se nepoměřuje vznikem finančních výdajů ani snížením komfortu žalované oproti dosavadnímu způsobu užívání jejích pozemků, založeném na neoprávněném užívání cizí věci a jejím znepřístupnění jejímu vlastníkovi. Žalovaná z objektivního pohledu v době nabytí vlastnického práva k pozemkům neměla důvod považovat panující stav za souladný se zákonem. Důsledky situace vzniklé neoprávněným jednáním jejích předchůdců dopadají na žalovanou, která vstoupila do jejich práv a povinností. Odvolací soud též zdůraznil právo veřejnosti na obecné užívání veřejného prostranství. O tom, zda se na pozemku nachází účelová komunikace, nerozhoduje, jak je pozemek v katastru nemovitostí zapsán, ani zda bylo vydáno správní rozhodnutí. Žalobu na uvedení pozemku do původního stavu nepovažoval soud za materiálně vykonatelnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, kterým výslovně napadla všechny jeho výroky a navrhla jeho zrušení a vrácení k dalšímu řízení, případně změnu a zamítnutí žaloby. Odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky zjevného zneužití vlastnického práva podle § 8 o. z., „resp. v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena otázka, zda a jakým způsobem by se do rozhodnutí soudu měla promítnout skutečnost, že žalobkyní (vlastníkem) je veřejnoprávní korporace (obec), resp. další zjištěné skutečnosti“. Podle dovolatelky došlo ve věci ke zjevné nepřiměřenosti úvah soudů při posuzování zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4065/2014 a sp. zn. 22 Cdo 740/99). V provedených důkazech nemá oporu závěr, že předmětný pozemek je účelovou komunikací. Soud přiznává žalobkyni specifické postavení obce, současně argumentaci žalované opírající se o poukaz na principy dobré správy považuje za nepřípadnou. Plot není neoprávněnou stavbou, nevystavěla ho dovolatelka. Soud se nezabýval otázkou vlastnictví plotu. Dřívější spoluvlastnice pozemky včetně obecní cesty užívaly několik desetiletí, žalobkyně proti tomu nic nenamítala, ani proti stavbě plotu. Pozemek fakticky nevyužívá a pokojný dlouhotrvající stav svou nečinností zapříčinila. Odstranění plotu nepovede k tvrzenému záměru na zpřístupnění obecní cesty, výrazně ztíží, resp. znemožní bydlení dovolatelky a využití její zahrady (dojde k rozdělení zahrady na dva celky) a v poměrech žalobkyně vyhověním žalobě nedochází k žádnému přínosu. Odstranění plotu v horní části na pozemku jiného vlastníka se přitom žalobkyně nedomáhá. Lhůta k plnění je nepřiměřená, neboť by v ní bylo možno odstranit plot, nikoli ale vyřešit situaci tím vzniklou (otevření zahrady dovolatelky cizím osobám), a to i s ohledem na období, kdy bylo rozhodnutí přijato. Dovolatelka zformulovala dovolací otázky a předpoklady přípustnosti dovolání tak, jak budou uvedeny posléze. Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného. Dovolatelkou označená rozhodnutí potvrzují správnost rozsudku, když zdůrazňují možnost zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy jako zcela výjimečnou. Stavba plotu brání žalobkyni v užívání pozemku. Dům užívaný žalovanou je vzdálen od plotu 20 metrů a zahrada obklopující dům žalované nepřerušená žádným jiným pozemkem má výměru 2 047 m². Obec má s žalovanou rovnoprávné postavení a nemůže k ní být přistupováno odlišně od jiných subjektů. Dovolací soud postupoval při posuzování dovolání vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. A contrario). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se