22 Cdo 870/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 870/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2016 Spisová značka:22 Cdo 870/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.870.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 5. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.5.2016III.ÚS 1585/16JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto6.9.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 870/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) JUDr. K. M., b) Ing. J. M., c) MVDr. P. M., d) P. P., e) Ing. K. M., všech zastoupených JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově, Městská sportovní hala, Astronautů 859, proti žalovaným 1) JUDr. P. G., 2) JUDr. M. G., 3) JUDr. V. E., 4) JUDr. I. H., zastoupeným JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, 5) JUDr. J. S., Ph.D., o odstranění neoprávněných zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 56/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2013, č. j. 56 Co 304/2013-349, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. března 2013, č. j. 39 C 56/2010-308, zamítl ve výroku I. žalobu žalobců, aby byla žalovaným uložena povinnost odstranit propojení stropní konstrukce domu se štítovou zdí domu, vše v katastrálním území M., a to odstraněním trnů R 10/550 zainjektovaných do šikmých vrtů D 25/450 do štítové zdi domu, kterými je zajištěno propojení stropní konstrukce třetího nadzemního podlaží domu na štítovou zeď domu (1. nárok), odstranit vetknutí nosných částí krovu (váznic a pozednic) domu do štítové zdi domu (2. nárok), obnovit funkčnost dilatační spáry mezi oběma domy, tj. vyčistit mezery mezi štítovými zdmi a obnovit odstraněnou část štítové zdi nad třetím nadzemním podlažím domu (3. nárok), odstranit ukotvení plechové krytiny střechy domu na štítovou zeď domu (5. nárok.), ve výroku II. odmítl žalobu žalobců, aby bylo žalovaným uloženo zdržet se jakýchkoliv zásahů do vlastnického práva žalobců k domu stojícím na pozemku parcelní číslo 609 v k. ú. M- (4. nárok), a ve výrocích III. a IV. rozhodlo náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zamítl 1. až 3. a 5. nárok žalobců z důvodu promlčení, 2. a 3. nárok zároveň zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace a 1. a 5. nárok zároveň zamítl z toho důvodu, že nedovodil porušení právní povinnosti ze strany žalovaných, když ohledně všech stavebních úprav proběhlo příslušné správní řízení, jehož průběh a výsledky není oprávněn soud v rámci občanského soudního řízení revidovat. 4. nárok byl dle soudu prvního stupně nekonkrétní, a proto neprojednatelný. Na základě odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. září 2013, č. j. 56 Co 304/2013-349, ve výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku III., ve výroku II. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a ve výrocích III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že zásahy 1. až 3. se měly odehrát v období let 1977 až 1984, kdy dům vlastnily jiné osoby. S ohledem na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu vydaného ve věci sp. zn. 22 Cdo 735/2001 pak nelze žalobě žalobců vyhovět, neboť uvedené nároky nelze podřadit tzv. negatorní žalobě, ale jedná se o „naturální restituci vzniklé škody“. 4. nárok byl správně odmítnut, neboť chyběla konkrétní skutková tvrzení o tom, že žalovaní se konkrétních zásahů do vlastnických práv dopustili, a proto byli povinni se zásahů do vlastnických práv žalobců zdržet. Stran 5. nároku žalobci nenabídli důkazy, jimiž by bylo spolehlivě prokázáno, že k tvrzenému zásahu ze strany žalovaných do vlastnického práva žalobců vůbec došlo. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobci v první řadě zdůrazňují, že se domáhají negatorní žalobou podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku odstranění zásahů ze strany žalovaných a nikoliv nároku na náhradu škody způsobené neoprávněnými zásahy. Soudy nižších stupňů však v rozporu s § 153 odst. 1 a 2 o. s. ř. nepřípustně překvalifikovaly negatorní žalobu na nárok na náhradu škody, i když žalobci tvrdili, že neoprávněné zásahy neměly za následek vznik škody na domě žalobců. Takový postup má být v rozporu s právními závěry Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 25 Cdo 2135/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 802/2002) a Ústavního soudu (nález ze dne 8. února 2012, sp. zn. IV. ÚS 2740/10). Odvolací soud dále vyslovil mylný názor, že k odstranění zásahů prováděných před řadou let není možné zavázat aktuálního vlastníka. To je však v rozporu se zněním § 126 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož má vlastník právo na ochranu proti trvajícím neoprávněným zásahům. Zásahy ze strany žalovaných jsou navíc v rozporu se stavebními a požárními předpisy a v rozporu s § 9 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 3929/2010, potom vyplývá, že stavební povolení neopravňuje k provedení prací z hlediska občanského práva a v tomto směru jím soud není vázán. Odvolací soud tak podle žalobců dospěl k nesprávnému závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaných. Odvolací soud se také odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu v otázce promlčení, když nevzal v úvahu, že právo na odstranění nepovolených úprav je výkonem vlastnického práva, které promlčení nepodléhá, jak vyplývá z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, a ze dne 28. února 2007, sp. zn. 26 Cdo 2536/2005. Negatorní žaloba podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku je výkonem vlastnického práva, odvolací soud tak o námitce promlčení vůbec neměl jednat. Nadto žalovaní neuplatnili promlčení způsobem, který by mohl vyvolat právní účinky, když uvedli při jednání pouze, že „z opatrnosti vznáší námitku promlčení“, avšak neoznačili, proti jakému právu uplatňují námitku promlčení. Námitka promlčení přitom musí mít náležitý obsah a musí být řádně zdůvodněná. Žalobci v neposlední řadě namítají procesní vady. V první řadě rozporují provedení důkazu spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp. zn. 22 A 97/2010 a závěry, které odvolací soud dovodil z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2013, č. j. 7 As 93/2012-54, neboť nemají mít pro věc žádného významu. Odvolací soud si neuvědomil, že sdělení obsahu právního názoru vyjádřeného v soudním rozhodnutí o jiné věci není dokazováním ve smyslu § 142 a násl. o. s. ř. (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. února, sp. zn. 29 Odo 22/2002, a ze dne 4. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001). Soudy nižších stupňů byly dále vázány právním názorem uvedeným v usnesení odvolacího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. 56 Co 670/2011, v němž odvolací soud vyslovil, že otázky, zda jsou splněny předpoklady pro odstranění zásahů, je soud povinen řešit v rámci občanskoprávní žaloby podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku. Od zákonem stanoveného požadavku vázanosti pravomocným rozhodnutím soudu se přitom nesmí odchýlit ani odvolací soud (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2006, sp. zn. 22 Cdo 587/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 311/2001, a nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02). Odvolací soud si také nevyřešil otázku, zda lze žalovaným přiznat náhradu nákladů řízení s ohledem na to, zda náklady vznikly v souvislosti s účelným bráněním práva, což si v