22 Cdo 880/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 880/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:22 Cdo 880/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.880.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 1155 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 880/2020-298 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobců a) K. V., narozeného XY, b) I. V., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 116/28, proti žalovanému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o vzájemné žalobě na odložení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 29/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám jejich zástupkyně JUDr. Petry Langerové, Ph.D., LL.M., do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 19 C 29/2018-220, zamítl návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. a obci XY, zapsané pro toto katastrální území na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). Žalobci se domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k označeným nemovitostem. Žalovaný navrhl odložení zrušení spoluvlastnictví z důvodu vážného ohrožení jeho zájmu a zájmu osoby jemu blízké na respektování rodinného života. Žalovaný užívá k bydlení spolu se svou matkou (roč. 1936) přízemí stavby rodinného domu č. p. XY, první patro tohoto rodinného domu slouží k bydlení rodině žalobkyně b), která je sestrou žalovaného. Rodinný dům nabyli účastníci řízení s tím, že bude určen k jejich bydlení i k bydlení rodičů žalobkyně b) a žalovaného. Soud prvního stupně řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přerušil a rozhodoval nejprve o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro něj v posuzované věci nejsou dány. Zdravotní stav matky účastníků řízení [konkrétně žalovaného a žalobkyně b)] je sice vážný (např. se pohybuje pouze pomocí kolečkového křesla), ale není kritický. Žalovaný nevysvětlil, proč nemůže s matkou bydlet v bytové jednotce v XY, která je ve spoluvlastnictví žalobkyně b), žalovaného a jejich bratra. Žalovaný souhlasí s tím, aby nemovitosti byly v případě zrušení spoluvlastnictví přikázány do výlučného vlastnictví žalobců, avšak nové bydlení pro sebe a svou matku žádným způsobem nezajišťuje. Důvody uváděné žalovaným pro odklad zrušení spoluvlastnictví tak nejsou důvody dočasnými, pro které by šlo návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví vyhovět. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců i žalovaného rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 294/2019-265, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů nalézacího řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Poznamenal, že důvody uváděné žalovaným pro odklad zrušení spoluvlastnictví (především věk matky žalovaného a její zdravotní stav) jsou důvody trvalého charakteru, přičemž nelze předpokládat, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví dojde k vyřešení oprávněného zájmu žalovaného, resp. jeho matky. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou dány důvody pro odložení zrušení spoluvlastnictví. Poukazuje na skutečnost, že účastníci řízení nabývali nemovitosti i za účelem bydlení rodičů žalobkyně b) a žalovaného. Otec již zemřel, matce je 84 let, je imobilní, trpí celou řadou závažných onemocnění a je odkázána na pomoc jiných. Přeje si dožít (jak jí ostatně účastníci řízení při nabývání nemovitosti přislíbili) v prostředí, na které si zvykla a které jejím potřebám vyhovuje. Rozhodl-li za těchto okolností odvolací soud o zamítnutí návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví, je jeho rozhodnutí v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015. Dále poznamenává, že při rozhodnutí o odložení zrušení spoluvlastnictví je nutné také zohlednit okolnosti nabytí věci do spoluvlastnictví či důvody, na základě kterých některý ze spoluvlastníků požaduje toto majetkové společenství zrušit a vypořádat. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu. Odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 661/2016, ve kterém Nejvyšší soud specifikoval podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví. V tomto rozhodnutí dovolací soud vyložil, že vyšší věk, blízký citový vztah k nemovitosti, setrvale zhoršený zdravotní stav ani nutnost zajistit si náhradní bydlení pro některého ze spoluvlastníků či osob jemu blízkých, jež bydlí ve vypořádávaných nemovitostech, nejsou důvody dočasnými nebo neměnnými, kterými by mohlo být zasaženo do oprávněného zájmu spoluvlastníka, a proto nepředstavují důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví. V posuzované věci požaduje žalovaný odložit zrušení spoluvlastnictví právě z těchto důvodů, a proto nelze jeho návrhu vyhovět. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda jsou v posuzované věci naplněny předpoklady pro odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, publikovaném v Souboru soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 98/2017 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), vyložil, že „odklad zrušení spoluvlastnictví může být podle § 1155 odst. 1 o. z., odůvodněn a) požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka, nebo b) požadavkem na předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu. Oprávněným zájmem některého ze spoluvlastníků je s ohledem na znění prvního důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví třeba rozumět jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvla