23 Cdo 1003/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1003/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1003/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1003.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. b) předpisu č. 125/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1003/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747/2, PSČ 110 01, IČO 47116617, proti žalované Apollo Metal, spol. s r.o., se sídlem v Žebráku, Za Dálnicí 509, PSČ 267 53, IČO 48291986, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, PSČ 470 01, o zaplacení částky 218.608,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 181/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 62 Co 245/2011-271, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 62 Co 245/2011-271, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 218.608,- Kč představující jednu polovinu náhrady škody, kterou vyplatila z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody způsobené pracovním úrazem a nemocí z povolání M. M., zaměstnanci žalované. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20. prosince 2010 č. j. 18 C 181/2008-244, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 109.304,- Kč (výrok pod bodem I), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 109.304,- Kč, žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 10. září 2004 došlo v zinkovně Čenkov, kterou provozovala žalovaná, při ponořování svařenců určených pro zinkování k explozi par nahromaděných v jednom profilu, ten se roztrhl a tlak vyvrhl ze zinkovací vany roztavený zinek, který zdeformoval ochrannou skříň vany, rozbil jedno pozorovací okénko obsluhy a vystříkl mimo prostory zinkovací vany. Roztavený zinek zasáhl mimo jiné zaměstnance žalované M. M., který v důsledku toho utrpěl popáleniny II. a III. stupně, jež si vyžádaly jeden rok léčení. Žalobkyně vyplatila M. M. z titulu zákonného pojištění odpovědnosti žalované za škodu na zdraví z pracovního úrazu náhradu v celkové výši 437 216 Kč. Ohledně příčin výbuchu vycházel soud prvního stupně především ze závěrů znaleckých posudků Rudolfa Gottsteina, znaleckého posudku Ing. Jiřího Dobřického, CSc. a výpovědi svědka M. M.. Zjistil, že bezprostřední příčinou výbuchu pece zinkovací lázně byla absence dvou technologických otvorů v dutém rámu určeném k zinkování. Z dokazování také vyplynulo, že pec pozinkovací vany byla postavena v souladu s projektovou dokumentací, byla řádně zkolaudována a byla z hlediska bezpečnosti práce a technického zařízení opatřena kladným stanoviskem Inspektorátu bezpečnosti práce pro Středočeský kraj. Pro bezpečnostní vybavení zinkovací pece sice neexistuje v současné době žádný zákonný předpis ani technická norma, vzhledem k tomu, že riziko výbuchu pece zinkovací lázně nelze nikdy zcela vyloučit, je nezbytné, aby toto zařízení bylo vybaveno bezpečnostními prvky zamezujícími výronu zinkové taveniny mimo prostor zinkovací pece pro případ, že k výbuchu dojde. Toho se docílí podle znaleckých zjištění zejména instalací správně dimenzovaných bezpečnostních klapek, zhotovením oken z pancéřového bezpečnostního skla a bočnic dostatečně odolných proti účinkům tlakové vlny způsobené výbuchem. V tomto případě nebyly v době výbuchu na peci zinkovací lázně instalovány žádné expanzní klapky a okna bočnice byla z normálního skla. Podle znalce by v případě, že by byla skříň zinkovací pece vybavena minimálně dvěma funkčními bezpečnostními přetlakovými klapkami a její bočnice okénky z bezpečnostního vrstveného pancéřového skla, k výronu zinkové taveniny nedošlo. Znalec také konstatoval, že pokud by obsluha pece zinkovací lázně měla předepsané ochranné prostředky se zvýšenou odolností proti žáru, tj. oděvy, obuv a čepici (případně přilbu), obličejový štítek a rukavice, nemohlo by dojít k jejímu popálení. Podle přehledu převzatých ochranných prostředků však měl poškozený M. M. od žalované k dispozici pouze brýle, přilbu, zástěru, oblek a boty, přičemž v době výbuchu pece měl na sobě jen běžný pracovní oděv, čepici a brýle. Podle dokumentu pro vnitřní potřebu žalované o poskytování osobních ochranných prostředků zaměstnancům organizace účinného od 1. června 2003, který nechala žalovaná vypracovat autorizovanou osobou J. I., měla být obsluha zinkovací vany vybavena obuví s protiskluznou podešví (holínkami), pracovní zástěrou, ochrannou pokrývkou hlavy, rukavicemi na ochranu před chemickými látkami, ochranným pracovním oděvem, ochrannými obličejovým štítem, rukavicemi na ochranu před žárem, zástěrou na ochranu před zářením, teplem. Vztah účastníků posoudil soud prvního stupně jako pojistný vztah, vzniklý konkrétně ze zákonného pojištění odpovědnosti žalované jako zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k datu pracovního úrazu (dále jen „zákoník práce“) ve spojení s vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „vyhláška č. 125/1993 Sb.“). V souladu s § 2 a násl. citované vyhlášky č. 125/1993 Sb. poskytla žalobkyně za žalovanou zaměstnanci žalované M. M. pojistné plnění z titulu náhrady škody na zdraví v celkové výši 437 216 Kč a má proto podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění, došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že absence bezpečnostních přetlakových klapek na zinkovací peci a nevybavení její bočnice okénky z bezpečnostního vrstveného pancéřovaného skla nelze hodnotit jako zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a to ani povinnosti předcházet rizikům ve smyslu § 132a odst. 1 a 2 zákoníku práce. Podle názoru soudu však žalovaná jako zaměstnavatel porušila zvlášť závažně předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci tím, že v rozporu s § 133a zákoníku práce a vládním nařízením č. 495/2001 Sb. nevybavila svého zaměstnance M. M. v dostatečné míře ochrannými pracovními prostředky. Ze skutkových zjištění vyplývá, že poškozený M. M. měl od žalované k dispozici pouze brýle, přilbu, zástěru, oblek a boty, přičemž v době výbuchu pece měl na sobě jen běžný pracovní oděv, čepici a brýle. Ze znaleckého posudku Rudolfa Gottsteina přitom vyplývá, že tato skutečnost měla podstatný vliv na rozsah újmy na zdraví, kterou M. M. při pracovním úrazu utrpěl. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. ve spojení s § 205d zákoníku práce právo požadovat po žalované náhradu poskytnutého plnění z titulu náhrady škody na zdraví utrpěné M. M.. Za přiměřenou výši náhrady považoval 25 % poskytnutého plnění. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 62 Co 245/2011-271, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 109.304,- Kč se zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III). Odvolací soud nejprve konstatoval, že pojem „zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci“ zákon nedefinuje, a nelze jej zjistit ani ze soudní judikatury. Z obsahového a jazykového významu tohoto zákonného ustanovení však lze dovodit, že se jedná o takové porušení uvedených předpisů, které dosahuje určité intenzity, takže nemůže jít o jakékoliv porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Odvolací soud dovodil, že žalované se nepodařilo prokázat, že M. M. měl v době úrazu předepsané ochranné prostředky podle § 133a zákoníku práce a vládního nařízení č. 495/2001 Sb. včetně jeho příloh. Z výsledků dokazování před soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci u žalované byla na poměrně vysoké ú