23 Cdo 1008/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1008/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 9. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1008/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1008.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 2514 o. z. § 2515 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1008/2023-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, PSČ 110 00, proti žalované Generali Česká Distribuce a.s. se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Pankráci 1658/121, PSČ 140 00, IČO 44795084, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Konopišťská 1153/6, PSČ 100 00, o zaplacení 690 756,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 121/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 19 Co 344/2022-182, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 19 Co 344/2022-182, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 11 C 121/2021-125, uložil žalované zaplatit částku 661 199 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 29 557,77 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce vykonával pro žalovanou a její právní předchůdce na základě smluvních ujednání po 22 let činnost výhradního pojišťovacího zprostředkovatele spočívající v uzavírání pojistných smluv s třetími osobami výhradně pro žalovanou nebo právního předchůdce žalované a smluv o finančních službách uzavíraných mezi partnery žalované nebo jejích právních předchůdců a třetími osobami, péči o pojistný kmen a portfolio smluv o finančních službách a poskytování odborné péče klientům žalované, za což žalovaná a její právní předchůdci hradili žalobci odměnu, zejména za zprostředkování obchodů uzavírací provizi a za péči o pojistný kmen pečovatelskou provizi a taktéž odměnu za vedení agenturní kanceláře a další mimořádné odměny. Žalobce se rovněž zavázal, že nebude po dobu dvou let po ukončení smlouvy oslovovat klienty žalované a jejích právních předchůdců a partnery s nabídkou jakýchkoli finančních produktů konkurence. Žalobce dosáhl u žalované nejvyšší pozice mezi pojišťovacími zprostředkovateli a byl za svou práci pro žalovanou a její právní předchůdce opakovaně dobře hodnocen. Žalobce v září 2020 vypověděl smlouvu s žalovanou z důvodu pokročilého věku a odchodu do starobního důchodu, který mu příslušel již od roku 2006, a zhoršeného zdravotního stavu, což žalovaná přijala. Smluvní vztah skončil k 31. 12. 2020. Žalobce v dubnu 2021 uplatnil u žalované nárok na zvláštní odměnu dle § 2514 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „o. z.“), ve výši 978 487,40 Kč, žalovaná však dopisem doručeným žalobci dne 30. 6. 2021 souhlasila pouze s vyplacením odměny ve výši 296 905 Kč a dne 4. 8. 2021 uhradila žalobci částku 289 495 Kč. Žalobce vytvořil pro žalovanou pojistný kmen, který již v roce 2011 čítal 2 149 smluv s roční netto výší pojistného 10 415 141,69 Kč, k 30. 12. 2019 činila hodnota kmene v podobě tohoto pojistného z 2 317 smluv celkem 7 816 887,30 Kč a k 31. 10. 2020 činila 7 637 279 Kč, z toho příslušela provize ze smluv v hodnotě pojistného v roce 2021 ve výši 3 365 732 Kč. Hodnota původního pojistného kmene žalobce, tedy smluv, které byly původně k 31. 10. 2020 v pojistném kmeni žalobce, poklesla do 28. 2. 2022 o 33 %, ke konci roku 2021 a na počátku roku 2022 však byl již tento pokles stabilizovaný. Za rok 2020 příslušela žalobci pečovatelská provize v celkové výši 564 918 Kč. Průměrná celková roční výše odměn žalobce včetně doplatků a odměny za provoz agenturní kanceláře vyplacených mu za roky 2016 až 2020 činila 950 694 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že mezi stranami bylo nesporné, že žalobce a žalovaná (resp. její právní předchůdce) uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení podle § 2483 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce vykonával pro žalovanou do konce roku 2020 činnost pojišťovacího zprostředkovatele, za což mu žalovaná vyplácela příslušnou odměnu, zejména uzavírací/získatelské provize za uzavírání nových smluv a pečovatelské provize za péči o pojistný kmen sestávající z již uzavřených smluv. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalobce vypověděl smluvní vztah s žalovanou, který ke dni 31. 12. 2020 skončil. Taktéž bylo nesporné, že žalobci vznikl nárok na tzv. zvláštní odměnu podle § 2514 odst. 1 o. z.; mezi stranami však byla sporná výše tohoto nároku. Soud prvního stupně ohledně výpočtu výše zvláštní odměny obchodního zástupce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i na unijní úpravu (čl. 17 směrnice Rady ze dne 18. 12. 1986, č. 86/653/EHS, o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců) a na její výklad provedený Soudním dvorem Evropské unie v rozsudcích ze dne 26. 3. 2009, Turgay Semen, sp. zn. C-348/07, či ze dne 23. 3. 2006, Honyvem, sp. zn. C-465/04. Podle této judikatury se výpočet dělí do tří fází; v první se vyčíslují výhody, které zastoupenému vyplývají z obchodů se zákazníky, které získal zástupce; ve druhé fázi je nutno ověřit, zda je zjištěná částka spravedlivá s ohledem na všechny okolnosti případu, a ve třetí fázi se aplikuje maximální hranice stanovená v čl. 17 odst. 2 písm. b) směrnice a v § 2515 o. z. V první fázi soud prvního stupně uzavřel, že výhody vzniklé na straně žalované přetrvávající i po ukončení smluvního vztahu jsou představovány pojistným, které bude nadále žalované plynout ze smluv, které žalobce uzavřel jako obchodní zástupce žalované (či jejích právních předchůdců) se zákazníky coby zprostředkovatel; soud shrnul výši pojistného za jednotlivá léta, které žalované plynulo z pojistného kmene vytvořeného žalobcem a uzavřel, že ze smluv s celkovou hodnotou netto ročního pojistného ve výši 3 365 732 Kč by žalobci plynuly provize i v roce 2021. Hodnotu 3 365 732 Kč pak soud považoval za výši výhody, která i nadále přetrvala pro žalovanou po ukončení smlouvy, a tedy za základní hodnotu pro další výpočty. Dále se soud zabýval tím, zda daná výše odpovídá korektivu ekvity; v této fázi se soud zabýval konkrétní spravedlivou výší dané odměny zejména s ohledem na výši provizí, které žalobce ztrácí a které by mu jinak byly vyplaceny, a s ohledem na sjednanou konkurenční doložku. V tomto okamžiku soud pracoval pouze s provizí, která by žalobci skutečně byla dále vyplácena, tj. s provizí pečovatelskou, neboť provize uzavírací/získatelská je vyplácena pouze na počátku zprostředkovaného pojistného vztahu, ale žalobce již žádné nové smlouvy žalované zprostředkovat nemůže. Pro ověření spravedlivé výše zvláštní odměny tak soud kalkuloval s pečovatelskou provizí vyplacenou žalobci v posledním roce jeho smluvního vztahu s žalovanou, tj. v roce 2020, a to s částkou 564 918 Kč. Tuto výši provize soud s ohledem na sjednanou konkurenční doložku a délku spolupráce mezi žalobcem a žalovanou vynásobil předpokládanou minimální délkou plynutí provize, tj. 5 let. Zároveň výslednou částku 2 824 590 Kč soud ponížil o 33 % vzhledem k přirozenému úbytku hodnoty pojistného kmene žalobce. Soud tedy považoval s ohledem na okolnosti dané věci za maximální a spravedlivou výši odměny částku 1 892 475,30 Kč, neboť tato částka představuje předpokládanou výši odměny, která by byla dále žalobci vyplácena a kterou tedy ukončením smluvní spolupráce s žalovanou ztratil. Ve třetí fázi soud zjišťoval, zda vypočtená částka spravedlivé odměny nepřekračuje maximální možný limit zvláštní odměny stanovený v § 2515 o. z. V rámci tohoto výpočtu maximálního limitu je pak třeba vykládat dané ustanovení ve smyslu čl. 17 odst. 2 písm. b) směrnice č. 86/653/EHS a vycházet z veškerých odměn, které obchodní zástupce v rozhodném období posledních pěti let trvání obchodního vztahu mezi účastníky získal. Průměrná roční výše veškerých odměn, které žalovaná žalobci vyplatila za roky 2016–2020, dle výpočtu soudu činila 950 694 Kč. Jelikož spravedlivá výše odměny vypočtená ve druhé fázi tuto částku překračuje, soud přiznal žalobci maximální možnou výši odměny, a to po odečtení již žalovanou zaplacené částky 289 495 Kč, tj. ve výši 661 199 Kč. K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze