23 Cdo 1062/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1062/2021 citace  Právní věta:Místem plnění povinnosti vrátit zboží po odstoupení od kupní smlouvy v režimu Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží je místo podnikání kupujícího, nejde-li o situaci, kdy podle smlouvy mělo být plněno na jiném místě, než je místo podnikání jedné ze stran. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1062/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1062.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva mezinárodní Dotčené předpisy:předpisu č. 160/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:1. 1. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:77 / 2023 Anotace:Soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 10 730 EUR a zamítl žalobu co do částky 3 780 EUR. Žalobkyně (kupující) dne 16. 2. 2010 s žalovanou (prodávající) uzavřela kupní smlouvu o koupi vozidla za cenu 3 510 EUR. Vozidlo však mělo větší množství vad, než inzerovala žalovaná, a tak žalobkyně dne 9. 4. 2010 od smlouvy odstoupila. Rozsudkem městského soudu byla žalované uložena povinnosti vrátit kupní cenu vozidla, což i učinila, avšak ani přes výzvu si vozidlo žalovaná nepřevzala a žalobkyně tak musela vozidlo uschovat a opatrovat na své náklady. Soud prvního stupně shledal ve věci existenci cizího prvku, neboť žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Belgii. Pravomoc českých soudů posoudil soud prvního stupně dle čl. 7 odst. 2 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 a dle čl. 10 odst. 1 nařízení Řím II pak určil, že rozhodným právem je české právo, neboť právní vztah založený kupní smlouvou na předmětné vozidlo, od které žalobce odstoupil, se řídil českým právem. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 351 odst. 2 obch. zák. a § 457 obč. zák., přičemž uzavřel, že žalobkyni vznikla povinnost vrátit vozidlo, které má povahu bezdůvodného obohacení, neboť jde o plnění z právního důvodu, který odpadl (odstoupení od smlouvy). Pro vydání vozidla použil soud prvního stupně obecná pravidla pro plnění nepeněžitého dluhu obsažená v § 336 obch. zák. a § 567 odst. 1 obč. zák., z nichž plyne, že místem plnění je sídlo dlužníka, tj. sídlo žalobkyně. Pokud si zde žalovaná vozidlo nevyzvedla, jde tato skutečnost výlučně k její tíži, proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů za parkování a uschování vozidla, které jí vznikly v důsledku nevyzvednutí si vozidla žalovanou. Zohlednil však uplatněnou námitku promlčení ohledně doby od 10. 4. 2010 do 4. 5. 2012 v částce 3 780 EUR. K odvolání žalované odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 246,18 EUR a změnil rozsudek ve zbývající části tak, že žaloba o zaplacení částky 5 483,82 EUR se zamítá. Odvolací soud v prvé řadě uvedl, že na vztah účastníků se použije Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a rozhodným právem pro danou věc určil dle nařízení Řím I české právo. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, že žalobkyně byla povinna vrátit vozidlo v jejím sídle dle § 336 obch. zák. Namísto toho jej byla povinna vrátit v sídle žalované a to podle § 351 odst. 2 obch. zák. Odvolací soud rovněž uvedl, že po vrácení kupní ceny již není možné považovat za účelně vynaložené náklady na skladování vozu ale pouze na jeho vrácení. Z toho důvodu shledal důvodným nárok na náhradu nákladů vzniklých pouze do 30. 11. 2015, kdy došlo k vrácení kupní ceny žalovanou, zbylou část nároku proto zamítl. Nejvyšší soud se na základě žalobkyní podaného dovolání musel vypořádat s otázkou, jaká pravidla se uplatní pro stanovení místa plnění v případě závazku vrátit předmět koupě po odstoupení od smlouvy podle čl. 81 odst. 2 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1062/2021-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně KT MOTORSPORT spol. s r.o., se sídlem v Brně, Staré Brno, Křížová 939/12, PSČ 603 00, IČO 60719729, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, PSČ 602 00, proti žalované GARAGE VANDECASTEELE N.V., se sídlem Kuurnsesteenweg 107-109, 8500 Kortrijk, Belgické království, zastoupené JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na viničních horách 1834/24, PSČ 160 00, o zaplacení částky 14 510 EUR, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 EVC 2/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2020, č. j. 74 Co 152/2018-290, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2020, č. j. 74 Co 152/2018-290, se ve výrocích pod body II, III a V zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, č. j. 34 EVC 2/2016-200, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 10 730 EUR (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 3 780 EUR (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem III). Doplňujícím usnesením ze dne 27. 6. 2018, č. j. 34 EVC 2/2016-204, pak soud prvního stupně dále rozhodl o tom, že Česká republika – Městský soud v Brně, nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož stát nemá právo na náhradu tlumočného, neboť účastníci mají právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. S tímto ustanovením by pak bylo v rozporu ukládat povinnost k náhradě nákladů řízení spojených s tím, že účastník, zde žalovaná, realizuje právo jednat před soudem ve své mateřštině. [2] Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že coby kupující dne 16. 2. 2010 s žalovanou coby prodávající uzavřela kupní smlouvu na koupi vozidla zn. Peugeot 807 (dále jen „vozidlo“) za cenu 3 510 EUR. Vozidlo mělo větší množství vad, žalobkyně proto od kupní smlouvy dne 9. 4. 2010 odstoupila. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015, č. j. 39 EVC 8/2012-116, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni vrátila kupní cenu automobilu, neboť žalovaná od kupní smlouvy odstoupila důvodně; žalovaná žalobkyni kupní cenu vozidla vrátila. Předmětné vozidlo si žalovaná ovšem přes výzvy žalobkyně nepřevzala, přičemž žalobkyni vznikají náklady na skladné a parkovné vozidla ve výši 5 EUR denně, které za dobu od 10. 4. 2010 do 20. 3. 2018 činí požadovaných 14 510 EUR. Žalobkyně vozidlo opatruje, přiměřeným způsobem jej skladuje. Jelikož nejde o její věc, když kupní smlouva byla zrušena odstoupením, leč o věc ve vlastnictví žalované, nemůže vozidlo jen tak někde zanechat či opustit. [3] Soud prvního stupně shledal v projednávané věci existenci cizího prvku, jenž je dán tím, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území Belgie. Pravomoc českých soudů se odvíjí od článku 7 odst. 2 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. S ohledem na znění článku 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pak soud na řešenou věc aplikoval české právo, neboť právní vztah založený kupní smlouvou na předmětné vozidlo, od které žalobce odstoupil, se řídil českým právem (jak dovodil soud ve věci sp. zn. 39 EVC 8/2012); pokud by se hmotné právo mělo určovat podle článku 10 odst. 3 citovaného nařízení, pak k bezdůvodnému obohacení došlo na území České republiky, neboť zde bylo a je umístěno předmětné vozidlo. [4] Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně coby kupující s žalovanou coby prodávající uzavřely dne 16. 2. 2010 smlouvu o koupi vozidla prostřednictvím internetové aukce za cenu 3 510 EUR, kterou žalobkyně žalované dne 22. 2. 2010 uhradila. Žalobkyně vozidlo následně převzala. Zjistila ovšem, že je poškozeno více, než jak žalovaná v inzerátu uváděla, proto od kupní smlouvy pro vady věci přípisem ze dne 2. 4. 2010, který byl žalované doručen dne 9. 4. 2010, odstoupila. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2015, č. j. 39 EVC 8/2012-116, soud dále zjistil, že žalovaná byla zavázána k vrácení kupní ceny ve výši 3 510 EUR žalobkyni. Tuto částku pak žalovaná následně uhradila. Předmětné vozidlo žalobkyně uskladnila v době od 10. 4. 2010 do 28. 2. 2015 v nebytovém prostoru v budově č. p. 404 na pozemku p. č. 1136 v k. ú. Modřice. Tento prostor žalobkyně užívala na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi společností CIMOD, s.r.o., jako pronajímatelem, a žalobkyní co