23 Cdo 125/2014 — Nejvyšší soud

23 Cdo 125/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2014 Spisová značka:23 Cdo 125/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.125.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 125/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, PSČ 266 01, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, PSČ 400 01, o zaplacení částky 828 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 447/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. října 2012, č. j. 11 Co 801/2011-322, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 423 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Gregůrka, advokáta, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, PSČ 266 01. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. července 2011, č. j. 15 C 447/2006-288, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 828 160 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a odměně opatrovníka žalovaného (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že dne 19. listopadu 2003 došlo k dopravní nehodě pracovního stroje Forstrit E 307 (dále jen „pracovní stroj“), při níž byla na majetku Českých drah, a.s., způsobena škoda ve výši 778 160 Kč, když likvidaci škody, včetně její náhrady, provedla společnost Generali pojišťovna, a.s., které v souvislosti s likvidací škody vznikl vůči žalobkyni nárok na úhradu tzv. delegačního poplatku ve výši 50 000 Kč, přičemž obě uvedené částky v celkové výši 828 160 Kč pojišťovně uhradila žalobkyně na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících předpisů (zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). V době nehody byl vlastníkem pracovního stroje žalovaný, přičemž vlastnictví nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 14. července 2003. Pracovní stroj měl být použit k práci na pozemku M. K. Řidičem stroje byl v době nehody L. P. Z provedených důkaz soud nezjistil, že by žalovaný zakázal řidiči stroje jízdu s pracovním strojem a že by poškození pracovního stroje a jeho následné uvíznutí na železničním přejezdu bylo způsobeno poškozením krajnice vozovky a železničního přejezdu. Z rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy, ze dne 17. 9. 2004, sp. zn. DO-520/77/04-P/PŘ, soud prvního stupně zjistil, že tento správní orgán uznal žalovaného vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 23a odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., neboť žalovaný umožnil provozovat vozidlo Forstrit bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a byla mu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalovaný je vlastníkem vozidla a proto je odpovědný za jeho provozování. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil tak, že žalovaného považoval za vlastníka a současně provozovatele pracovního stroje, který odpovídá za škodu podle § 427 a 428 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v rozhodném znění (tj. ve znění účinném ke dni nehody - dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), byla žalobkyně povinna poskytnout náhradu škody poškozenému, tj. společnosti České dráhy, a.s. Žalobkyně takové plnění poskytla a má tedy podle § 24 odst. 7 téhož zákona právo, aby jí odpovědná osoba, tj. žalovaný, poskytla, co za ni plnila. Žalobkyně má tedy právo na náhradu toho, co za žalovaného v souvislosti s likvidací škody hradila, a to včetně náhrady nákladů, které vznikly v souvislosti s tím, že likvidací škody byla pověřena jiná osoba, tedy i na částku 50 000 Kč (§ 24 odst. 9 cit. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ani přes výzvu žalobkyně, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení od 23. srpna 2006 do zaplacení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 11 Co 801/2011-322, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem I tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení za dobu od 23. srpna 2006 do 9. listopadu 2006, jinak jej potvrdil s tím, že povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 828 160 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 10. listopadu 2006 do zaplacení je společná a nerozdílná s povinností L. P., která mu byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. srpna 2008, č. j. 15 C 447/2006-288 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III). Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem i s právním posouzením soudu prvního stupně. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaný byl dne 19. listopadu 2003 vlastníkem a provozovatelem pracovního stroje. Žalovaný je jako vlastník označen v protokole o dopravní nehodě, sám se tak označil v dopise ze dne 19. května 2004, který adresoval poškozené společnosti České dráhy, a.s. V souladu s těmito důkazy je i výpověď svědka T. K., který uvedl, že se žalovaný stal vlastníkem pracovního stroje dne 14. července 2003, kdy jej od svědka koupil. Tomu odpovídá i text písemné kupní smlouvy. Svědek dále potvrdil, že pracovní stroj byl převezen na dvůr žalovaného – tímto okamžikem se pracovní stroj dostal do fyzické i právní dispozice žalovaného. Odvolací soud poukázal i na rozhodnutí o přestupku, jež dne 17. 9. 2004 vydal pod sp. zn. DO-520/77/04-P/PŘ Magistrát města Ústní nad Labem. Toto rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 29. září 2004, žalovaný proti němu v zákonné lhůtě nepodal opravný prostředek. Odvolací soud dále dovodil, že soud prvního stupně správně shledal nedůvodnou námitku žalovaného, že L. P. s pracovním strojem vyjel i přes jeho zákaz. Navíc zdůraznil, že i kdyby žalovaný L. P. zákaz dal, nemělo by to za důsledek, že by se žalovaný zprostil odpovědnosti za způsobenou škodu, protože žalovaný zjevně neučinil žádné další opatření směřující k tomu, aby k použití pracovního stroje skutečně nedošlo. Rovněž obranu žalovaného, že k uvíznutí pracovního stroje došlo v důsledku poškozené krajnice vozovky a železničního přejezdu, posoudil soud prvního stupně správně. Odvolací soud též učinil závěr, že soud prvního stupně správně uzavřel, že byla prokázána výše vzniklé škody. Odvolací soud se nezabýval skutečností, jak navrhoval v odvolacím řízení žalovaný, zda žalovaný nebyl v době podpisu kupní smlouvy o prodeji předmětného zemědělského stroje v těžké duševní poruše, protože jde o tvrzení nové, uplatněné až v odvolacím řízení v rozporu s § 205a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný byl ke dni 19. listopadu 2003 vlastníkem a ve smyslu § 427 obč. zák. též provozovatelem pracovního stroje, přičemž, ač to bylo podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jeho zákonnou povinností, neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tímto pracovním strojem, jímž uvedeného dne jeho řidič L. P. způsobil dopravní nehodu, při níž byla na majetku Českých drah, a.s., způsobena škoda ve výši 778 160 Kč, která byla, včetně poplatku za její likvidaci, žalobkyní uhrazena z garančního fondu [§ 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla], přičemž nárok žalobkyně není promlčen a jeho výše nemůže být moderována. Úroky z prodlení žalobkyni přiznal až od 10. listopadu 2006, neboť splatnost dluhu nastala v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. dne 9. listopadu 2006, poté, co žalobkyně žalovaného požádala o zaplacení, což se stalo doručením žaloby dne 8. listopadu 2006. Povinnost zaplatit žalovanou částku uložil žalovanému společně a nerozdílně s L. P., neboť tomu již byla povinnost zaplatit tuto částku pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad