23 Cdo 1260/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1260/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1260/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1260.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Autorské dílo Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 2 odst. 1 předpisu č. 121/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 4. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1014/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1260/2022-261 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BIKERS CROWN, s.r.o., se sídlem v Chlumci nad Cidlinou, Pražská 481, identifikační číslo osoby 25988140, zastoupené JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, proti žalované Anila s.r.o., se sídlem v Šenově, Hlavní 12, identifikační číslo osoby 27774368, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, o určení výrobků porušujících práva k duševnímu vlastnictví, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 5/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2021, č. j. 4 Co 10/2020-223, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Ostravě rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 23. 2. 2021, č. j. 5 C 5/2018-187, zamítl žalobu na určení, že výrobky – džínové kalhoty ozn. Street Racer (dámské) a džínové kalhoty ozn. Street Racer (pánské) zadržené Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj dne 1. 8. 2017 pod č. j. 101861-5/2017-570000-61 jsou výrobky porušující práva k duševnímu vlastnictví (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedeného určení (přičemž se nejednalo o určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nýbrž o zvláštní druh žaloby podle § 20 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví) s tím, že k porušení práva z duševního vlastnictví žalobkyně dochází na základě skutečnosti, že džínové kalhoty ozn. Street Racer (dámské a pánské) prodávané žalovanou jsou protiprávní napodobeninou motorkářských džínových kalhot TRILOBITE 661 Parado TÜV CE vyráběných žalobkyní, jejichž vnější ztvárnění (módní provedení, design) naplňuje znaky autorského díla ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná, přičemž částečně zopakoval dokazování. Stejně jako soud prvního stupně se odvolací soud zabýval tím, zda džíny (resp. jejich design) žalobkyně splňovaly základní znaky autorského díla tak, jak jsou vymezeny v § 2 odst. 1 autorského zákona. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zpracovala do jí vyráběných motorkářských džín zn. TRILOBITE prvky, a to zvýšený pas vzadu, pružný (strečový) pás mezi pasem a sedací částí, pružné (strečové) části nad koleny, dvě poutka vedle sebe na každé straně od zapínání vpředu, zipy (ventilační průtahy) na každé z nohavic vepředu začínající pod předními kapsami a končící nad strečovými nadkolenními pásy, které v době, kdy byly vytvořeny skici těchto džín a kdy byla provedena jejich výroba, byly již v motorkářském oblečení využívány, a to v různém poměru (kromě zdvojených poutek vepředu). Nešlo tedy o nové prvky v motorkářském oblečení neznámé. Konstatoval, že obecně není vyloučena autorskoprávní ochrana designu oblečení, musí však být naplněny všechny znaky generální klauzule autorského díla dle § 2 odst. 1 autorského zákona. Odvolací soud se nejprve zabýval třetím pojmovým znakem autorského díla dle § 2 odst. 1 autorského zákona, a to jeho jedinečností (když soud prvního stupně postavil svůj zamítavý rozsudek na závěru, že posuzované džíny žalobkyně nejsou jedinečné ve smyslu autorského zákona), přičemž ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že džíny žalobkyně zn. TRILOBITE 661 Parado nepředstavují jedinečné dílo ve smyslu uvedené generální klauzule. Uvedl k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že jednotlivé (shora popsané) specifické prvky se v motorkářském oblečení (kalhotách) objevovaly již v době, kdy žalobkyně provedla návrh džín zn. TRILOBITE i v době jejich výroby a uvedení na trh. Žalobkyně sice všechny tyto specifické prvky vpracovala do jednoho typu kalhot, avšak výsledek její činnosti nelze považovat za tak jedinečný, že by naplnil tento znak autorského díla. K dalším znakům díla pak odvolací soud konstatoval, že obecně není vyloučeno, aby textilní design byl považován za umělecké dílo. Je však třeba, aby takové dílo bylo vnímáno jako produkt tvůrčí kategorie umění, musí tedy mít určitou estetickou hodnotu. Podle názoru odvolacího soudu zapracování již existujících designových prvků (a používaných i jinými výrobci) do kalhot nijak zvláštního střihu nepředstavuje takovou hodnotu, která by vynikla již při pouhém nazírání, tedy nepředstavuje estetickou hodnotu ve smyslu umění. Dle jeho mínění tak nelze džíny žalobkyně zn. TRILOBITE považovat za umělecké dílo. Stejně tak je odvolací soud přesvědčen, že posuzované džíny žalobkyně (resp. jejich design) nelze považovat ani za tvůrčí činnost žalobkyně (resp. jejího zaměstnance), když ohledně specifických prvků v nich umístěných došlo toliko k běžnému seskupení již existujících prvků. Posledním znakem díla (jeho vyjádření v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě) se pak odvolací soud pro nadbytečnost již nezabýval. Ztotožnil se tedy se soudem prvního stupně, který předmětnou žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalobkyně dovolání. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a hmotněprávní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání se žalovaná vyjádřila tak, že napadené rozhodnutí považuje za správné a navrhuje dovolání žalobkyně zamítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Namítá-li žalobkyně, že se odvolací soud při posuzování designu džínových kalhot žalobkyně z pohledu naplnění znaků autorského díla dle § 2 odst. 1 autorského zákona odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu stran výkladu pojmu „jedinečnosti díla“ a pojmu „tvůrčí činnost autora“, a to ve smyslu právních závěrů dovolacího soudu vyslovených např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015, přípustnost dovolání touto argumentací nezakládá. Odvolacím soudem vyslovené závěry v napadeném rozhodnutí se totiž od judikaturou přijat