23 Cdo 1266/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1266/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1266/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1266.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.09.2025IV.ÚS 2880/25 Zdeněk Kühn odmítnuto pro neodstraněné vady12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1266/2025-507 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně H. V., zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, o vydání kvitance, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 3 C 12/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2024, č. j. 18 Co 42/2024-371, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalovaném domáhala vydání originálního vyhotovení kvitance k provedení výmazu zástavního práva a zákazu zatížení na (v žalobě specifikovaných) nemovitostech v k. ú. XY, obci XY (dále jen „nemovitosti“) zástavním dlužníkům, přičemž tvrdila, že je společně s paní A. Č. (zástavní dlužnicí) vydlužitelem vůči žalovanému jako vyplacenému zástavnímu věřiteli. Žalovaný však odmítal zástavním dlužníkům vydat originál kvitance potvrzující, že byla v celém rozsahu uhrazena pohledávka žalovaného ve výši 533 867 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2013, jež byla zajištěna zástavním právem a zákazem zatížení podle zástavní smlouvy ze dne 28. 11. 2013; kvitance má být vydána za účelem výmazu zástavního práva a zákazu zatížení z katastru nemovitostí. 2. Okresní soud Plzeň-sever jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 10. 2023, č. j. 3 C 12/2022-270, žalobu o vydání kvitance zástavním dlužníkům zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně, aniž by byla zastoupena advokátem, dne 28. 8. 2024 blanketní dovolání, v němž požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení JUDr. Kláry Alžběty Samkové, Ph.D., zástupkyní žalobkyně pro dovolací řízení, jakož i o to, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. 5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. j. 3 C 12/2022-473, žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v celém rozsahu a ustanovil jí (výše uvedenou) zástupkyni pro dovolací řízení. Dané usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2025. 6. Po odstranění nedostatku povinného zastoupení napadla žalobkyně dne 28. 4. 2025 rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) dovoláním, v němž nejprve namítla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jež má podle žalobkyně „zásadní právní význam pro posouzení naléhavého právního zájmu na vydání kvitance podle § 80 o. s. ř. ve spojení s § 1949 občanského zákoníku“. 7. Žalobkyně dále namítla nesprávné právní posouzení otázek, zda žalovaný může odmítat vydání kvitance žalobkyni, ačkoliv byl dluh splněn, a zda tím způsobuje stav právní nejistoty a znemožňuje žalobkyni plně realizovat svá práva k nemovitostem. Ve vztahu k těmto námitkám žalobkyně přípustnost dovolání vymezila tak, že jde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a dále uvedla, že „konkrétně se jedná o otázku, která v předchozím rozhodování nebyla vyřešena jednotně“. Žalobkyně rovněž uvedla, že je nepravdivé tvrzení žalovaného, že originál kvitance byl použit k výmazu zástavního práva a zákazu zatížení z katastru nemovitostí, a nesouhlasila proto ani se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž zástavní právo a zákaz zatížení již byly z katastru nemovitostí vymazány. 8. Dále žalobkyně tvrdila, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázku (aktivní) legitimace žalobkyně, čímž jí měly „odepřít přístup ke spravedlnosti“, neboť ačkoliv byla žalobkyně dlužníkem žalovaného, odvolací soud jí upřel možnost domáhat se vydání kvitance. 9. Žalobkyně v dovolání rovněž odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, přičemž uvedla, že napadený rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a zakládá zásah do jejích práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně proto navrhla odklad vykonatelnosti „napadeného usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 40 EXE 1264/2021 ve spojení s exekučním spisem soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky sp. zn. 108 EX 04474/21“, a to „zejména v rozsahu právních účinků provedené dražby ze dne 9. 12. 2024“. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. 11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 ve spojení s § 241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 15. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 16. V části, v níž žalobkyně namítla nesprávné posouzení otázek, zda žalovaný může odmítat vydání kvitance žalobkyni a zda tím způsobuje stav právní nejistoty a znemožňuje tím žalobkyni plně realizovat svá práva k nemovitostem (viz bod 7 odůvodnění shora a strana 3 dovolání), dovolání trpí vadou spočívající v absenci obligatorní náležitosti dovolání, neboť žalobkyně nedostála požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 17. Judikatura Nejvyššího soudu, jež ve své rozhodovací praxi aproboval i Ústavní soud, je ustálena v závěru, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2954/2021, ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 23 Cdo 234/2023, a ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3946/2023). Žalobkyně však k jí vymezené otázce, resp. otázkám, uplatňuje paralelně dvě kritéria přípustnosti dovolání, jež vedle sebe současně nemohou obstát. 18. Ve vztahu k výše uvedeným otázkám (viz body 7 a 16 odůvodnění shora) totiž žalobkyně vymezila přípustnost dovolání tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, přičemž zároveň uvedla, že „konkrétně se jedná o otázku, která v předchozím rozhodování nebyla vyřešena jednotně“ (viz strana 3 dovolání). 19. Ve skutečnosti však nepřichází v úvahu, že by určitá právní otázka v rozhodovací praxi dovolac