23 Cdo 1268/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1268/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1268/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1268.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Příslušnost soudu věcná Dílo s nehmotným výsledkem (o. z.) Autorské právo Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.06.2025III.ÚS 1710/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1268/2024-443 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobců a) PETR FRANTA architekti & asoc., spol. s.r.o., se sídlem v Praze 2, Londýnská 596/28, Vinohrady, identifikační číslo osoby 43870295, b) P. F., obou zastoupených JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti žalované TECHNICO Opava s.r.o., se sídlem v Opavě, Hradecká 1576/51, Předměstí, identifikační číslo osoby 25849204, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Petřvaldu, Ostravská 555, o cenu díla a o ochranu autorského práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 37/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 2 Co 49/2022-413, takto: I. Dovolání žalobkyně a) se zamítá. II. Dovolání žalobce b) se odmítá. III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 353 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2022, č. j. 32 C 37/2016-353, zastavil řízení co do částky 42 350 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) částku 726 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku 100 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky IV až VI). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně a) jako zhotovitelka domáhala po žalované jako objednatelce zaplacení ceny díla spočívajícího (mimo jiné) ve zhotovení projektové dokumentace stavby „ČVUT – Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky“ v Praze a licenční odměny za užití tohoto díla podle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 15. 5. 2013. Žalobce b) se žalobou domáhal odčinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout tím, že po ukončení uvedené smlouvy o dílo dne 1. 4. 2014 žalovaná s autorským dílem, jež žalobce b) vytvořil pro žalobkyni a) za účelem splnění jejího závazku podle této smlouvy, nakládala způsobem, kterým toto dílo zkomolila zanesením úprav do dokumentace a nerespektováním pokynů žalobce b), čímž došlo k zásahu do jeho osobnostních autorských práv a snížení celkové architektonické hodnoty jeho díla. 3. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, IV a VI v části, která se týkala žalobkyně a), a v tomto rozsahu postoupil věc k projednání a rozhodnutí věcně příslušnému Okresnímu soudu v Opavě (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu k žalobci b) (třetí až pátý výrok). 4. Odvolací soud nejprve zkoumal podmínky řízení a dospěl k závěru, že soud prvního stupně nebyl věcně příslušný k projednání nároku žalobkyně a) a rozhodnutí o něm. Uvedl, že žalobkyně a) se svojí žalobou domáhá zaplacení peněžitého plnění za zhotovení (autorského) díla a jedná se tak o spor ze smlouvy o dílo, na jejímž podkladě bylo (autorské) dílo vytvořeno. Z pohledu vzniku povinnosti zaplatit cenu díla je totiž bezvýznamné, zda sjednané dílo vykazuje znaky díla autorského či nikoli. Nejedná se tak o spor vyplývající z práva duševního vlastnictví podle § 9 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014. Proto odvolací soud v rozsahu týkajícím se žalobkyně a) rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. věc v tomto rozsahu postoupil věcně a místně příslušnému soudu. 5. Ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem b) odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že změny učiněné žalovanou při pořizování dalších fází projektové dokumentace na architektonickém díle vytvořeném žalobcem b), pokud by byly neoprávněným zásahem do osobnostních autorských práv žalobce b), nedosahovaly takové intenzity, aby v jejich důsledku nepostačovalo odčinění způsobené újmy omluvou, a vznikla tak žalované povinnost zaplatit žalobci b) požadované zadostiučinění podle § 40 odst. 1 písm. e) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). I vzhledem k finální podobě stavby předmětného architektonického díla, při jejíž realizaci se i sám žalobce b) přičinil, aby nedošlo nevratným a poškozujícím zásahům do díla, nemohla mít činnost žalované vliv na snížení pověsti žalobce b) nebo jeho díla na veřejnosti či v odborných kruzích. II. Dovolání a vyjádření k nim 6. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci výslovně v celém rozsahu společným dovoláním, jehož přípustnost spatřují podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, a to konkrétně otázek, (i) zda spor o zaplacení ceny díla, které je autorským dílem a cena v sobě tudíž zahrnuje jak cenu za vlastní práci, tak licenční odměnu za poskytnutá oprávnění k užití, je sporem vyplývajícím z práva duševního vlastnictví podle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř., u níž mají žalobci za to, že se jedná o otázku, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a (ii) zda a nakolik jsou žalobci specifikované okolnosti významné pro posouzení přiměřenosti požadovaného peněžitého zadostiučinění při zásahu do osobnostních práv autora podle § 11 odst. 3 ve spojení s § 40 odst. 1 písm. e) autorského zákona, u níž mají žalobci za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 511/2006, ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4842/2010, stejně jako od nálezů Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 581/99. 7. K otázce (i) žalobci uvedli, že spor o zaplacení části ceny díla, které je architektonickým řešením a řešením architektonických detailů projektové dokumentace, je dle jejich názoru sporem vyplývajícím (přinejmenším z části) z práva duševního vlastnictví, neboť tato cena v sobě zahrnuje i nárok na zaplacení licenční odměny za poskytnuté oprávnění k užití autorského díla, což je typické pro všechny umělecké tvůrčí obory, včetně například filmových režisérů či scénáristů. Rozhodování Vrchního soudu v Praze je navíc v této otázce nejednotné a zdůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“) nedostatečné. Mělo by být rovněž zohledněno, že v projednávané věci jde o spor, který kombinuje nárok žalobkyně a) na zaplacení ceny a žalobce b), který se domáhá ochrany svého autorského práva. Rozdělení sporu na „dvě větve“ se proto jeví jako nepraktické a nehospodárné. 8. K otázce (ii) žalobci uvedli, že dle jejich názoru vznikla žalobci b) v důsledku jednání žalované nemajetková újma v takovém rozsahu, že ji lze odčinit pouze peněžitým zadostiučiněním. Dle žalobců na odpovědnosti žalované nic nemění skutečnost, že žalobce b) sám vynaložil úsilí k částečné nápravě důsledků jednání žalované. Odvolací soud měl naopak ve svých úvahách zohlednit, že újma byla způsobena úmyslným jednáním žalované, že satisfakce má plnit rovněž preventivně sankční funkci, stejně jako vzít v úvahu hodnotu stavební zakázky a délku řízení o projednávané věci. 9. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobě žalobců vyhoví. 10. Žalovaná se k dovolání žalobců vyjádřila tak, že považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítl. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, o