23 Cdo 1280/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1280/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1280/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1280.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Privatizace Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.09.2024IV.ÚS 2571/24 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost20. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1280/2023-693 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce L. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, proti žalovanému Československé automobilové dopravě, Ústřední autobusové nádraží, st. podniku „v likvidaci“, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 4-6, identifikační číslo osoby 14888025, zastoupenému JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11a, za účasti České republiky – Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 4, Kongresová 1666/2, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 45/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 72 Co 171/2022-604, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 62 678 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného. III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalovaného žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 24 C 45/2019-570, zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu se žalobcem, kterou by žalovaný prodal žalobci pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p., pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p., vše v k. ú. XY, obec XY zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“) za kupní cenu 17 926 470 Kč a cenu znaleckého posudku ve výši 26 500 Kč s tím, že kupující přebírá případné ekologické závazky s tímto majetkem spojené (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému ve výši 37 268 Kč (výrok II) a vedlejší účastnici ve výši 1 200 Kč (výrok III). 2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému ve výši 6 776 Kč (druhý výrok) a vedlejší účastnici ve výši 600 Kč (třetí výrok). 3. Takto soudy rozhodly v řízení o žalobě, v níž žalobce tvrdil, že je vlastníkem nemovitých věcí, které získal darem od své matky, jíž byly vydány po proběhlém restitučním řízení. Žalovaný vykonával právo hospodaření s majetkem státu k předmětným nemovitostem, které byly původně součástí rodinného majetku a tvořily s nemovitými věcmi ve vlastnictví žalobce jeden funkční celek. Žalobce dále tvrdil, že akceptoval opakovanou nabídku žalovaného na přímý prodej předmětných nemovitostí, neboť by tím došlo ke scelení a uzavření areálu do původní podoby, avšak k uzavření kupní smlouvy za podmínek druhé z nabídek následně nedošlo. Důvody pro získání předmětných nemovitostí podle něj spočívaly v možnosti získání zbývající části původního areálu, aby v budoucnu mohl dostavět sousední dům již v minulosti vyprojektovaný, čímž by se „zaplnila ošklivá mezera“, a též důvody provozně stavební spočívající v technickém propojení jeho nemovitých věcí s předmětnými nemovitostmi. 4. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu všech jeho výroků) napadl žalobce včasným dovoláním doplněným dalšími dvěma podáními učiněnými v rámci lhůty pro podání dovolání, v němž nesouhlasil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení 12 otázek „zásadního právního významu“, a to: 1) „zda právním jednáním orgánů státu, Ministerstva dopravy České republiky a Ministerstva financí České republiky a dle jejich pokynů jednáním žalované vzniklo u žalobce legitimní očekávání nabytí rodinného historického majetku části jednotného funkčního celku s jedním č.p. XY za účelem jeho sloučení ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, konkrétně od nálezů Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 2941/10 (správně sp. zn. II. ÚS 2941/17 – poznámka Nejvyššího soudu), ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 185/04, ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1737/08, ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 2443/08, ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2707/18, usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3137/21, (tato rozhodnutí – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz), a od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3342/2011, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), 2) „zda je soud povinen posoudit podle kogentního ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku absolutní neplatnost SMLOUVY O BEZÚPLATNÉM PŘEVODU NEMOVITÉ VĚCI, S NÍŽ MÁ PRÁVO HOSPODAŘIT STÁTNÍ PODNIK, DO PŘÍSLUŠNOSTI HOSPODAŘENÍ ORGANIZAČNÍ SLOŽKY STÁTU … zvláště pak, pokud na tom závisí vyřešení otázky pasívní legitimace žalované“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (žalobcem konkrétně specifikované), 3) „zda v řízení došlo k porušení ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména tzv. opomenutými důkazy spočívající v neodůvodněném neprovedení … předložených a navržených důkazů a průběhem jednání u odvolacího soudu …, kdy jednání trvalo pouhých 11 minut“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (žalobcem konkrétně specifikované), přičemž v tomto postupu odvolacího soudu žalobce spatřoval vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a porušení jeho práva na spravedlivý proces, 4) „zda má být respektován restituční charakter věci v návaznosti na 18–ti leté soudní restituční řízení o vydání nemovitosti – funkčního celku s právními předchůdci žalované“, která podle žalobce nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, 5) „zda po rozhodnutí vlády o zařazení majetku k privatizaci podle § 5 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů a schválení privatizačního projektu jeho zakladatelem Ministerstvem dopravy ČR a zaevidování Ministerstvem financí ČR může likvidátor státního podniku ‚odstoupit od záměru privatizace‘, aniž by došlo k rozhodnutí vlády o změně rozhodnutí o privatizaci podle § 10 odst. 7 zákona č. 92/1991 Sb. …“, kterou žalobce také považoval za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, 6) „zda má být respektována právní zásada sjednocování vlastnictví funkčních celků, zvláště pak v případě věci restitučního charakteru“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu (žalobcem citované), 7) „zda postup likvidátora žalované, který dle privatizačního projektu schváleným Ministerstvem dopravy České republiky a evidovaným Ministerstvem financí České republiky, podle něhož měly být prodány celkem 3 účetní jednotky 3 nabyvatelům, prodal pouze 2 jednotky 2 nabyvatelům, je vůči žalobci porušením ústavního principu rovného zacházení spojeného s porušením práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu (žalobcem citované), 8) „zda postupem likvidátora při převodu majetku po podání žaloby došlo k porušení žalobcova ústavního práva na nerušené užívání