23 Cdo 1398/2022 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1398/2022-155 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobců ve věci žalobkyně CBMS, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Národní 116/20, identifikační číslo osoby 28178297, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalované OKAY, s. r. o., se sídlem v Brně, Kšírova 676/259, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 698 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 62 C 127/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2021, č. j. 74 Co 78/2021-128, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 584 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 698 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že její právní předchůdkyně (společnost United Investors, a. s.) dne 12. 4. 2017 uzavřela s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem plakátovací plochy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala mimo jiné při skončení nájmu odstranit veškeré reklamní plakáty tak, aby nejpozději do 7 dnů po skončení nájmu byla reklamní plocha zcela čistá. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, neboť reklamní plochu pouze překryla čistým papírem, který se v průběhu času odlepil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto požadovala zaplacení smluvní pokuty za porušení uvedené povinnosti ve výši 1 000 Kč za každý započatý den, kdy nebyla plakátovací plocha vyčištěna (celkem za 698 dní). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 2. 2020. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť z její strany nedošlo k žádnému porušení smluvního ujednání, které by zakládalo právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Dovolávala se běžné praxe, kterou není vyčištění plakátovací plochy, nýbrž seškrábání plakátu a jeho přikrytí odolnější krytinou, aby předešlá reklama nebyla nadále viditelná. Samotnou výši smluvní pokuty žalovaná považovala za nepřiměřenou, rozpornou s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. 3. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 62 C 127/2020-89, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 22. 1. 2021, č. j. 62 C 127/2020-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 862 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 545 138 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (doplněný výrok IV). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl nájem reklamní plochy na dobu od 18. 4. 2017 do 18. 4. 2018, nájemné bylo sjednáno ve výši 66 000 Kč bez DPH ročně. Soud zjistil, že podle čl. 3.4 smlouvy byla žalovaná povinna po skončení nájmu odstranit veškeré reklamní plakáty z plakátovací plochy a plakátovací plochu uvést do 7 dnů od skončení nájmu do stavu bez reklamního plakátu. Pro případ porušení této povinnosti byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý i započatý den prodlení s odstraněním reklamního plakátu. Ke dni zahájení nájmu byla plakátovací plocha zcela vyčištěná bez polepu. Po skončení nájmu žalovanou zůstal na reklamní ploše reklamní plakát, který následně žalovaná překryla čistým polepem. Žalovaná tak nedostála své povinnosti zanechat při skončení nájmu plakátovací plochu ve stavu, v jakém ji převzala. 5. Při právním posouzení soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, neboť nepřiměřenost výše smluvní pokuty sama o sobě absolutní neplatnost tohoto ujednání založit nemůže a jiné důvody, pro které by toto ujednání mělo být posouzeno jako neplatné, žalovaná neuvedla, nepodávají se ani z obsahu spisu. Doplnil, že námitka žalované, že právní předchůdkyně žalobkyně mohla kdykoli sama odstranit zbytky reklamního plakátu a po žalované požadovat zaplacení nákladů, v této souvislosti neobstojí. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, žalovaná si byla vědoma své povinnosti a byla srozuměna i s jejím utvrzením smluvní pokutou. Soud prvního stupně konstatoval, že smyslem a účelem smluvní pokuty je zabránění a sankcionování porušení či nedodržení konkrétní povinnosti, nikoliv řešení následků takového porušení. Podle soudu prvního stupně je zřejmé, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ, kdy nájemce pokračuje ve faktickém užívání předmětu nájmu i po skončení nájemního vztahu, tedy čerpá výhody spojené se zveřejněním jeho reklamního sdělení, aniž by za to vlastníkovi nosiče tohoto reklamního sdělení cokoli platil. Posuzované ujednání proto soud shledal jako platné. K námitce žalované se zabýval přiměřeností výše smluvní pokuty a dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro její moderaci podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V tomto ohledu vyšel ze smyslu ujednání o smluvní pokutě a dospěl k závěru, že pokuta ve výši 1 000 Kč denně, tj. více než pětinásobně převyšující denní nájemné (181 Kč) je nepřiměřená, za přiměřenou shledal smluvní pokutu ve výši denního nájemného, kterou navýšil o 20 % (tj. za 698 dní prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 152 862 Kč), aby zůstala zachována sankční i preventivní funkce smluvní pokuty a nájemce byl motivován k jednání o pokračování (novém sjednání) smluvního vztahu v případě, kdy hodlal zveřejnit své reklamní sdělení po dobu přesahující sjednanou dobu nájmu, a současně, aby byl sankcionován za nedodržení povinnosti, k jejímuž splnění se ve smlouvě zavázal. 6. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním žalobkyně napadeného výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 445 324 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 814 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (druhý výrok), a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a za odvolací řízení (čtvrtý výrok). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ze základu jeho právního posouzení věci, neboť tyto otázky (vyjma otázky moderace smluvní pokuty) nebyly odvoláním napadeny. Dále zdůraznil, že akceptuje implicitní východisko soudu prvního stupně, že námitkou nepřiměřené výše smluvní pokuty spojenou s návrhem na zamítnutí žaloby žalovaná projevila úmysl navrhnout její moderaci ve smyslu § 2051 o. z. Odvolací soud vycházel též z toho, co uvedly účastnice při jednání odvolacího soudu ohledně důvodů pro sjednání smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že výše smluvní pokuty měla odrážet sankční a preventivní funkci, měla žalovanou především odradit od porušení smluvené povinnosti. Pronajímatel na základě požadavku nájemce před vznikem nájmu plochu zcela očistil a takto ji chtěl převzít na konci vztahu. Žalovaný svou nečinností nechal smluvní pokutu narůst do žalované výše. Žalovaná uvedla, že smlouva z její strany nebyla podrobena kontrole. Smluvní pokutu měla za nepřiměřenou vzhledem k povaze věci, výši nájmu a rovněž v souvislosti s následujícím jednáním pronajímatele, který se nesnažil škodě zabránit nebo ji snížit a ponechal smluvní pokutu v běhu. Žalovaná se pokusila o další odstranění plakátu až v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, plocha byla očištěna pískováním s odhadovanými náklady až 15 000 Kč. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně se při určení moderované výše smluvní pokuty soustředil pouze na prevenci a reparaci potenciální újmy a pominul sankční povahu smluvní pokuty. Žalobkyně navíc při jednání odvolacího soudu zdůraznila, že sankční funkce smluvní pokuty byla převažujícím důvodem pro její sjednání. Moderaci na 1,2 násobek denního nájemného proto odvolací soud považoval za neadekvátní a nedostatečně postihující porušení povinnosti ze strany žalované. Nepochyboval o tom, že žalovaná ve vztahu mezi dvěma podnikateli dlouhodobě zjevně porušovala svou smluvní povinnost, která byla utvrzena sjednanou smluvní pokutou, a vzhledem k tomu měl za přiměřenou smluvní pokutu ve výši 252 676 Kč za požadované období 698 dnů prodlení žalované odpovídající výši dvojnásobku denního nájemného (362 Kč denně). II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího prvního výroku podala žalobkyn