23 Cdo 1411/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1411/2021 citace  Právní věta:Prostředníkovi může být podle § 4 odst. 3 zákona č. 221/2006 Sb. uložena pouze taková povinnost, jež spočívá ve zdržení se samotného poskytování určitých jím nabízených prostředků nebo služeb (a to podle okolností v úplném nebo částečném rozsahu), nikoli však taková povinnost, která v konečném důsledku představuje určení konkrétního způsobu, jakým se má prostředník takového poskytování (teprve) vyvarovat. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1411/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1411.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Duševní vlastnictví Dotčené předpisy:§ 4 odst. 3 předpisu č. 221/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:25. 4. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:10 / 2024 Anotace:Žalobkyně se domáhaly ochrany proti porušení práv vyplývajících z vlastnictví ochranných známek a ochrany dobré pověsti právnické osoby, přičemž tvrdily, že žalovaná si musí být vědoma, že v prostorách její tržnice dochází opakovaně a dlouhodobě k porušování práv žalobkyň k jejich ochranným známkám ze strany podnájemců žalované, kteří využívají tento prostor k prodeji padělků, přičemž žalovaná nečiní žádné kroky k zabránění této činnosti. Podle žalobkyň zastává žalovaná postavení tzv. prostředníka ve smyslu zákona č. 221/2006 Sb. a směrnice č. 2004/48/ES, požadovaly proto uložení povinnosti žalované zdržet se konkrétně vymezených právních jednání. Nalézací soud uvedl, že co se týká soudních zákazů, které mají zabránit takovému porušování průmyslových práv, je nutné, aby byly účinné a odrazující, spravedlivé a přiměřené. Zároveň však nesmí být nákladné a nesmí vytvářet překážky právně dovolenému obchodu, přičemž nelze po prostředníkovi požadovat, aby nad svými zákazníky vykonával obecný a soustavný dohled. Prostředník musí ale být donucen k přijetí opatření, která přispějí k zamezení dalšího porušování stejného trhu a stejným obchodníkem. Soudní zákaz musí být vydán tehdy, zajišťuje-li spravedlivou rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví a absencí překážek právně dovolenému obchodu. Na základě těchto důvodů rozhodl nalézací soud následujícím (zde zestručněným) způsobem. Uložil žalované povinnost zdržet se uzavírání nebo prodlužování doby trvání podnájemních smluv a pokračování podnájemních vztahů v prostorách její tržnice se subjekty, které dle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu porušily nebo ohrozily práva k uvedeným ochranným známkám, jakož i se subjekty, které v okamžiku porušení nebo ohrožení práv duševního vlastnictví užívaly daný prostor a s porušováním nebo ohrožováním těchto práv byly obeznámeny. Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se uzavírání nebo prodlužování doby trvání podnájemní smlouvy, v níž nebude jako výpovědní důvod uvedeno porušení nebo ohrožení práv k uvedeným ochranným známkám v užívaném prostoru tržnice. Nalézací soud zamítl také žalobu na uveřejnění rozhodnutí v periodickém tisku. K odvolání žalobkyň odvolací soud rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu v napadených výrocích. Ztotožnil se přitom zcela se závěry nalézacího soudu, že požadavkům na soudní zákazy zcela vyhovuje uložení povinnosti žalované zdržet se uzavírání smluvních vztahů se subjekty, které prokazatelně porušily či ohrozily práva žalobkyň vyplývající z jejich ochranných známek a žalovaná byla s tím seznámena. Uložení povinnosti žalované, aby do textu smluv zahrnula závazek podnájemce zdržet se porušování průmyslových práv žalobkyň a tomu odpovídající výpovědní důvod, naopak nevyhovuje judikovaným požadavkům. Takové opatření by nezajistilo spravedlivou rovnováhu mezi ochranou duševního vlastnictví a absencí překážek právně dovolenému obchodu, jak správně uvedl nalézací soud. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně e) a f) dovolání, na jehož základě se Nejvyšší soud musel vypořádat s otázku, zda lze prostředníkovi (provozovateli tržnice), uložit, aby se zdržel uzavírání nebo prodlužování doby trvání smluv na užití prostor či prodejních míst, které nebudou obsahovat závazek uživatele takového prostoru či prodejního místa zdržet se porušování práv průmyslového vlastnictví a které nebudou jako výpovědní důvod obsahovat porušení nebo ohrožení práv k ochranným známkám. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1411/2021-472 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Tommy Hilfiger Licensing LLC, se sídlem 10001 New York, 601 W. 26th St., 6th Floor, Spojené státy americké, b) Urban Trends Trading B.V., se sídlem Utrecht, NL-3543 AP, Krommewetering 41, Nizozemsko, c) RADO Uhren AG, se sídlem CH-2543 Lengnau BE, Bielstrasse 45, Švýcarsko, d) Facton Kft., se sídlem Budapešť 1052, Apáczai Csere János utca 11, Maďarsko, e) Lacoste S.A., se sídlem Paříž 75001, 8 rue de Castiglione, Francie, f) Burberry Limited, se sídlem Londýn EC4 A3TW, Horseferry House, Horseferry Road, Velká Británie, žalobkyně c), e) a f) zastoupeny JUDr. Davidem Lejčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 6, PSČ 110 00, proti žalované DELTA CENTER a.s., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Bubenské nábřeží 306, PSČ 170 00, IČO 45148007, o ochranu průmyslových práv a ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 98/2010, o dovolání žalobkyň e) a f) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Cmo 153/2019-431, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2021, č. j. 3 Cmo 153/2019-444, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 2 Cm 98/2010-353, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2018, č. j. 2 Cm 98/2010-382, uložil žalované povinnost zdržet se uzavírání nebo prodlužování doby trvání podnájemních smluv a pokračování podnájemních vztahů na užití prostor či prodejních míst areálu tzv. Pražské tržnice, nacházející se na adrese Praha 7 – Holešovice, Bubenské nábřeží 306, PSČ 170 04, se subjekty, které dle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu porušily nebo ohrozily práva k uvedeným ochranným známkám, jakož i se subjekty, které v okamžiku pravomocným rozhodnutím prokázaného porušení nebo ohrožení práva k níže uvedeným ochranným známkám užívaly prostor nebo prodejní místo, ve kterém došlo k porušení nebo ohrožení práv k ochranným známkám, jestliže byl s výše uvedeným porušením nebo ohrožením seznámen, a to k ochranným známkám uvedeným v tomto výroku (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se uzavírání nebo prodlužování doby trvání podnájemní smlouvy na užití prostor či prodejních míst v areálu tzv. Pražské tržnice, nacházející se na adrese Praha 7 – Holešovice, Bubenské nábřeží 306, PSČ 170 04 (dále jen „Pražská tržnice“), které nebudou obsahovat závazek podnájemce zdržet se porušování práv průmyslového vlastnictví žalobkyň, a které nebudou jako výpovědní důvod ze strany nájemce s nejdéle čtrnáctidenní výpovědní lhůtou obsahovat porušení nebo ohrožení práv k ochranným známkám popsaným v tomto výroku v prostoru či prodejním místě, užívaným podnájemci (výrok pod bodem II), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované na své náklady uveřejnit v periodiku Hospodářské noviny, vydavatel Economia a.s., registrace MKČR E4689, do tří měsíců od právní moci rozsudku jednou v rozsahu nejméně jedné poloviny stránky v rámečku o velikosti písma nejméně 12 bodů text tohoto rozsudku (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV). Žalobkyně tvrdily, že jsou majitelkami ochranných známek (specifikovaných ve výrokové části napadeného rozsudku) a v rámci svého podnikání se zabývají výrobou, skladováním, dovozem, vývozem a prodejem módních oděvů, obuvi, módních doplňků, hodinek a příslušenství vysoké kvality. Žalovaná byla nájemcem, provozovatelem a správcem Pražské tržnice na adrese Praha 7 – Holešovice, Bubenské nábřeží 306 (dále jen „tržnice“) a v rámci své obchodní činnosti přenechávala prostory nacházející se v areálu tržnice do podnájmu jednotlivým prodávajícím trhovcům. Podle žalobkyň dochází v areálu tržnice dlouhodobě a opakovaně k porušování práv k jejich ochranným známkám ze strany podnájemců žalované, jejich jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu ve smyslu § 268 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přičemž žalovaná byla opakovaně na tuto skutečnost upozorněna orgány činnými v trestním řízení a celními orgány. Žalovaná si tak podle žalo