23 Cdo 1695/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1695/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1695/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1695.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotní pojištění Dotčené předpisy:§ 17 předpisu č. 48/1997 Sb. § 17a předpisu č. 48/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1695/2024-249 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Fakultní nemocnice Bulovka, se sídlem v Praze, Budínova 67/2, identifikační číslo osoby 00064211, zastoupené Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 583/15, proti žalované Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, identifikační číslo osoby 47114321, zastoupené Mgr. Jakubem Štilcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 949/32, o zaplacení částky 52.377.216 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 237/2022-145, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2023, č. j. 28 C 237/2022-145, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, č. j. 53 Co 299/2023-209, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2023, č. j. 28 C 237/2022-145, se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, č. j. 53 Co 299/2023-209, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 52.377.216 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o doplacení rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými žalobkyní za poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2018 a úhradou za tyto služby ze strany žalované, tedy doplatku, který jí dle jejího názoru náleží, kdy v této souvislosti odkazuje mj. na nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, a nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 28 C 237/2022-145, zamítl žalobu o zaplacení částky 52.377.216 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Dle zjištění soudu prvního stupně byla mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 2. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb H – A1 č. 18526788, na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích smlouvy hradí. Soud prvního stupně uvedl, že z této smlouvy plyne, že byla uzavřena v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), a v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy. K této smlouvě byl pro rok 2018 mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 1. 2018 uzavřen úhradový dodatek č. H – VYHL 2018, v němž byla výše úhrad a regulačních omezení sjednána a tato vycházela primárně z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018 (dále též jen „vyhláška č. 353/2017 Sb.“). 4. Žalovaná uhradila žalobkyni poskytnuté a vykázané zdravotní služby v souladu s úhradovým dodatkem pro rok 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi tvrzenými skutečnými nezbytnými náklady na poskytnuté zdravotní služby a uhrazenou částkou ze strany žalované za rok 2018 v celkové výši 52.377.216 Kč, což žalovaná odmítla. 5. Soud prvního stupně dále uvedl, že hospodaření žalobkyně v roce 2018 skončilo dle výroční zprávy za rok 2018 se ztrátou v hlavní činnosti. Hospodaření žalobkyně se pak ve sledovaném období vyznačovalo nehospodárností a nemalou netransparentností, a to zejména ve vztahu k účelovému zadávání veřejných zakázek, což bylo vytknuto žalobkyni ze strany kontrolních orgánů a což vyústilo i v trestní stíhání části tehdejšího vedení žalobkyně a ve výměnu vrcholného managementu žalobkyně. 6. Při právním posouzení věci soud prvního stupně poukázal především na ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb. 7. Neztotožnil se s argumentem žalobkyně o neurčitosti ujednání o ceně v úhradovém dodatku pro rok 2018, když cenové ujednání obsažené v tomto dodatku je dle názoru soudu srozumitelné, určité a předvídatelné. Pokud účastnice uzavřely úhradový dodatek, byť odkazující na úhradovou vyhlášku, jednalo se o dohodou účastnic stanovený způsob úhrady. 8. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že hospodaření žalobkyně se v předmětném časovém období (rok 2018 a dříve) vyznačovalo prokazatelně nehospodárným konáním a bylo také dosti netransparentní (zejména docházelo k účelovému ovlivňování a předražování veřejných zakázek). Záporný výsledek hospodaření žalobkyně v předmětném období lze tedy dle názoru soudu přičítat spíše tomuto tehdejšímu nehospodárnému a netransparentnímu provozu žalobkyně, nikoliv tomu, jaké plnění bylo žalobkyni ve sledované časové periodě poskytnuto ze strany žalované (a dalších pojišťoven). 9. Jako zcela přiléhavou pak soud prvního stupně shledal aplikaci závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, a uzavřela-li tak žalobkyně se žalovanou pro rok 2018 úhradový dodatek, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny zdravotních služeb, je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – dále též jen „Listina“), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí. 10. V souvislosti s úhradovým dodatkem uzavřeným se žalovanou pro rok 2018 z pohledu soudu nedošlo k žádnému zásahu do ústavně garantovaných práv žalobkyně. Účastnice řízení se na úhradě pro rok 2018 dohodly, pročež zde prostor pro ingerenci soudů není. 11. Odkazy žalobkyně na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16, a na závěry nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, pak neshledal soud prvního stupně případnými. 12. Zdůraznil, že z práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost neplyne právo na zisk. Stát je však povinen vytvářet takové podmínky, které umožní jednotlivcům usilovat o jeho dosažení. Postup dle úhradové vyhlášky se uplatní v případě, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak. V této souvislosti odkázal na závěry nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 5/15, z nichž plyne, že se každý poskytovatel může se zdravotní pojišťovnou dohodnout na jiném způsobu výše úhrad. 13. Žalobkyně měla již před uzavřením úhradového dodatku pro rok 2018 k dispozici veškeré relevantní údaje a ukazatele, věděla, jaký objem péče může v roce 2018 zhruba očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky a měla také příležitost provést si i vlastní finanční analýzy a o svých případných výhradách jednat se žalovanou. Pokud za těchto okolností žalobkyně dobrovolně akceptovala znění úhradového dodatku pro rok 2018, nemůže se nyní zpětně dovolávat jakéhokoliv doplatku. 14. Žalobkyně se tedy v tomto řízení domáhala plnění, jehož opodstatněnost nebyla založena ani na smluvním ujednání, ani nevyplývala z právního předpisu. To, co bylo mezi stranami ujednáno, plněno bezvýhradně bylo, a požadavek žalobkyně na další plnění nad rámec plnění sjednaného postrádá z hlediska hmotněprávní úpravy své opodstatnění. Žalobkyně žalované plnění požadovala prakticky výhradně s odkazem na údajné porušení jejího práva na podnikání, který však žalobu neodůvodňuje. Z uvedených důvodů tak soud prvního stupně žalobu zamítl. 15. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 53 Co 299/2023-209, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 16. Odvolací soud předně odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a na jeho skutkové i právní závěry, včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. 17. Odvolací soud dále uvedl, že byť ujednání předmětného úhradového dodatku vycházelo z úhradové vyhlášky, i v takovém případě se jedná o úhradu smluvenou. Mezi účastnicemi přitom nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobkyni podle úhradovéh