23 Cdo 1840/2021 – Nejvyšší soud

20 21 23 Cdo 1840/2021-557 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s., se sídlem v Praze 9, Vysočany, Krátkého 143/1, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 65401875, zastoupeného JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, proti žalované Uloz.to cloud a.s. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Mezibranská 1579/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04172159, zastoupené Mgr. Janem Krabcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 01, o ochranu autorského práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 5/2017, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 3 Co 58/2019-409, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Dovolání žalované se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 2 722,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Františka Vyskočila, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č. j. 34 C 6/2017-360, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované odstranit nebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující šest specifikovaných audiovizuálních děl (dále též jen „předmětná díla“) a zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto děl veřejnosti (výrok I), uložil žalované povinnost zdržet se omezování počtu dotazů kladených ze specifikované adresy internetového protokolu žalobce na server přístupný prostřednictvím specifikovaných doménových jmen (výrok II), uložil žalované povinnost zdržet se umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů se specifikovanými příponami obsahujících šest specifikovaných audiovizuálních děl, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (výroky IV a V). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal ochrany před porušováním majetkových autorských práv k audiovizuálním dílům podle § 40 odst. 1 písm. f), eventuálně podle § 40 odst. 1 písm. b), zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dále též jen „aut. zák.“, jež jako kolektivní správce spravuje. To podle žalobce spočívá v provozování služby datové úschovny, jež téměř výhradně slouží k neoprávněnému sdílení předmětů chráněných autorským zákonem ze strany uživatelů služby. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že obsah umístěný na jejím serveru je nahrán buď uživateli jí poskytované služby nebo jejími obchodními partnery, a tudíž poskytuje svoji službu v souladu s § 5 a 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). 3. Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem k odvolání obou účastníků potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zdržet se omezování počtu dotazů na šest specifikovaných audiovizuálních děl kladených ze specifikované adresy internetového protokolu žalobce na server přístupný prostřednictvím specifikovaných doménových jmen, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává žalobce, ve zbytku žalobu zamítl, změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zdržet se na specifikovaných webových stránkách umožnění stahování souborů se specifikovanými příponami obsahujících šest specifikovaných audiovizuálních děl, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla ve vyhledavači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovanou, a to po dobu trvání majetkových práv k těmto dílům a zároveň po dobu, kdy tato práva jako kolektivní správce vykonává žalobce, ve zbytku žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných vlastním dokazováním, podle nichž žalobce je oprávněn k výkonu dobrovolné kolektivní správy majetkových práv autorských podle autorského zákona a tato správa se týká děl literárních, vědeckých, kartografických, dramatických, hudebně dramatických, choreografických, pantomimických a děl audiovizuálních, včetně audiovizuálních děl tvořících předmět tohoto řízení. Žalovaná provozuje datovou úschovnu, na které dochází ve značném rozsahu k neoprávněnému sdílení autorským právem chráněných děl, včetně audiovizuálních děl tvořících předmět tohoto řízení. Žalovaná ve smluvních podmínkách sjednává s uživateli své služby povinnost neukládat na server soubory porušující autorská práva a práva s autorským právem související a rovněž umožňuje uživatelům nahlašování uložení autorskoprávně závadných souborů, které ze svého serveru postupně odstraňuje. Rychlost stahování uložených souborů uživatelem je vázaná na uhrazení kreditů odpovídajících určitému objemu stažených dat. Pro vyhledávání uložených souborů je uživatelům k dispozici elektronický vyhledavač s funkcí tzv. našeptávače, který již v průběhu vepisování názvu vyhledávaného souboru nabízí různá hesla podle počátečních písmen a navrhuje nejvyhledávanější výrazy. Žalovaná v rámci poskytování své služby provádí tzv. listing, tj. vedení statistik podle počtu stažení souborů, jejich velikosti, kategorií atd. Výsledky vyhledávání pak lze třídit a řadit podle nejrůznějších kritérií. Existuje i tzv. partnerský program (v několika typech), kdy je uživatel za stažení nahraných souborů odměněn připočtením kreditu zdarma. 5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce je k uplatnění požadovaných nároků aktivně věcně legitimován jako kolektivní správce práv podle autorského zákona, a je tak oprávněn požadovat, aby se porušovatel spravovaného práva duševního vlastnictví zdržel nedovoleného jednání právě z důvodu jeho dalšího zamezení, a to i ve vztahu k třetím osobám, jejichž prostředky nebo služby jsou využívány při porušování práv. Podle odvolacího soudu však nemůže obstát požadavek žalobce na uložení povinnosti žalované odstranit anebo veřejnosti znepřístupnit digitální soubory obsahující předmětná audiovizuální díla, a zdržet se do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti, aniž by žalovaná vstupovala a kontrovala obsah těchto souborů, neboť v každém individuálně určeném případě je nutné zkoumat, zda provozovatel služby elektronických komunikací překročil meze tzv. bezpečného přístavu ve smyslu § 5 a § 6 zákona o některých službách informační společnosti, a tudíž, zda odpovědnost za obsah přechází na něj, namísto uživatele služby. Proto podle odvolacího soudu nelze vyhovět žalobcem požadovanému „všeobjímajícímu zákazu“ bez zkoumání vztahu k obecně platnému zákazu monitoringu obsahu uživatelů. 6. Podle odvolacího soudu však lze u provozovatele služby elektronických komunikací rozumně očekávat, že bude provádět pravidelné kontroly uloženého obsahu, což platí pro všechna díla, která byla nahlášena jako porušující autorská práva. Služba hostování souborů žalované do značné míry porušování autorských práv podporuje prostřednictvím svého konkrétního obchodního modelu, a to i ve smyslu obecné prevenční povinnosti podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Uložení povinnosti nešířit díla autorů bez jejich souhlasu je vždy omezeno konkrétním seznamem chráněných děl a předchozím zjištěním o porušování práv k těmto dílům prostřednictvím poskytované služby s přihlédnutím k tomu, zda požadovaný rozsah kontrol uložených souborů je adekvátní rozsahu porušování práv a nákladům spojeným s touto kontrolou ve smyslu § 5 zákona o některých službách informační společnosti, a je tak nutno sledovat přiměřenou rovnováhu mezi jednotlivými právy dotčených osob, aniž by jedno právo bylo bez rozumného důvodu preferováno oproti právu jiného. 7. Odvolací soud zdůraznil, že v případě služby poskytované žalovanou značná část obsahu umístěného uživateli představuje pouhé pirátské kopie audiovizuálních děl, což ve svém výsledku způsobuje značnou a dlouhodobou újmu autorům těchto děl. Veškeré náklady na oprávněnou obranu tak nesou autoři, přičemž žalovaná není ochotna připustit ani fakticky nutné, a tudíž rozsáhlé, kontroly obsahu souborů ze strany žalobce. Tento stav tak neodůvodněně zvýhodňuje jedno právo vůči právu jinému, a to zásadním a dlouhotrvajícím způsobem. 8. Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, aby zohlednil nejenom časové omezení, ale i omezení na konkrétní díla, u kterých bylo prokázáno, že se opakovaně na službě žalované neoprávněně vysky