23 Cdo 1989/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1989/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 10. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1989/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1989.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení Darování Dotčené předpisy:§ 3028 o. z. § 630 obč. zák. § 2072 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1989/2024-495 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně J. J., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, proti žalovanému M. J., zastoupenému Mgr. Michalem Čerňanským, advokátem se sídlem v Praze, náměstí Kinských 741/6, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 482/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 70 Co 34/2024-459, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 70 Co 34/2024-459, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 9. 2023, č. j. 24 C 482/2022-400, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem jednotky č. XY, byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. XY, bytový dům, postavené na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. XY, obec XY, spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a na pozemku zastavěném bytovým domem, vše v k.ú. XY, obec XY, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY u Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY (byt) a LV XY (bytový dům) pro k.ú. XY, obec XY, tedy i spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/2 dosud vlastněné žalovaným (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení, že je jedinou vlastnicí jednotky blíže ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikované včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný byt žalobkyně koupila za kupní cenu 625.384 Kč, z čehož polovinu poskytl ze svých prostředků žalovaný, který v té době tvořil s žalobkyní pár. Žalobkyně na následné naléhání žalovaného na něj vlastnictví ideální poloviny bytu převedla darovací smlouvou ze dne 17. 10. 2011. Žalovaný byl s žalobkyní dlouhé roky ve vztahu, uzavřeli manželství, aktuálně probíhá řízení o rozvodu. Žalobkyně uvedený dar dopisem ze dne 5. 10. 2022 odvolala pro nevděk, když důvody odvolání daru se v zásadě kryjí s důvody rozvratu manželství, tj. mimo jiné, že žalovaný krátce po uzavření manželství začal užívat anabolické steroidy, s tím přišla změna jeho osobnosti, choval se agresivně, vyhledával milenky, opakovaně kritizoval vzhled žalobkyně a nutil ji k operativním úpravám, k žalobkyni byl odtažitý, choval se agresivně, žalobkyni psychicky týral, deptal a vystavoval psychickému teroru. Následkem dlouhodobého stresu žalobkyně v dubnu 2022 zkolabovala. Dle žalobkyně je jednání žalovaného ve svém souhrnu v rozporu s dobrými mravy, a proto daný dar odvolala. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně smlouvou ze dne 17. 10. 2011 darovala žalovanému ideální polovinu předmětného bytu. Žalobkyně tento dar odvolala dopisem ze dne 5. 10. 2022 pro nevděk mj. s tím, že podala návrh na rozvod manželství, protože je v manželském svazku obětí psychického a sexuálního týrání, žalovaný si našel milenky, poté žalobkyně zjistila, že má chlamydie, žalovaný se o žalobkyni nezajímal, choval se k ní ponižujícím způsobem, byl doma agresivní, opakovaně žalobkyni žádal, aby upravovala svůj zevnějšek, což podstoupila, žalobkyni využíval, nutil ji k praktikám, které se jí příčily, ukazoval jí obrázky milenek a sděloval detaily z jeho sexuálního života s nimi, v čemž žalobkyně shledala rozpor s dobrými mravy a nevděk, přičemž žalobkyně mu toto jednání neodpustila. Žalovaný odvolání daru a tam uvedené skutečnosti zcela neuznal. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ust. § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“ či „zákon č. 40/1964 Sb.“), a to ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“ či „zákon č. 89/2012 Sb.“). Poukázal na to, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. 5. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí celého bytu, tj. včetně ideální poloviny. Dárce (žalobkyně) se tak účinně může domáhat vrácení daru výhradně tehdy, jestliže se obdarovaný (žalovaný) choval k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušil dobré mravy (dle § 630 obč. zák.). 6. Uvedl, že předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na veškeré jednotlivé konkrétní okolnosti daného případu je možné kvalifikovat jako zjevně hrubé porušení dobrých mravů, a to buď s ohledem na značnou intenzitu nebo soustavnost a dlouhodobost, přičemž rozhodující není subjektivní pocit dárce, ale to, zda dané jednání obdarovaného lze za dané situace objektivně posoudit jako jednání hrubě porušující dobré mravy. 7. Právo dárce domáhat se vrácení daru je přitom právem majetkovým a jako takové se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 101 obč. zák. (ve spojení s ust. § 3036 o. z.). Žalovaný v daném případě námitku pozdního uplatnění práva na odvolání daru vznesl. Žalobkyně dar odvolala až dopisem ze dne 5. 10. 2022, v němž nevymezila žádné časové období, ani zcela konkrétní (jednorázové) jednání žalovaného (učiněné v určitém čase), pro které by daný dar odvolala. Důvodem odvolání daru jsou v zásadě jí shledané důvody rozvratu manželství účastníků, tj. soustavné chování žalovaného vůči žalobkyni spočívající v jejím psychickém a sexuálním týrání. Soud prvního stupně tak shledal důvodnou žalovaným vznesenou námitku promlčení, a to s ohledem na okamžik odvolání daru co do případných jednání žalovaného učiněných před 5. 10. 2019. 8. Soud prvního stupně dále uvedl, že důvody odvolání daru specifikované žalobkyní se dle ní kryjí s důvody rozvratu manželství. K žalobkyní popisovaným jednáním však docházelo zcela výlučně pouze za přítomnosti účastníků řízení a nikoli dalších osob. Jednotlivá jednání žalovaného (v nichž žalobkyně shledává tvrzené sexuální a psychické týrání) pak vyplývají pouze z výpovědi samotné žalobkyně a osob, kterým se svěřila. Žalovaný naopak jakékoli týrání žalobkyně popřel a výpověď žalovaného ohledně zejména jeho klidné povahy, neprojevující se nijak agresivně, pak podpořily výslechy a čestná prohlášení osob jemu známých. 9. V řízení tak bylo dle soudu prvního stupně prokázáno v zásadě pouze to, že soužití účastníků se začalo pro vzájemné rozpory rozpadat kolem roku 2017 a 2018, účastníci se po určitou dobu pokoušeli o další soužití a o udržení jejich vztahu, což však pro stále zásadnější rozpory v jejich povahách a v jejich komunikaci nebylo úspěšné, žalovaný proto opustil společnou domácnost a s žalobkyní již nežil od cca dubna 2021. Žádný z ve věci slyšených svědků či z osob podávajících čestná prohlášení pak nebyl osobně přítomen žádné faktické rozepři mezi účastníky, nebyl přímým svědkem jakýchkoli jejich rozbrojů či jakéhokoli závadného jednání žalovaného vůči žalobkyni. Vzájemné vztahy se dále narušovaly a zhoršovaly již výhradně v rámci a v souvislosti s pokusy o vypořádání spoluvlastnictví účastníků a jejich rozvodem, když představy účastníků o tomto vypořádání se diametrálně odlišovaly. 10. Návrhy (jakož i např. následující žaloby) na vypořádání spoluvlastnictví či rozvod nelze bez dalšího (zejména ze strany žalovaného) shledat jako jednání učiněná v rozporu s dobrými mravy. Soud ani neshledal, že by žalovaný v době před odvoláním daru odmítl žalobkyni pomoc v jakémkoli konkrétním případě takovým způsobem, který by mohl být objektivně posuzován jako hrubě rozporný s dobrými mravy. Co do dalších jednotlivých žalobkyní vymezených důvodů odvolání daru pak soud dále uzavřel, že v řízení bylo vyvráceno tvrzené sexuální týrání žalobkyně. Co do tvrzené nevěry žalovaného a sdílení intimních fotek jiných žen s žalobkyní pak soud uvedl, že případná nevěra žalovaného před říjnem 2019 z důvodu promlč