23 Cdo 2119/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2119/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2119/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2119.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 44 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 8. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.10.2013I.ÚS 3181/13JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto1.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2119/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Tomáš ISRAEL FONTÁNA, v. o. s. v likvidaci, se sídlem Blahoslavova 257/30, Karlovy Vary, PSČ 360 09, IČO 61778052, zastoupeného Mgr. Petrem Šindelářem, advokátem se sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti žalovaným 1) Karlovarská pekárna TREND, s. r. o., se sídlem Slepá 517/1, Karlovy Vary, PSČ 360 05, IČO 00669466, a 2) Mgr. L. J., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, o ochranu proti nekalé soutěži a náhradu za škodu způsobenou při výkonu funkce statutárního orgánu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48Cm 14/2003, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2012, č. j. 3 Cmo 280/2011-827, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit společně a nerozdílně oprávněným žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 48.646,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Tomka, advokáta se sídlem Polská 4, Karlovy Vary. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nekalé soutěži žalovaných. Nekalou soutěž první žalované spatřuje žalobkyně v tom, že první žalovaná nabídla druhé žalované majetkový prospěch v podobě účasti na svém podnikání, dále v tom, že porušila žalobkynino obchodní tajemství spočívající v obsahu katalogů, v cenách, know-how a ve složení žalobkyniny obchodní sítě, které jí poskytla druhá žalovaná a které první žalovaná využila pro sebe, i v tom, že první žalovaná se podílela na šíření informací o žalobkyni, jejím údajném předlužení, zrušení s likvidací a o tom, že její aktivity přebírá první žalovaná. Nekalou soutěž druhé žalované, bývalé společnice žalobkyně, spatřuje žalobkyně v tom, že na konci roku 2001 druhá žalovaná objednala pro žalobkyni velké množství neobrátkového zboží a od začátku roku 2002 začala vypovídat žalobkyniny dodavatelsko-odběratelské smlouvy a na trhu začala rozšiřovat informace o žalobkynině předlužení a její likvidaci s tím, že všechny její aktivity přebírá první žalovaná, v důsledku čehož ušel žalobkyni zisk ve výši 3,452.353,- Kč, dále v tom, že druhá žalovaná převedla na první žalovanou bezplatně leasing dvou žalobkyniných firemních automobilů, čímž žalobkyni vznikla škoda ve výši 202.357,- Kč (ke dni podání žaloby celková škoda ve výši 3,654.710,- Kč). Žalobkyně tvrdí, že v důsledku nekalosoutěžního jednání žalovaných vznikla žalobkyni nehmotná újma, a to tím, že ze strany žalovaných došlo k neoprávněnému využití žalobkynina know-how (prodej zboží s obchodní intuicí) k poškození její dobré pověsti a k omezení žalobkynina práva podnikat ve zvoleném oboru (velkoobchod cukrovinkami), a dále že žalobkyně ztratila podstatnou část relevantního trhu a likvidace společnosti si vyžaduje velké náklady. Podle názoru žalobkyně zadostiučinění v nepeněžité formě by v daném případě nebylo postačující, proto částku 500.000,- Kč přiměřeného zadostiučinění považuje za adekvátní délce a závažnosti zásahu ze strany žalovaných. Podle názoru žalobkyně obě žalované jednaly nekalosoutěžně. Druhá žalovaná se dopustila nekalé soutěže porušením generální klauzule (§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku - dále jen obch. zák.), dále ve formě zlehčování (§ 50 obch. zák.), porušení obchodního tajemství (§ 51 obch. zák.) a podplácení (§ 49 obch. zák.), a také porušila povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu (podle § 79a obch. zák. a článku 7.18 společenské smlouvy). První žalovaná se podle žalobkyně dopustila nekalé soutěže ve formě podplácení (§ 49 obch. zák.) a porušení obchodního tajemství (§ 51 obch. zák.). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 3,654.710,- Kč spolu se 4 % úrokem z prodlení, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč za nehmotnou újmu, a dále přiznání oprávnění žalobkyni uveřejnit na náklady žalovaných výrokovou část rozsudku v Obchodním věstníku a v regionálním denním tisku vydávaném v rámci Karlovarského kraje. Nároky uvedené v žalobě žalobkyně tvrdila proti žalovaným jako nároky z jednání nekalé soutěže podle § 53 obch. zák., ve vztahu k druhé žalované také z titulu porušení povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu podle § 79a obch. zák. a článku 7.18 společenské smlouvy. Krajský soud v Plzni v pořadí prvním rozsudkem ze dne 12. srpna 2009, č. j. 48 Cm 14/2003-591, zamítl žalobu ve všech uplatněných nárocích. Tento rozsudek byl Vrchním soudem v Praze zrušen usnesením ze dne 21. prosince 2010, č. j. 3 Cmo 105/2010-684, pro nepřezkoumatelnost (vytkl soudu prvního stupně, že jednání žalovaných nehodnotil z hlediska § 44 odst. 1 obch. zák., a také se nezabýval posouzením tvrzeného nekalosoutěžního jednání druhé žalované). Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ze dne 16. května 2011, č. j. 48 Cm 14/2003-740, zamítl žalobu na zaplacení částky 3,654.710,- Kč spolu se 4 % úrokem z prodlení od 12. 2. 2003 do zaplacení, na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč a na přiznání práva žalobkyni zveřejnit na náklady obou žalovaných výrokovou část rozsudku spolu se stručnou specifikací nekalosoutěžního jednání žalovaných v Obchodním věstníku a regionálním denním tisku vydávaném v rámci Karlovarského kraje, (I. bod výroku), dále uložil žalobkyni povinnost nahradit oběma žalovaným náklady řízení ve výši 546.511,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (II. bod výroku) a povinnost nahradit České republice prostřednictvím soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 15.709,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (III. bod výroku). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. února 2012, č. j. 3 Cmo 280/2011-827, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud dovodil, že námitky žalobkyně týkající se tvrzených procesních pochybení soudu prvního stupně nejsou důvodné. Soud prvního stupně znovu hodnotil provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a z jeho závěrů nevyplývá, že by se zásadním způsobem odchýlil od toho, co před soudem uvedli svědci. Pochybení soudu prvního stupně neshledal odvolací soud ani v tom, že by odůvodnění rozsudku bylo neúplné nebo nedostatečné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že jednání obou žalovaných v daném případě nesplňuje zákonné předpoklady generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Jde - li o druhou žalovanou, jako společnici a statutární orgán žalobkyně (veřejné obchodní společnosti), před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že sice porušila společenskou smlouvu i zákonný zákaz konkurence, avšak nebylo prokázáno, že by v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobkyni škoda, navíc žalobkyně vůči druhé žalované neuplatnila nároky podle § 65 obch. zák. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a dovolací soud v tomto případě bude řešit právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře vyšších soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. Důvodnost svého dovolání opírá dovolatelka o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a o ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (tento dovolací důvod uplatňuje dovolatelka z právní opatrnosti s vědomím,