23 Cdo 2187/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2187/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2187/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2187.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.01.2025II.ÚS 324/25 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2187/2024-699 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Letiště Praha, a.s., se sídlem v Praze 6, K Letišti 1019/6, identifikační číslo osoby 28244532, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/25, identifikační číslo osoby 45241538, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 325/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2024, č. j. 22 Co 6/2021-626, 22 Co 183/2021, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení konkrétních (v žalobě specifikovaných) povinností žalované souvisejících s umožněním auditu a kontroly tzv. čistých tržeb podle smlouvy o provozování a prodeji reklamy na Letišti Praha ze dne 20. 8. 2012, ve znění dodatku ze dne 17. 12. 2012 (dále jen „smlouva o reklamě“), v níž se žalovaná zavázala platit žalobkyni sjednanou smluvní cenu za výhradní právo k provozování reklamní činnosti na Letišti Praha ve formě podílu na výnosech (čistých tržbách) žalované, nejméně však minimální zaručenou platbu. Mezi účastnicemi byl sporný výklad smlouvy v otázce rozsahu smluvní povinnosti žalované poskytnout údaje potřebné pro provedení auditu a kontroly čistých tržeb. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. 26 C 325/2017-420, uložil žalované povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku poskytnout žalobkyni veškeré požadované záznamy o účetní evidenci (v rozsahu údajů v rozsudku konkrétně specifikovaných), vše ve vztahu k reklamě na Letišti Václava Havla Praha [výrok pod bodem I písm. a)], předložit žalobkyni informace (v rozsudku specifikované), podrobné a kompletní záznamy o čistých tržbách žalované vyhotovené externím auditorem žalované pro roky 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017, to vše ve vztahu k reklamě na Letišti Václava Havla Praha [výrok pod bodem I písm. b)], zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované předložit žalobkyni data z informačního systému žalované a další údaje (v rozsudku konkrétně specifikované) a o uložení povinnosti žalované zajistit součinnost a dostupnost zaměstnanců (výrok pod bodem II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III). Doplňujícím rozsudkem ze dne 19. 7. 2021, č. j. 26 C 325/2017-460, Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu v rozsahu povinností žalované vymezených ve výroku I písm. a) a b) rozsudku ve vztahu k reklamě mimo Letiště Václava Havla Praha [výrok pod bodem I písm. a) a b) doplňujícího rozsudku] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II doplňujícího rozsudku). 3. Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 2. 2022, č. j. 22 Co 6/2021-490, 22 Co 183/2021, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, č. j. 23 Cdo 2142/2022-547, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a žalobkyně změnila žalobu) rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího rozsudku) změnil tak, že uložil žalované povinnost zpřístupnit po dobu 90 pracovních dnů po sobě následujících v Praze v pracovní dny od 8:00 hod. do 18:00 hod. auditorovi definovanému v § 2 písm. f) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, veškeré záznamy a účetní evidenci obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb za roky 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017, kdy čistými tržbami jsou hrubé výnosy žalované získané od inzerentů nebo reklamních agentur z prodeje prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách na Letišti Václava Havla Praha, po odečtení: (i) veškerých provizí, objemových slev (rabatů), slev nebo jiných odměn vyplacených reklamním agenturám nebo inzerentům nebo zprostředkovatelům, ale pouze v tom rozsahu, v němž se takové provize a slevy vztahují výlučně k reklamě na letišti Václava Havla Praha; (ii) jakýchkoliv daní splatných v důsledku instalace a/nebo umístění reklamních médií na veřejném pozemku nebo jejich využití pro komerční reklamu; a (iii) veškerých výrobních výnosů spojených s technickými náklady na výrobu a instalaci reklamních médií, to vše jak ve vztahu k reklamě na letišti Václava Havla Praha, tak i ve vztahu k reklamě mimo Letiště Václava Havla Praha; a to včetně údajů a dat v rozsudku dále konkrétně specifikovaných (bod 1 výroku I), uložil žalované povinnost poskytnout při plnění povinností podle bodu 1 žalobkyni součinnost potřebnou pro výklad podkladů takto zpřístupněných (bod 2 výroku I), rozhodl, že splnění povinností žalované uvedených v bodech 1 a 2 je podmíněno tím, že žalobkyně písemně označí žalované auditora podle definice § 2 písm. f) zákona o auditorech a uplyne lhůta 30 dnů od tohoto označení s tím, že povinnosti žalované uvedené v bodech 1 a 2 zaniknou, jestliže žalobkyně neoznačí žalované auditora ve lhůtě jednoho roku od právní moci rozsudku (bod 3 výroku I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok II). 4. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu (konkrétně jeho výrok I, výrok II pouze jako závislý) včasně podaným dovoláním. Namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení čtyř otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jeho neprodleným výkonem nebo exekucí by jí hrozila závažná újma (nevratné sdělení jejího obchodního tajemství a know-how třetí osobě). 5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně jeho zamítnutí pro nedůvodnost. 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Přípustnost dovolání nezaloží námitka žalované, že se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3297/2018, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3573/2018, ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4548/2008, a ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011 (které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz), při řešení otázek, zda „je možné soudním výkladem doplňovat, měnit či nahrazovat učiněný projev vůle (obsah čl. 12 smlouvy) … navíc … v rozporu s jednoznačným jazykovým projevem?“, zda „je možné při výkladu učiněného projevu vůle týkajícího se podkladů pro audit tržeb vycházet z jednostranně specifikovaných požadavků jedné smluvní strany, pokud druhá smluvní