23 Cdo 2366/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2366/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2366/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2366.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2366/2024-276 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DVA4 s.r.o., se sídlem v Praze 2, Nové Město, Trojanova 2022/12, identifikační číslo osoby 06950701, proti žalované Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Košíře, Vrchlického 18/31, identifikační číslo osoby 47124652, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení 16 360 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 252/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 1. 2024, č. j. 31 C 252/2022-197, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 31 C 252/2022-197, připustil, aby do řízení na místo původního žalobce vstoupila společnost DVA4 s.r.o., se sídlem v Praze 2, Nové Město, Trojanova 2022/12, identifikační číslo osoby 06950701, neboť žalobce navrhl své vystoupení z řízení a vstup nového účastníka na své místo. 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud vycházel z toho, že ze spisu bylo zřejmé, že původní žalobce uplatnil návrh podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že nastala právní skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Takovou právní skutečností byla smlouva ze dne 22. 12. 2023 o postoupení pohledávky uzavřená mezi žalobcem jako postupitelem a výše uvedenou společností jako postupníkem. Odvolací soud poukázal na to, že právní úprava je v případě singulární sukcese založena na tom, že soud u žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda skutečně nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Naopak dle odvolacího soudu v takovém případě soud nezkoumá, zda v důsledku právní skutečnosti právo skutečně přešlo, neboť by se jednalo již o posuzování věci samé, nikoli pouze o otázku procesního nástupnictví. 3. V nyní projednávané věci pak dle odvolacího soudu byly splněny předpoklady vyžadované § 107a o. s. ř. pro připuštění nabyvatele práva k předmětné pohledávce (která byla dle odvolacího soudu vymezena ve smlouvě dostatečně určitě – popisem skutku) do řízení na místo dosavadního žalobce. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl dosavadní žalobce soudu prvního stupně vstup společnosti DVA4 s.r.o. do řízení jako nabyvatele práva na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky a rovněž prokázal souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení. Současně podle odvolacího soudu nebylo pochyb o tom, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (ve smyslu § 107a o. s. ř.), který se žalobou domáhá plnění z titulu náhrady škody, je i smlouva o postoupení této pohledávky. 4. Odvolací soud tak nevyhověl odvolacím námitkám žalované a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Otázka dovolatelky se týkala posouzení, zda byl návrh podle § 107a o. s. ř. zneužitím institutu procesního nástupnictví. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud při posouzení této otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí v dovolání odkázala. Poukázala také na judikaturu Ústavního soudu, podle které obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o návrhu podle § 107a o. s. ř. pouze formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde o účelové zneužití procesní úpravy (nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). 6. Podle dovolatelky je účelovost návrhu původního žalobce v projednávané věci zjevná ze samotného načasování návrhu. Poukázala na to, že k postoupení pohledávky došlo rok a půl po zahájení řízení, ale pouze dva týdny po návrhu žalované na doplnění jistoty. Dovolatelka také poukázala na to, že z účetní závěrky společnosti DVA4 s. r. o. vyplývá, že společnost v roce 2022 nevykonávala žádnou ekonomickou (výdělečnou) činnost a že výsledek hospodaření této společnosti dosahuje záporných hodnot. Dovolatelka rovněž vyčíslila očekávatelné náklady řízení a uvedla, že její pohledávka na náhradu nákladů řízení by se v případě postupu podle § 107a o. s. ř., tedy připuštěním společnosti DVA4 s. r. o. do řízení na místo žalobce, stala nedobytnou. Podle dovolatelky tak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť odvolací soud pouze formalisticky vyhověl návrhu podle § 107a o. s. ř., aniž by zkoumal, zda návrh podle § 107a o. s. ř. nebyl zneužitím procesní úpravy, jak tvrdila žalovaná. Odvolací soud tím podle názoru dovolatelky zasáhl i do jejího práva na spravedlivý proces. Dovolatelka závěrem navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby bylo zrušeno i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2024, č. j. 31 C 252/2022-234, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na doplnění jistoty, neboť jde o rozhodnutí závislé na napadeném usnesení odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. 7. Původní žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že podmínky § 107a o. s. ř. byly naplněny a že tvrzení žalované o údajné účelovosti postoupení pohledávky nemůže být důvodem pro nepřipuštění změny žalobce. Závěrem navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a že je souladné i se zákonem. Rovněž uvedla, že postoupení pohledávky nebylo účelové a že v projednávané věci nejde o výjimečný případ, kdy by bylo možné návrh podle § 107a o. s. ř. zamítnout z důvodu, že cílem návrhu bylo zneužití procesní úpravy. Žalobkyně proto navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné. 10. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, zda je třeba, aby se soud při rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení podle § 107a o. s. ř. zabýval i tím, zda tento návrh nepředstavuje zneužití tohoto procesního institutu. Odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 13. Dovolání je důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá při řešení shora uvedené otá