23 Cdo 243/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 243/2024-188 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Letmebnb s.r.o., se sídlem v Praze 5, Holečkova 838/18, identifikační číslo osoby 29042518, zastoupené Mgr. et Mgr. Veronikou Kubrychtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 1075/5, proti žalované Boutique Suites, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2, identifikační číslo osoby 27642151, zastoupené Mgr. Bc. Filipem Nečasem, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského náměstí 603/4, o zaplacení 219 506 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 61/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 69 Co 185/2023-164, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované zaplacení částky 219 506 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastnicemi byla dohodnuta spolupráce spočívající v zajišťování krátkodobých pronájmů a správě bytů žalobkyní pro žalovanou za odměnu, které měla trvat od 1. 3. 2017 do konce roku 2017, ale pro rozpory byla ke dni 27. 4. 2017 ukončena dohodou. Požadovaná částka představovala podle žalobních tvrzení (z nichž vycházely soudy obou stupňů) odměnu žalobkyně (provize) za měsíc březen 2017 ve výši 131 930 Kč a za období od 1. 4. 2017 do 27. 4. 2017 ve výši 87 576 Kč (190 016 Kč po odečtu pohledávky žalované 102 440 Kč). Žalovaná v řízení zejména namítala, že neuzavřela se žalobkyní písemnou smlouvu, kterou vyžadovala. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 25 C 61/2020-136, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 131 930 Kč a 87 576 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 425,70 Kč (výrok pod bodem II). 3. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žaloba je co do základu důvodná; o výši plnění a nákladech řízení bude znovu rozhodnuto soudem prvního stupně“. 4. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu včasným dovoláním. Namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Přípustnost dovolání spatřovala žalovaná v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: a) zda může být výhrada písemné formy smlouvy uplatněná jednou smluvní stranou (zde žalovanou) ve smyslu § 1758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), překonána konkludentním jednáním druhé smluvní strany (dále jen „první otázka“) a zda lze z pouhé nečinnosti smluvní strany, která výhradu ve smyslu § 1758 o. z. uplatnila, tj. z pouhé skutečnosti, že taková smluvní strana výslovně nenamítala vůči druhé smluvní straně, že nedošlo k uzavření smlouvy, dovozovat, že výhradu činící smluvní strana od svého požadavku na formu smlouvy podle § 1758 o. z. upustila (dále jen „druhá otázka“), b) zda výzva k potvrzení upravených podmínek spolupráce může představovat nabídku (ofertu) v případě, že nejsou vyjasněny obsahově pojmy vstupující do výpočtu provize, není stanovena cenová politika a nejsou stanoveny závazky, kterými smluvní strana podmiňuje uzavření písemné dohody o správě bytů (dále jen „třetí otázka“), a zda výkonem činnosti sice obsahově obdobné činnostem obsaženým v ofertě může dojít ke konkludentnímu uzavření smlouvy i v případě, že je výkon takové činnosti prováděn v rozporu s podmínkami stanovenými v ofertě a ani další podmínky spolupráce stanovené v ofertě nejsou dodržovány (dále jen „čtvrtá otázka“), c) zda představuje existence úpravy cenové politiky, smluvních závazků a jejich utvrzení, jež měly být ujednány ve smlouvě, podmínku účinnosti celé uzavřené smlouvy ve smyslu § 1748 o. z. (dále jen „pátá otázka“), a zda se § 1748 o. z. také aplikuje na případy, kdy má dojít k uzavření smlouvy konkludentně (dále jen „šestá otázka“), d) zda je soud povinen zkoumat vůli smluvních stran ohledně neurčitého ustanovení, o které se opírá nárok uplatněný v žalobě, a to zejména výslechem smluvních stran (dále jen „sedmá otázka“), a zda je soud povinen přihlížet k neurčitosti či potažmo neplatnosti ujednání o provizi i v případě, že před podáním žaloby smluvní strana námitku neurčitosti nevznášela a přišla s ní až v rámci soudního řízení (dále jen „osmá otázka“). 6. Žalovaná měla též za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (cituje rozsudek ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1285/2004, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz; a též nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz) při řešení procesní otázky, zda při vypořádání odvolacích námitek může odvolací soud pouze odkázat na závěry soudu prvního stupně, aniž by tím došlo k porušení práva odvolatele na spravedlivý proces (dále jen „devátá otázka“). 7. Ve vztahu k první a druhé otázce žalovaná v dovolání namítla, že neměla zájem, aby pro ni žalobkyně vykonávala činnost správy bytů bez písemně uzavřené smlouvy a že se pokoušela tuto činnost žalobkyně v nejkratším možném termínu ukončit. Ohledně třetí a čtvrté otázky se neztotožňovala se závěrem soudů nižších stupňů, které považovaly výzvu žalované k potvrzení podmínek spolupráce obsažených v emailu žalované ze dne 28. 2. 2017 za řádnou ofertu, neboť z tam uvedených podmínek podle ní nevyplývaly podstatné náležitosti dohody ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z. Bylo nezbytné další pojmy, výpočty a ustanovení dodatečně upřesnit a ujednat v písemné smlouvě. Tvrdila též, že žalobkyně při výkonu činností postupovala v rozporu s podmínkami oferty a ve skutečnosti ji neakceptovala (nerespektovala zákaz vybírat od hostů peníze v hotovosti, neposílala pravidelné reporty a nepřikládala je k fakturaci, nerespektovala splatnost faktur). K páté a šesté otázce uvedla, že teprve v písemné smlouvě, která měla být uzavřena do 15. 3. 2017, měla být dohodnuta například cenová politika způsobem, aby bylo dosaženo co největší obsazenosti, měla být upravena povinnost zákazu změny přístupových údajů do ubytovacích portálů a tato povinnost měla být utvrzena smluvní pokutou a mělo dojít k vyhotovení reportu celkové finanční návratnosti na každý pronajatý byt. Vyjádřila přesvědčení, že ujednání těchto částí představovalo odkládací podmínku účinnosti smlouvy podle § 1748 o. z., přičemž odvolací soud se aplikací § 1748 o. z. nezabýval. Ve vztahu k sedmé a osmé otázce žalovaná zdůraznila, že již před soudem prvního stupně namítala neurčitost ujednání o odměně. Soud prvního stupně však podle ní nezkoumal vůli smluvních stran například tím, že by při výslechu jednatelů účastníků své dotazy směřoval na výklad těchto pojmů, ani z jiných důkazů nezjišťoval, zda byla mezi účastnicemi na způsobu výpočtu shoda. Při vzniku sporu o výklad ustanovení smlouvy, je přitom soud povinen v souladu s § 556 o. z. zkoumat vůli smluvních stran, a to zejména výslechem účastníků řízení, pokud nelze obsah vůle smluvních stran zjistit z jiných důkazů, a též zohlednit další výkladové normy dle § 555 až 558 o. z. Výklad pojmu „paušál za úklid“ podle ní nemohl soud vypořádat prostřednictvím žádných výkladových pravidel, a proto považovala za neurčité celé ujednání o provizi (které na tento pojem odkazovalo). Při argumentaci k deváté otázce žalovaná odvolacímu soudu vytýkala absenci důvodů, pro které se neztotožnil s jejími námitkami, a jeho rozsudek považovala za nepřezkoumatelný. Vydáním rozsudku s takovým odůvodněním podle žalované došlo k porušení práva na spravedlivý proces. 8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí pro nedůvodnost. 9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je