23 Cdo 2481/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2481/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2481/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2481.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana dobré pověsti právnické osoby Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 135 o. z. § 2976 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2481/2022-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Volvo Car Czech Republic s.r.o., se sídlem v Čestlicích, K Chotobuzi 333, identifikační číslo osoby 63981726, zastoupené Dr. Vítem Horáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované MotorCom s.r.o., se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1273/43, identifikační číslo osoby 27111342, zastoupené Mgr. Filipem Záděrou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o ochranu pověsti právnické osoby a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 36/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. 3 Cmo 61/2021-162, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 422,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 21 Cm 36/2019-111, zamítl žalobu s návrhem, aby se žalovaná zdržela šíření tvrzení, že asistenční systémy vozidel VOLVO nefungují (výrok pod bodem I), tvrzení, že žalobkyně chce nahlásit své zákazníky (výrok pod bodem II), tvrzení, že žalobkyně považuje svoje zákazníky za neschopné a nezodpovědné (výrok pod bodem III), tvrzení, že automobily značky VOLVO jsou méně bezpečné než automobily jiných značek, aniž by uvedla přesná a objektivní kritéria, ze kterých takový závěr plyne (výrok pod bodem IV), tvrzení, že žalobkyně podvádí s výsledky měření spotřeby pohonných hmot a emisí vozidel značky VOLVO (výrok pod bodem V), tvrzení, že žalobkyně jedná nezákonně a bude prodávat a servisovat vozidla VOLVO bez dealerů (výrok pod bodem VI), a aby odstranila z internetových stránek www.autoforum.cz celé články specifikované v tomto výroku písmeny b) a d) či z článků specifikovaných v tomto výroku písmeny a), c), e) a f) konkrétní jejich části zde popsané (výrok pod bodem VII), zastavil řízení v rozsahu částečného zpětvzetí učiněného podáním žalobkyně ze dne 31. 8. 2020, jímž žalobkyně namísto odstranění celých článků označených v tomto podání v bodě VII písmeny a), c), f) a h) požadovala nadále odstranění pouze jejich částí (výrok pod bodem VIII). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zveřejnit na webových stránkách www.autoforum.cz po dobu třiceti dnů omluvu ve znění specifikovaném v tomto výroku (výrok pod bodem IX), a žalobu na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (výrok pod bodem X). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem XI). K odvolání žalobkyně (kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítavých výroků) odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až VII a ve výrocích IX a X potvrdil, ve výroku XI o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil co do výše nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná. Ztotožnil se i s jeho právním závěrem o tom, že vytýkané jednání žalované není projevem neoprávněného zásahu do pověsti žalobkyně, ale ani projevem zakázané nekalé soutěže. Co se týče posouzení žalobou uplatněných nároků z pohledu ochrany pověsti právnické osoby dle § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), shodně se soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že podstatná část vytýkaného jednání žalované se žalobkyně a její pověsti nedotýká. Články, jejichž obsahem je neadresná obecná polemika či kritika nových součástí výbavy vozidel Volvo, ale ani články, v nichž je kritice podrobena výbava vozidel Volvo, nejsou ani podle odvolacího soudu objektivně způsobilé neoprávněně zasáhnout do pověsti žalobkyně. Odvolací soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a nad její rámec zdůraznil, že pověst konkrétní právnické osoby je jejím osobním právem a je především vytvářena na základě zkušeností, které s tímto subjektem mají jeho obchodní partneři, zákazníci či jiné subjekty, kteří s ním přicházejí do kontaktu. Je tak evidentní, že pověst žalobkyně jako prodejce vozidel zn. Volvo nemůže být (obsahově) totožná s pověstí výrobce těchto vozidel, neboť oba tyto subjekty mají odlišné obchodní partnery a zákazníky. Stejně jako soud prvního stupně měl za to, že obsah sporných šesti článků nemůže zasáhnout do pověsti žalobkyně ve smyslu snížení její důvěryhodnosti jako prodejce vozidel, když žádný z těchto článků se takového postavení žalobkyně vůbec netýká. Uvedl, že nic na tom nemohou změnit ani případné nepřesnosti, když připomněl judikovanou zásadu, podle níž je neoprávněný zásah do pověsti dán pouze tehdy, pokud přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze, což v daném případě nenastalo. Pokud jde o posouzení uplatněných nároků z hlediska ochrany před jednáním v nekalé soutěži, odvolací soud konstatoval, že podmínky nekalé soutěže, jak je definuje § 2976 o. z., musí vytýkané jednání splňovat kumulativně. Shodně se soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že splněna není již podmínka jednání v hospodářském styku. Účastníci nejsou přímými konkurenty na trhu a z ničeho nevyplývá, že by jednání žalované bylo motivováno soutěžním záměrem. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I až VII, IX a X, podala žalobkyně dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a rovněž na otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se žalovaná vyjádřila tak, že napadené rozhodnutí považuje za správné a dovolání žalobkyně za nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Nejvyšší soud neshledal, že by dovolání žalobkyně bylo přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení právní otázky, zda „může být zasahováno do dobré pověsti importéra a prodejce vozidel (zde žalobce) články, jejichž obsahem je kritika vlastností a výbavy těchto vozidel“, která je podle dovolatelky otázkou hmotného práva, která nebyla v praxi dovolacího soudu dosud řešena. Jedná se totiž o obecně položenou otázku, na kterou není možná obecná odpověď bez dalšího; bude vždy záležet na konkrétních okolnostech toho kterého případu. Na základě podrobného a řádného posouzení všech relevantních okolností daného případu, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žádný z uvedených článků se netýká postavení žalobkyně jako p