23 Cdo 2603/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2603/2024-492 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PB SCOM s.r.o., se sídlem v Hranici, Radniční 28, identifikační číslo osoby 25397087, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, proti žalované obci Dětmarovice, se sídlem v Dětmarovicích 27, identifikační číslo osoby 00297445, zastoupené Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, U Cementárny 1303/16, o zaplacení 272 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 282/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2024, č. j. 15 Co 16/2024-446, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 761 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 272 600 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody spočívající ve snížení hodnoty jejího bagru a nákladech vynaložených na vyproštění bagru s tvrzením, že na základě smlouvy o dílo pro žalovanou prováděla odstranění objektu č.p. 18 v Dětmarovicích, a to dle žalovanou dodané projektové dokumentace, v níž bylo mylně uvedeno, že na předmětném stavebním pozemku se nenachází žádná žumpa ani septik. Při realizaci díla za použití bagru žalobkyně však došlo k prolomení poklopu betonové jímky odpadních vod, která se na stavebním pozemku ve skutečnosti nacházela, a k následnému propadnutí bagru do jímky a jeho poškození (v rozsahu tzv. totální škody). 2. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 26 C 282/2021-415, kterým Okresní soud v Karviné uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 272 600 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 211 869 Kč, a jímž rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradu nákladů řízení 578 Kč (výrok I), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 22 841 Kč (výrok II). 3. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu včasným dovoláním (výslovně ve všech jeho výrocích). Namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí je založeno na posouzení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 4. Konkrétně žalovaná namítala s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2024 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz) nesprávnost právního posouzení spočívajícího v tom, že odvolací soud na projednávaný případ aplikoval nesprávnou normu, posoudil-li její odpovědnost podle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a nikoliv podle § 2910 o. z. (dále jen „první otázka“). Zpochybňovala závěr odvolacího soudu o existenci její smluvní povinnosti obstarat a předat řádnou projektovou dokumentaci k provedení díla (jako podklad k provedení díla), jejíž nesplnění (vada dokumentace obsahující mylnou informaci, že se na stavební pozemku nenachází žádná podzemní jímka) byla podle odvolacího soudu v příčinné souvislosti se vznikem škody. Vyjádřila přesvědčení, že nelze existenci takové její smluvní povinnosti dovodit ani výkladem smlouvy o dílo. Obstarání dokumentace k provedení díla mělo podle žalované pouze povahu příkazu k provedení díla nebo věci obstarané objednatelem k provedení díla ve smyslu § 2592 a 2594 o. z., k čemuž odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, a ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3360/2023. 5. Žalovaná dále vytýkala odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozsudku ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2144/2023, včetně v něm citovaných rozhodnutí a rozsudku ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1788/2021) při řešení otázky příčinné souvislosti, neboť pochybil při určení podmínky conditio sine qua non a nezabýval se posouzením odpovědnosti skrze teorii adekvátnosti kauzálního nexu a optikou teorie ochranného účelu smlouvy (dále jen „druhá otázka“). V této souvislosti žalovaná též nepovažovala za prokázané, že podzemní prostora, do které bagr zapadl, byla jímkou či septikem, jejichž neexistence na předmětném pozemku byla potvrzována projektovou dokumentací. 6. Podle žalované byl ve věci dán též extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedeným dokazováním vzhledem k nekvalitně zpracovanému znaleckém posudku Ing. Korče, v němž znalec zaměňoval tržní ocenění a obvyklou cenu bagru a při určení výše škody vycházel z toho, že poškozený bagr byl prodán v aukci (dražbě), avšak toto tvrzení znalce nebylo ničím podloženo. Ve vztahu k otázce hodnocení znaleckého posudku soudem žalovaná odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a odvolacímu soudu vytýkala rozpor s uvedenou judikaturou, pokud pouze nekriticky převzal závěry znalce bez řádného hodnocení (dále jen „třetí otázka“). Žalovaná též namítala, že skutková tvrzení a důkazy k prokázání části škody, z nichž soud vycházel, byly žalobkyní učiněny a navrhovány až po koncentraci řízení. 7. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně jeho zamítnutí pro nedůvodnost. 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 9. Ačkoliv v úvodu dovolání žalovaná avizovala, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalované s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání žalované ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům v dovolání není obsažena žádná argumentace a žalovaná se tak zjevně domáhá jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. nezaloží první otázka, neboť nesprávnost právního posouzení věci při jejím řešení (užití nesprávného zákonného ustanovení) žalovaná zakládá na vlastním skutkovém závěru, že ve smlouvě o dílo nebyla sjednána její povinnost k obstarání projektové dokumentace k provedení díla. Odvolací soud však v řízení na základě provedeného výkladu smlouvy o dílo dospěl k závěru, že byla sjednána smluvní povinnost žalované předat řádnou smluvní dokumentaci (srov. odst. 14 napadeného rozhodnutí) a žalobkyně byla podle smlouvy povinna tuto přezkoumat jen z toho pohledu, zda neobsahuje zjevné vady, což také učinila, avšak existenci podzemní jímky nebylo možné při kontrole zjevných vad dokumentace odhalit. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 4/20014“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). 12. Námitka žalované, že ze smlouvy o dílo ani výkladem nelez dovodit sjednání její povinnosti k obstarání projektové dokumentace k provedení díla, je fakticky zpochybněním samotného výsledku výkladu smlouvy. Výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňová