23 Cdo 2646/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2646/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2009 Spisová značka:23 Cdo 2646/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2646.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2646/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného JUDr. P. J., advokátem proti žalované E., akciová společnost, zastoupené JUDr. L. K., advokátem o zaplacení částky 50.986,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 231/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2009, č. j. 51 Co 649/2008-279, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2009,                                                č. j. 51 Co 649/2008-279, se v části výroku I., kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.882,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě v tomto rozsahu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. července 2008,  č. j. 21 C 231/2005-214, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce 50.882,- Kč s 2% p. a. úroku z prodlení od 22. 12.  2004 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu do částky 104,74,- Kč, co do 2% p. a. úroku z prodlení z částky 50.986,74 Kč za dobu od 22. 12. 2004 do zaplacení a co do 2% p. a. úroku z prodlení z částky 104,74,- Kč za dobu od 22. 12. 2004 do zaplacení (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalovanou a obchodní společností   A.B., s. r. o. byla uzavřena dne 18. 9. 1995 smlouva o zneškodňování odpadu, na základě níž se společnost A. B., s. r. o. zavázala strojově vytěžit a odvést znečištěnou zeminu (odpad) a zajistit její zneškodnění. Žalovaná se zavázala za vytěžení, dopravu, převzetí a zneškodnění tohoto odpadu zaplatit cenu 1.100,- Kč + DPH a poplatek za uložení odpadu podle zákona 62/1992 Sb. V článku 9.1 smlouvy si strany sjednaly, že v případě prodlení žalované s placením ceny plnění ve lhůtách uvedených v článku 4.2 této smlouvy uhradí žalovaná smluvní pokutu ve výši 0,05% fakturované částky za každý den prodlení a nebude v tomto případě navíc vyžadován úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 1098 ze dne 28. 10. 1998 postoupila obchodní společnost A. B., s. r. o. pohledávku za žalovaným ve výši 4,925.881,- Kč vyúčtovanou žalovanému fakturou č. 4430159 znějící původně na částku 7,325.881,- Kč s příslušenstvím a všemi právy věřitele vyplývajícími ze smlouvy o zneškodňování odpadu ze dne 18. 9. 1995 a dodatku č. 1 ke smlouvě žalobci. Vymáhaná částka představuje smluvní pokutu za neuhrazení částky 4,855.881,- Kč (faktura ze dne 12. 8. 1996 se splatností 28. 6. 1996) za období od 21. 12. 2000 do 11. 1. 2001 vypočtenou z částky 4,855.881,- Kč s procentní sazbou 0,05 denně. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením smluvní pokuty v návaznosti na výzvu k jejímu zaplacení ze dne 3. 1. 2004, která jí byla doručena dne 5. 1. 2004, ve smyslu § 340 věty druhé obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Ve výzvě byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty do 15. 1. 2004; jelikož v té době  žalovaná smluvní pokutu nezaplatila, dostala se podle § 365 věty první obch. zák. ode dne následujícího do prodlení a žalobci tedy vznikl od 16. 1. 2004 nárok na úrok z prodlení. Ke dni 16. 1. 2004 činila výše zákonného úroku z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. zák. za použití § 514 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 28. 4. 2005, 2% p. a., když diskontní sazba k datu 16. 1. 2004 činila 1%. Soud proto přiznal žalobci z částky 50.882,- Kč 2% p. a. úrok z prodlení a to za dobu až od 22. 12 . 2004 do zaplacení, když  žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu kratší, než na co měl nárok. Ve zbytku soud požadovaného příslušenství soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.  K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. března 2009, č. j. 51 Co 649/2008-279, rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení zrušil a řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 50.882,- Kč s úrokovým příslušenstvím zastavil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud posuzované věci dovodil, že v dané věci jsou splněny podmínky pro zrušení rozsudku okresního soudu ve vyhovujícím výroku a zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi týmiž účastníky probíhalo jiné soudní řízení vedené u tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 160/99, ve kterém se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty vyčíslené za období od 26. 8. 1996 do 27.  10. 2000 na částku 3,435.883,- Kč se shodným skutkovým tvrzením, že podle smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 10. 1998 je žalobce postupníkem pohledávky původního věřitele A. spol. s r. o. jako zhotovitele za žalovaným podle smlouvy o dílo ze dne 18. 9. 1995, jejíchž předmětem bylo provedení likvidace odpadu za sjednanou cenu 7,325.881,- Kč podle faktury splatné 26. 8. 1996, z níž k datu podání žaloby v tamní věci žalované dluží 4,925.881,- Kč a smluvní pokutu ve výši 3,435.883,- Kč ve smyslu článku 9.1 smlouvy ve výši 0,05% z fakturované částky za každý den prodlení. Předmětem tamního řízení byla dále žaloba na zaplacení ceny díla ve výši 4,895.801,- Kč s úrokovým příslušenstvím. Krajský obchodní soud v Ostravě poprvé rozsudkem ze dne 27. 10. 2000, č. j. 10 Cm 160/99-189, vyhověl žalobě na zaplacení částky 4,895.881,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3,435.883,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.). Krajský obchodní soud v Ostravě dospěl k závěru, že smlouva o dílo ze dne 18. 9. 1995 je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu plnění a žalobci přísluší pouze nárok na vydání peněžitého ekvivalentu bezdůvodného obohacení, když plnění zhotovitele záleželo ve výkonech; nárok na smluvní pokutu pak podle soudu dán není, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o dílo zde chybí smluvní povinnost a její porušení, jakož i samotné ujednání o smluvní pokutě, kterou jde sjednat pouze písemně. Tento rozsudek, jak plyne ze souvisejícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Cmo 120/2001-414, byl napaden odvoláním žalovaného pouze proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení ceny díla. Proti výroku II. rozsudku, jímž byl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty zamítnut, žalobce odvolání nepodal. Rozsudek tak v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci dne 14. 12. 2000. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci jde o tentýž nárok na smluvní pokutu z prodlení žalované se zaplacením ceny díla, přičemž je bez právního významu, v jaké výši a za jaké další období se žalobce nároku na smluvní pokutu domáhá. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky soud nemůže v jiném řízení posuzovat znovu a to ani jako otázku předběžnou. Byla-li otázka platnosti smlouvy v předchozím řízení o plnění soudem závazně vyřešena, nelze připustit, aby v jiném řízení byla znovu otevřena a řešena popř. opačně. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, podal žalobce dovolání, ve kterém navrhoval, aby dovolací soud zrušil v tomto rozsahu usnesení odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení a dále z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, a odvolací soud porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně se neřídil ustanovením § 159 odst. 3 o. s. ř., dovolatel pokládá tento názor odvolacího soudu za nesprávný, neboť v předmětném řízení nejde o totožný nárok jako v řízení předcházejícím. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího stupně v uvedeném rozsahu a v tomto mu vrátil věc k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k d